Přednáška o faráři a vojenském kaplanovi Erykovi Cimałovi

PETROVICE U KARVINÉ / Další setkání Klubu nápadů (Propozycji) Místní skupiny Polského kulturně-osvětového svazu v Petrovicích u Karviné se uskutečnilo v úterý 25. května. Hostem setkání byl penzionovaný evangelický farář Roman Dorda, který přednesl přednášku o faráři a vojenském kaplanovi Erykovi Cimałovi, svém strýci.

V úvodu předseda klubu Tadeusz Toman přivítal všechny přítomné.

Penzionovaný pastor Roman Dorda

Přednášející se narodil v polském Těšíně. Téměř čtyřicet let působil jako farář v evangelickém sboru v Goleszowě. Rok strávil ve Velké Británii, společně s biskupem Władysławem Fierlou, kde měl možnost se setkávat se svým strýcem Erykem Cimałou, který se usadil v této zemi již v roce 1946. Farář Roman Dorda nyní žije v Bohumíně – Záblatí. S přípravou přednášky mu pomohl Jan Kliber z města Jaworze, který opracoval životopis faráře Cimały a seřadil fotky.

Předkové faráře Eryka Cimały

Předkové Eryka Cimały pocházeli z obce Goldmansdorf na Horním Slezsku, nyní Bzie, které jsou starostenstvím města Jastrzębie-Zdrój. Na přelomu 19. a 20. století se Michał, pradědeček faraře Cimały, přistěhoval do Šumbarku na Těšínském Slezsku, tehdy malebné vesnice nad řekou Lučinou. V roce 1803 se oženil s Annou Miczkovou v evangelickém kostele v Dolních Bludovicích. Z jejich svazku se narodilo sedm dětí.

Když ovdověl, v roce 1829 uzavřel druhé manželství s Annou Przeczkovou, s kterou měl devět dětí. Wacław, jeden z jeho synů, se v roce 1863 oženil s Helenou Tomanovou. V roce 1898 si jejich syn Karol vzal za manželku Joannu Folwarcznou. Jednalo se o rodiče Eryka Cimały, který přišel na svět 7. března 1906 v Šumbarku jako jejich čtvrté dítě z sedmi. Nejmladší Aurelia byla matkou faráře Romana Dordy.

Cimałovi bydleli ve vlastním domku poblíž rybníku. Zajímavosti je, že tento dům se zachoval do současnosti jako jeden z mála v této lokalitě, jelikož další padly za oběť výstavbě města Havířova. Za zmínku stojí, že škola pro polské žáky v Šumbarku byla postavena v roce 1896, zatímco v roce 1912 vyrostla ještě druhá. K otevření české školy došlo teprve v roce 1920.

Eryk navštěvoval polskou měšťanskou školu v Šumbarku. Potom pokračoval ve studiu na Gymnáziu Antoniho Osuchowského v polském Těšíně, kde v roce 1926 úspěšně maturoval. Poté se rozhodl jít studovat evangelickou teologii na Varšavské univerzitě. Na náklady spojené se studiem mu přispívali sourozenci, navíc si přivydělával doučováním. 

Na Zaolší pracoval potom jako učitel náboženství a kancelářský pracovník ve farnostech. Po nostrifikaci polských teologických studií a úspěšném složení závěrečných zkoušek obdržel v roce 1934 titul magistra teologie na Evangelické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Tváří v tvář druhé světové válce

Mezitím jako občan Československa musel nastoupit na pětiměsíční proškolení do československé armády. Vojenskou službu si odsloužil v tehdejší Důstojnické škole vojenských kaplanů v Praze. Po připojení Záolší do Polska na podzim 1938 byl propuštěn ze služby vojenského kaplana v československé armádě.

Tváří v tvář druhé světové válce se přihlásil jako dobrovolník do polské armády. Byl však internován Sověty a společně s dalšími vojáky skočil v transportu, který směřoval daleko na východ. Naštěstí vlak zastavil na delší dobu poblíž polsko-sovětské hranice, odkud se mu podařilo utéci.

Polní oltář z beden na munici

V srpnu 1942 musel nastoupit na nucené práce do Německa. Poté se dostal na různá místa okupované Francie a Itálie, nakonec skončil na italské frontě. V zimě 1943 poblíž města Carrara ve střední Itálii se mu podařilo utéci do amerického zajetí.

Brzy nato začal působit jako vojenský kaplan v II. Polském sboru 3. divize karpatských střelců pod vedením generala Władysława Anderse. Z popudu faráře a vojenského kaplana Władysława Fierli se věnoval pastorační péči o vojáky z řad evangelíků na italském pobřeží Jaderského moře.

Vděční za pastoraci vojáci mu darovali polní oltář vyrobený z dřevěných beden na munici, který společně s kufříkem s liturgickými předměty vozil s sebou z místa na místo.   Společně s vojáky se mimo jiné zúčastnil těžkých bojů o Monte Cassino v květnu 1944.

Pomoc pro polské vojáky ve Velké Británii

V roce 1946 se ve Velké Británii nacházelo mnoho polských vojáků – evangelíků. Mezi nimi byl také vojenský kaplan Eryk Cimała, který jim poskytoval pomoc a podporu během pobytu v táborech a aklimatizace na nové prostředí, daleko od rodin a vlasti. Později se stal farářem polské farnosti v Cambridge. Měl velmi přátelské vztahy s místním katolickým knězem a mnohými byl považován za opravdového duchovního otce bez ohledu na jejich vyznání.

Bývalé vojáky vedl k tomu, aby si ve Velké Británii postavili alespoň malý dům a měli tak vlastní střechu nad hlavou i kdyby to mělo být na dlouhodobou hypotéku. Díky tomu se mohli snáze aklimatizovat v novém prostředí.

Řidičák odevzdal v 93 letech

O jeho neuvěřitelné vitalitě svědčí například to, že až do svých 93 let jezdil autem. Když pak lehce narazil do nějakého vozidla na parkovišti, policisté se ho zeptali, zda už by neměl odevzdat řidičák. Tehdy jim dal za pravdu. Trpící silnou cukrovkou farář Cimała choval až do pozdního věku včely, zastával totiž názor, že cukr se nejlépe spaluje při práci na čerstvém vzduchu.

Eryk Cimała zemřel v roce 2005 v Londýně ve věku nedožitých 100 let. Jeho ostatky byly potom převezeny do Polska. Po smutečním obřadu v evangelickém Ježíšově kostele v Těšíně, farář a vojenský kaplan spočinul na těšínském evangelickém hřbitově vedle své tety a sestry.  

(gam)