Rozhovor s vedoucí Centra pomoci sv. Rafala

Letos v březnu náš Žákovský parlament uspořádal charitativní Velikonoční jarmark na podporu lidí v nouzi v Jablunkově a okolí. Získané peníze jsme předali řediteli místní pobočky Charity, panu Petrovi Pavlíčkovi. Ten rozhodl, že je využije k realizaci sociálních programů v Centru pomoci sv. Rafala. To nás vedlo k tomu, že jsme se rozhodli oslovit k rozhovoru paní Lucynu Szotkowskou, která v centru působí jako vedoucí.

Jak probíhá činnost Centra pomoci sv. Rafala v praxi?

Svatý Rafal je z Bible znám jako světec, který nezištně pomáhal lidem. Proto i my bychom rádi kráčeli v jeho stopách. Naši pomoc směřujeme obzvláště nejpotřebnějším rodinám, ale tím to nekončí. Naším záměrem není jen rozdávat oblečení a další věci, které tu kolem sebe vidíte, ale zejména pohovořit si a pomoci lidem s řešením jejich problémů a podporovat rodiny v obtížné životní situaci.

Líbil se Vám nápad naší charitativní akce?

Nám všem v Charitě se ten nápad velmi zalíbil! Byli jsme doopravdy udiveni částkou, kterou jste nám převedli. Je vidět, že osud lidí v nouzi vám není lhostejný.

Jakým způsobem budou využity peníze vybrané v rámci naší dobročinné výstavy?

Letos se chystáme uspořádat první příměstský tábor pro děti z rodin, které nemají prostředky na to, aby jely na prázdniny. Rádi bychom, aby volný čas trávili užitečným způsobem a aby se během něj něco nového naučily. Na realizaci tohoto projektu půjde nejspíš největší část z těchto peněz. Ale máme také další zajímavé nápady.

Kolik lidí využívá pomoc Centra a vyhledává u vás materiální a duchovní podporu?

Je to celkem zhruba 65 rodin. Spousta z nich si k nám chodí jen popovídat, podělit se o své pocity a starosti. Ti, kteří nutně potřebují materiální pomoc, jsou v menšině. Lidé si teprve zvykají na to, že jim někdo takovou nezištnou pomoc může nabídnout a jen pozvolna nám začínají důvěřovat. To nás velmi těší a jsme na to pyšní. Také jsme spokojeni, že jedna z rodin, které jsme poskytli podporu, své trable zvládla a nyní žije klidným, normálním životem a díky nám si tak poradí i bez pomoci zvnějšku. A o to nám především jde.

Kdy a za jakých okolností jste začala pomáhat potřebným?

V jablunkovské Charitě jsem začala pracovat před pěti lety, ale už dříve jsem spolupracovala jako praktikantka a dobrovolnice, což vedlo k tomu, že jsem zde dostala nabídku práce. Přiznám se, že jsem zpočátku zvažovala, že odjedu na misii, ale rychle jsem pochopila, že i lidé, kteří žijí v tomto regionu, potřebují pomoc. Pokaždé opakuji, že tohle není moje práce, ale můj život. Už od dětství jsem totiž cítila potřebu pomáhat lidem v nouzi. Prostě jsem se pro to narodila. (smích)

Jak my sami můžeme pomáhat?

Pokud máte doma nepotřebné šatstvo, boty nebo jakékoli předměty domácí potřeby, můžete je k nám přinést. Budeme také rádi, pokud se rozhodnete doučovat děti z rodin, které využívají naší pomoci.

Rozhovor vedli: Karolina Kohut (ZŠ s polským jazykem vyučovacím Henryka Sienkiewicze v Jablunkově) a Filip Kohut (Gymnázium s polským jazykem vyučovacím Julia Słowackého v Českém Těšíně)

Text rozhovoru byl oceněn v soutěži „Piszmy razem“ (Pišme společně)

Překlad: Pygmalion