Lvovští Ševci ve Vendryni

V pondělí večer se vendrynští milovníci divadelního umění popasovali s nesnadným a zároveň značně poutavým textem jednoho z nejnáročnějších a nejzajímavějších polských dramatiků 20. století. V sále místní Čítárny (Czytelnia) pohostinsky vystoupil Polski Teatr Ludowy ze Lvova s inscenací Ševců Stanisława Ignacyho Witkiewicze alias Witkacyho.

Na směs katastrofismu a grotesky je nabalen erotický balast, pro autora „Nenaplnění“ tak typický. Z Witkacyho vždy sálaly obavy z revolučních změn. Autor cítil, že žije v bezútěšné éře. Měl předtuchu, že svět, ve kterém doposud žil, jeho svět, se každým okamžikem propadne pod zem. A této předtuše dokázal dávat průchod jak ve své malířské tvorbě, tak v próze i v dramatických textech. Jeho Ševci představují přímo zhuštěnou podobu těchto obav. Přestože text vznikl mnoho let před vydáním Orwellovy Farmy zvířat, staly se varováním – nebo lépe řečeno popisem toho, co se má neodvratně stát, neboť kolo dějin se již dalo do pohybu a nelze jej zastavit.

„Jakou asi musel mít dramatickou vizi, když v této své hře předpověděl veškeré to zoufalství, stezky lidského osudu a snahy všech těch, kteří vždy usilovali o zlepšování historie a státu,” upozornil v úvodu k představení umělecký ředitel lvovského divadla Zbigniew Chrzanowski. „I dnes se někdo stále snaží zlepšovat náš život, ale nikomu se to nedaří. Už jsme zažili tolik revolucí, tolik změn a tolik politiků, ale nikomu se nedokázalo dosáhnout nějakého vnitřního souladu.”

Chrzanowski rovněž připomněl 77. výročí začátku druhé světové války. Právě tehdy, 17. září 1939, poté, co se dozvěděl, že do Polska vstoupila Rudá armáda, spáchal Witkacy poblíž obce Jeziory na Polesí sebevraždu. Jeho katastrofické vize tak získaly skutečné obrysy. Caro factum est zaznívá v této chvíli hodně krutě.

Dramatický text je skutečně náročný, a to jak pro diváky, tak pro herce, a obzvláště pro členy amatérského divadelního souboru. Proto Chrzanowského napadlo, že svěří režii a hlavní roli v inscenaci profesionálovi – motorem souboru se tak stal Stanisław Melski, herec a režisér z Vratislavi, který se již kdysi na scéně s Witkacym utkal, když měl příležitost pracovat s jeho texty. Lvovští herci se s ním snažili udržet krok, nicméně bylo zřejmé, že právě on je dirigentem celého souboru.

Melski ztvárnil roli Sajetana Tempe, vůdce ševců, kteří rozpoutají revoluci, aby posléze ona sama, v technokratické verzi v čele s tajemnými Soudruhy, ševce semlela: „Nuže poslyšte, soudruhu Abramowski, abychom snad nepřekročili práh zoufalství… Jen tolik kompromisů, nakolik je to jen nezbytně, rozumějte: nez-byt-ně nutné.” Tato slova ze závěru inscenace vyznívají vskutku zlověstně.

Přestože původní verze hry je složena ze tří dějství, soubor ji zinscenoval v jednom nepřerušeném kuse bez pauzy. Představení přitom nepůsobilo jako neúnosně dlouhé. Snad jen jedna drobnost publiku vadila – problémy s akustikou. Některé repliky, které padaly na jevišti, byly nesrozumitelné. Tento detail však nebyl na škodu skutečnosti, že jeden z nejvýznamnějších polských literárních géniů zavítal prostřednictvím Lvova na Záolší. A za to patří Vendryňskému divadlu, které hostilo své kolegy, slova uznání.

Je také potřeba zmínit, že nešlo o první setkání s tímto polským souborem ze Lvova v místní Čítárně: jeho členové vystoupili ve Vendryni již v roce 2014 v rámci přehlídky amatérských divadel Melpomeny, kdy divákům představili, s podobnou ctižádostí jako teď, inscenaci hry Sławomira Mrożka Trosečníci. A kdyby měl ještě někdo zájem zhlédnout jejich Ševce, další pohostinská vystoupení lvovského divadla se uskuteční 26. a 27. listopadu v Zabrzu a Chorzowě.

(jot)

Stanisław Ignacy Witkiewicz (Witkacy): Ševci (Szewcy), režie Stanisław Melski, premiéra ve Lvově v dubnu 2016

Překlad: Pygmalion