Bývalá polská škola v Horní Lomné

HORNÍ LOMNÁ / V roce 1976 došlo k uzavření polské školy v Horní Lomné. V této malebné podhorské vesnici působila víc jak sto let. Předtím zdejší děti navštěvovaly školu v lokalitě Matyščiná louka (od roku 1900 v katastru Dolní Lomné).

První škola v Horní Lomné se od roku 1870 nacházela ve staré dřevěné budově. Jednalo se o pobočku dolnolomňanské školy, tzv. „Esckurredne”. Objekt původně sloužil jako stáj pro zvláštní plemeno maďarských volů s charakteristickými dlouhými rohy. Později tam otevřeli  stanici pohraniční stráže, aby se zamezilo pašeráctví (uherská hranice). 

Nová škola

Vzděláváním žáků byl pověřen místní horal Paweł Ramsza, který získal částečné vzdělání během vojenské služby. Navíc ovládal několik řemesel, takže horalé mluvili o něm, že má zlaté ruce. Na jeho pedagogickou činnost dohlíželi dvakrát týdně učitelé ze školy v Dolní Lomné.

V roce 1883 v důsledku nařízení Zemské školní rady v centru obce vyrostla roubená školní budova. Řídícím učitelem byl jmenován Ferdynand Rzehaczek, který zastával tento post až do roku 1916. Za nějaký čas se Paweł Ramsza usadil v dolní části vesnice (nyní Dolní Lomná), kde strávil zbytek života. Žil ze svého malého důchodu. 

Ferdynand Rzehaczek

Rzehaczek se po absolvování učitelského semináře v Těšíně přihlásil dobrovolně do Lomné, kde tehdy nechtěl učit žáden učitel. Pocházel z učitelské rodiny. Narodil se v roce 1861 v Marklovicích, kde jeho otec Wincenty Rzehaczek zastával v letech 1851-1891 funkci ředitele školy.

Franciszek, mladší bratr Ferdynanda, se stal ředitelem školy ve Vendryni a potom v Mostech u Jablunkova, sestra Julia učitelkou ve Vendryni. Právě Ferdynand Rzehaczek se velice zasloužil o všechstranný rozvoj této podhorské obce a byl hlavním iniciátorem rozdělení Lomné na Horní a Dolní, k čemuž došlo v roce 1900.

Vedl mimo jiné poštovnu (od roku 1906), byl vynikajícím osvětovým pracovníkem, organizátorem veškerého kulturního a ekonomického života obce. Inicioval také výstavbu kostela na poutním místě Salajka a byl jeho prvním varhaníkem. Zasloužil se rovněž o vznik dnes už neexistující horské útulny  Hadaszczok na hoře Slavíč. Jako talentovaný hudebník vedl místní dechový orchestr.

Za zmínku stojí, že se jednalo o dědečka známého regionálního historika Jana Korzenného mladšího, kandidáta věd a docenta. Pan Korzenny přišel na svět v roce 1925 v Horní Lomné, kde jeho otec Jan Korzenny starší byl řídícím učitelem v polské škole. Zemřel v roce 2010 v Třinci.

Odhalení vraha

Jak uvedl Jan Korzenny mladší ve svém článku „Karta z dziejów szkolnictwa w Podbeskidziu” (Kalendarz Śląski 1980), v bývalé stáji pro voly pak otevřeli hospodu Stará krčma. S ohledem na její původní účel, se hospodě nějaký čas říkalo „wolarnia”. Prvním hospodským se stal Józef Martynek, který se zapsal do dějin Lomné odhalením vraha. V roce 1902 totiž došlo k zavraždění obchodníka s dobytkem Foldyna z Morávky, když přes hory směřoval  do Čadce za účelem koupě dobytka. K odhalení pachatele došlo za dva týdny, když nabídl hospodskému za vodku hodinky, které předtím ukradl Foldynovi.

Za zmínku stojí, že během druhé světové války budova Staré krčmy musela být z rozhodnutí německých okupačních úřadů zbořena.

Požár školy

Bohužel 11. prosince 1887 školu zcela zničil požár. Shořel také inventář a veškerý majetek řídícího učitele. Škola byla naštěstí pojištěna. Rzehaczek obdržel jako odškodné 400 rýnských.  Přechodné ubytování  mu poskytli ve školní budově v dolní části obce (nyní Dolní Lomná), odkud musel čtyřikrát týdně chodit pěšky učit své žáky, pro které se našlo místo opět ve Staré krčmě. 

Nová školní budova, tentokrát již zděná, vyrostla v příštím roce. Na stavbě pracovali především řemeslníci z Jablunkova, zatímco stavební materiál poskytla obec. Stavební práce, které probíhaly pod vedením Pawła Stańka ze Stříteže, finančně podpořil samotný císař František Josef I.

Bílý dům v údolí Lomňanky

Posvěcení nové školy se konalo přesně za rok po požáru první budovy, tedy 11. prosince 1888. Byla to zároveň první zděná budova v Horní Lomné, které místní horalé hrdě říkali Bílý dům. Střechu pokrytou šindelem zdobila věžička s křížem a zvonem. Budova byla znatelně větší než ta předchozí a tak bylo třeba přesunout obecní silnici blíž k řece Lomňance.

K povinnostem řídícího učitele patřilo také zvonění na zvon, který třikrát denně oznamoval místním, kolik je hodin, jelikož pouze málo z nich vlastnilo hodiny. Navíc sloužil jako poplašný zvon v případě požárů a dalších pohrom.

Výstavba kostela a vypuknutí první světové války

V roce 1896 v Lomné vyrostl katolický kostel Povýšení Svatého Kříže v neogotickém slohu. Podle projektu Albina Theodora Prokopa, architekta Těšínské komory, zákazku realizovala stavební firma Alberta Dostala z Těšína. V roce 1994 na svahu v lese poblíž kostela vznikla z iniciativy polských řeholníků křížová cesta, kterou tvoří 14 zastavení zhotovených z godulského pískovce z kamenolomu v Řece a 14 dřevěných křížů, které vyřezbil Józef Martynek z Horní Lomné. Bronzové odlitky a nápisy pochází z Říma. 

Vypuknutí první světové války, odvody do armády lomňanských horalů a další podobné události způsobily, že řídícího učitele Rzehaczka postihlo psychické onemocnění. V roce 1916 skončil v psychiatrické léčebně v Opavě. Když se částečně uzdravil, usadil se natrvalo v Těšíně (od roku 1920 v Českém Těšíně), kde také v roce 1938 zemřel.

Do Lomné se vrátil ještě jednou, aby se rozloučil s vesnicí a jejími obyvateli, kteří si uvědomovali, kolik tento člověk vynaložil práce a úsilí pro jejich dobro. Proto rozloučení s bývalým řídícím učitelem proběhlo ve velmi srdečném duchu.

Jan Korzenny starší

Po odchodu Ferdynanda Rzehaczka se vyučování žáků ujal Jan Adamczyk. V prosinci 1916 na jeho místo nastoupil Franciszek Ścieszka, učitel z Bludovic. Kromě práce učitele musel zastávat funkci obecního tajemníka a plnit veškeré povinnosti spojené s aprovizací. To vše mělo tak zhoubný vliv na jeho psychiku, že když byl pak přemístěn do Závady (nyní součást Petrovic u Karviné), spáchal sebevraždu.

V listopadu 1922 se novým řídícím učitelem stal Jan Korzenny starší. Pocházel z Ustroni, narodil se tam 24. ledna 1897 ve dřevěnici pod Čantoryji. Jeho dědeček a otec pracovali jako hutníci v ustroňské huti. Oba také předčasně zemřeli na zápal plic. Po absolvování obecné školy v Ustroni, Jan Korzenny chodil nejprve do měšťanské školy a potom do německého učitelského semináře v Těšíně.

V roce 1915 vstoupil jako dobrovolník do rakouské armády, kde sloužil u těšínského Zeměbraneckého pěšího pluku č. 31. Během bojů byl třikrát raněn a nakonec skončil v ruském zajetí. Domů se vrátil v prosinci 1917. V dobách, kdy Rusko ovládaly revoluce a chaos, se mu podařilo dostat do Finska a posléze do Švédska. Poté přes Německo do Rakousko-Uherska a na Těšínsko.

Po návratu ze zajetí

Po návratu dokončil studium a udělal si vojenskou maturitu v učitelském semináři. Po válce začal učit v Dolních Datyních (od roku 1974 součást Havířova), Horním Těrlicku (nyní Těrlicko), Mostech u Jablunkova a nakonec v Horní Lomné. Ještě v roce 1920 učil ve vojenské uniformě,  jelikož normální oblečení se shánělo velice těžce, ostatně nebylo za co ho koupit. Navíc se bývalí vojáci netěšili velké oblibě, války už měli všichni dost.

Do Horní Lomné se dostal za trest za tehdy nežádoucí mimoškolní aktivity. V roce 1926 Korzenny inicioval přestavbu hornoloňanské školní budovy na jednopatrovou, následkem čehož byla odstraněna věžička se zvonem.

V Lomné kromě výuky dětí musel plnit povinnosti pokladníka a obecního tajemníka, navíc jako jeho předchůdce Rzehaczek, hrával na varhany v kostele. Angažoval se také v různých sdruženích a organizacích. Byl vnímavým činovníkem, měl intuici archeologa a historika a o historii regionu měl rozsáhlé vědomosti. Díky němu se zachovalo mnoho zajímavých historických faktů z těšínské a hlavně z lomňanské minulosti.

Uzavření školy

Během druhé světové války škola musela být uzavřena. Jan Korzenny starší nejprve učil několik měsíců ve Svibici, avšak kvůli nevyhovujícímu kádrovému profilu byl propuštěn. Teprve po dlouhotrvajícím úsilí se mu podařilo najít zaměstnání na Obecním úřadě v Istebné. Po válce byl jmenován ředitelem polské školy v Dolní Lomné. V roce 1958 odešel do důchodu. Zemřel 13. února 1979.

V roce 1954 do hornolomňanské  školy zavedli elektrický proud, zatímco o šest let později proběhla renovace. V roce 1976 školu zavřeli podruhé, tentokrát kvůli malému počtu žáků. Od té doby polské děti dojíždějí do školy v Dolní Lomné. Budova byla poté přestavěna na bytový dům. Působení Ferdynanda Rzehaczka v Horní Lomné připomíná dvojjazyčná pamětní deska, která byla na bývalou polskou školu umístěna v  roce 2000, u příležitosti oslav stého výročí samostatnosti obce. V současné době se nachází v kanceláři na obecním úřadě.

(gam)