V Książnici budou zakázána díla

Další setkání z cyklu „Cimelia a zvláštnosti ve sbírkách Książnicy Cieszyńské“, naplánované na pátek 26. dubna 2019 v 17.00 hodin, bude věnováno knihám, které se v různých historických obdobích objevily na seznamech zakázaných děl.

Přednáška, kterou si můžete poslechnout během pátečního setkání v Książnici, odkazuje na aktuálně prezentovanou výstavu s názvem Nebezpečné, nepohodlné, nelegální. Knihy zakázané v průběhu dějin. (Niebezpieczne, niewygodne, nieprawomyślne. Książki zakazane na przestrzeni dziejów). Představí ji kurátoři výstavy Rafał Cholewa a Krzysztof Kleczek.

„První edice slavného církevního Index librorum prohibitorum byla vydána v roce 1559, ale knihy nepohodlné pro vládnoucí, byly zakázány mnohem dříve, na úsvitu civilizace. Tradice pálení a zakazování knih sahá až do 5. století před naším letopočtem, kdy byla pálená díla filosofů, protože si někteří mysleli, že by je obyčejný člověk neměl číst. Katolická církev ve středověku měla také ambice rozhodovat, jaké knihy mohou věřící číst a které mohou komplikovat jejich cestu ke spáse. Spalování knih je nejčastěji spojováno s církví, jak tomu bylo v době reformace. Ale i světská vláda toto dělala. Na výstavě například najdete katalog tisků zakázaných za rakousko-uherské monarchie, kde jsou uvedeny škodlivá díla: Voltaire, Rousseau.

V ruském záboru bylo zakázáno publikovat třetí část Mickiewiczového dramatu „Dziady“. Po první světové válce vznikly dva totalitní státy – Sovětský svaz a fašistické Německo, které také cenzurovaly. Zákazy, které byly v době monarchie nebo církve, nebyly ničím ve srovnání se zákazy těchto dvou států. PRL byla emanací cenzury. Existoval seznam knih, které měly být ihned zničeny. Mezi autory byla například Zofia Kossak, jejíž knihy byly do 1956 roku úplně zakázány, a její knihy pro mladé byly zakázány  po celou dobu PRL, ačkoli později byly některé vydávány, např. Krzyżowcy,“ říká Rafał Cholewa.

Na výstavě uvidíme také mnoho samizdatových tisků z období okupace, války a pozdějšího komunistického systému. „Zakazovaly se také knihy, které předvídaly nepříznivou budoucnost pro daného vládce, myšlenku, která bořila zavedený společenský řád“, dodává Krzysztof Kleczek.

(indi)