Pastevectví, rukavice vozků, draní peří. Polský Národní seznam nehmotného kulturního dědictví se nadále rozšiřuje

Pastevectví ovcí v polských Karpatech bylo zapsáno na Národní seznam nehmotného kulturního dědictví. Letos se na tento prestižní seznam dostalo celkem devět fenoménů z celého Polska.

Pastevectví, neboli pasení ovcí, se pěstuje v polských Karpatech a pokrývá oblast od Slezských Beskyd přes Tatry až po Bieszczady. Pastýřství, stejně jako tradice výroby ovčího sýra, v Polsku známého jako oscypki, se v polských horách praktikuje přinejmenším od 16. století, což souvisí s migrací pastýřů a valašským osídlením.

Vůbec první žena bača a zároveň manželka bači – Janina Rzepka z obce Brzegi u Zakopaného – řekla Polské tiskové agentuře, že toto povolání není snadné a mladí lidé se k bačování příliš nehrnou, a proto je zápis do Národního seznamu velmi důležitý.

Stále méně ovcí, bačů a pastýřů

„Zápis na národní seznam je pro nás – bače, pastevce, chovatele ovcí – velmi důležitý. Rádi bychom tuto profesi rozvíjeli, protože ovcí a pastýřů je stále méně a méně. Chceme udržovat tradice našich otců a dědů nejen proto, abychom mohli jíst výborný oscypek, brynzu a pít žinčicu, ale důležité je také zachovat krajinu a biodiverzitu horské vegetace. Pokud ovce z horských pastvin zmizí, horské pastviny pomalu zarostou a zdivočí,“ řekla agentuře PAP první žena bača Janina Rzepka.

Dodala, že tzv. kulturní pastva probíhá v národních a krajinných parcích a slouží k ochraně horských pastvin.

Rozhodující roli hraje rodina

Rozhodující roli v předávání pastýřských tradic hraje rodina, neboť se jedná o povolání, které se předává z otce na syna. Pastevectví znamená také zachování rituálů, regionálních krojů a pastýřské hudby.

„Zařazení pastevectví na národní seznam je pro nás prestiží a oceněním naší práce a možná to také zvýší zájem o tuto profesi a bude nás více. Dnes už to není tak výnosný obchod, protože dříve se prodával nejen ovčí sýr, ale také vlna a maso. Vlna teď nemá prakticky žádnou cenu, ale jehněčí maso se naštěstí vrací do přízně spotřebitelů,“ uzavřela Janina Rzepka.

Tkaní rukavic pro vozky

Kromě pasteveckých tradic bylo na polský Národní seznam nehmotného kulturního dědictví zapsáno i umění tkaní rukavic pro vozky. Tato tradice, ačkoli byla dříve známá po celých Karpatech, se zachovala zejména mezi horaly, známými také jako Černí horalé.

Barbara Talar ze Spolku milovníků Piwniczné sdělila PAP, že tradice tkaní rukavic pro vozky z ovčí vlny přetrvala až do 90. let 20. století jen díky jednomu profesionálovi, Władysławu Polańskému, který pamatoval doby, kdy byly tyto rukavice nepostradatelné při zemědělských pracích, zejména při svozu dřeva z lesa v zimě. Rukavice dostaly své jméno podle vozků, kteří dřevo vozili na koních. Další generace se učila od mistra tohoto řemesla.

„Můžeme s jistotou říci, že tkaní rukavic bylo obnoveno. O toto řemeslo se začaly zajímat i děti a díky workshopům máme stále více tkalců rukavic. Je to stále živé a rozvíjející se odvětví regionálního řemesla, které je kulturním dědictvím karpatských horalů, a samotné rukavice se staly módní záležitostí,“ řekla PAP Barbara Talar z Regionálního muzea v Piwniczné.

Rukavice v rukou kongresmana

Rukavice se dokonce dostaly do rukou amerického kongresmana Bernieho Sanderse, jehož otec pocházel ze Słopnic u Nového Sącze. Jak pro PAP vysvětlila Barbara Talar, Sanders se na přísahu Joea Bidena dostavil v charakteristických rukavicích, což přitáhlo pozornost médií z celého světa. Proto se horalé rozhodli poslat politikovi nové rukavice z okolí jeho domoviny.

V současné době je na polském Národním seznamu nehmotného kulturního dědictví, který se vede od roku 2014, zapsáno 64 položek. Patří k nim například tradice hry na podhalanské dudy, umělecké a historické puškařství, krakovský betlém, průvod Lajkoniků, procesí Božího těla v Łowiczi a esperanto jako nositel esperantské kultury (PAP).