Na Zelený čtvrtek byly zvony nahrazeny řehtačkami, na oběd lidé jedli postní polévku z kopřiv

Zelený čtvrtek – Zielny Sztwortek

Na Zelený (Velký) čtvrtek, od poloviny mše svaté (po Gloria), všechny zvony byly v kostelech „svázané“, mlčely až do vzkříšení na Bílou (Velkou) sobotu. Říká se, že v té době jsou zvony svázané nebo odletěly do Říma.

Byly nahrazeny pouze dřevěnými řehtačkami, klapačemi, s nimiž chlapci chodili třikrát denně po vesnici a městských ulicích. Ministranti na Anděl Páně třikrát s nimi obcházeli kostel. Tyto zvuky nikdy nebyly chaotické, ale rytmické, v taktu, v pravidelných intervalech.

Během posledního úderu zvonů před jejich „vazbou“ se hospodáři rozběhli k ovocnému sadu a otřásali ovocnými stromy a údajně stačilo, aby se jich alespoň dotkli, aby je povzbudili k tomu, aby měly více ovoce. Doporučovalo se také na Zelený čtvrtek rozsévat ječmen a len. Bylo však zakázáno vyvážení do pole hnoje, protože by to přineslo neštěstí.

K obědu se připravovala speciální (postní) polévka z různých jarních bylin, hlavně z mladých kopřiv, aby se lidé chránili před nemocemi. Chlapci brali břízovou vodu z bříz, která má léčivé účinky a používala se pro růst vlasů.

Těhotným ženám bylo doporučeno, aby neopouštěly dům, aby se jim nesmál mladý muž, protože potom by dítě mohlo být hloupé. V ten den také nebylo dovoleno měnit ložní prádlo. Jinak by blechy a další škůdci zůstali po celý rok doma.

(Jan Szymik „Roční zvyky a obřady na Těšínském Slezsku“, připravila Folkloristická sekce Polského kulturně-osvětového svazu v České republice, Český Těšín – Wrocław 2012)