Před 160 lety došlo k otevření první polské školy v Lyžbicích

LYŽBICE / Když ještě v Lyžbicích, které jsou od roku 1946 součástí Třince, nebyla škola, děti místních katolíků chodily do školy u kostela ve Vendryni, zatímco evangelické se učily ve Vendryni a Oldřichovicích.

První škola v Lyžbicích

V roce 1860 si lyžbičtí evangelíci, kteří tehdy tvořili v obci většinu, schválili na obecním zasedání výstavbu vlastní školy. Po obdržení potřebného povolení a shromáždění nezbytných finančních prostředků pomocí sbírek, se 17. června 1861 konala slavnost položení základního kamene. Náklady na stavbu hradila obec. Již v polovině října téhož roku začalo v nově postavené školní budově vyučování. Ještě předtím se uskutečnilo její posvěcení.

Slavnostního obřadu se zúčastnilo mnoho lidí z širokého okolí. Vyučování probíhalo v polštině. Původně to byla škola církevní evangelická, za několik let získala status veřejné. Uvnitř se nacházela třída a byt pro učitele, kterým se stal Jan Gabryś starší.

Jan Gabryś starší

Jan Gabryś starší se narodil 24. června 1839 ve vesnici Iłownica na Těšínském Slezsku, kde jeho otec zastával post správce folvarku. V září 1860 složil zkoušky z náboženství a tak mohl pokračovat v dalším vzdělávání v Těšíně. Než obdržel maturitní vysvědčení, které ho opravňovalo k vyučování na obecných školách s polským a německým vyučovacím jazykem, vzdělával se formou samostudia v několika dalších předmětech.

Když v Lyžbicích vyrostla první školní budova, Jan Gabryś se stal prvním učitelem. Desátého listopadu 1863 se v Komorní Lhotce oženil s Marií Kiszovou. Společně s manželkou bydlel ve školním bytě s jedním pokojem a kuchyní. Teprve v roce 1876 se uskutečnila přístavba druhého pokoje a spižírny. Za svou práci dostával kromě peněz také brambory, žito apod. Navíc mohl využívat pole, které škole věnovali Paweł Mrózek, Jerzy Grycz a Andrzej Mrózek. Jan Gabryś senior učil v lyžbické škole do roku 1886. Potom se přestěhoval do vlastního domu.

Smrt Jana Gabryśe staršího

Jan Gabryś senior zemřel 13. října 1887 na zápal plic. Pohřeb se konal o dva dny později, zrovna na 26. výročí otevření školy.  Pohřbili ho na hřbitově v Lyžbicích. Náklady na pohřeb a zhotovení náhrobku hradila obec. Pamatováno bylo také na novopečenou vdovu, od té doby pobírala důchod. Patnáctého října 1888 se konalo slavnostní rozloučení se starou školou, ve které byl později zřízen nový byt pro druhého učitele. Po roce 1989 se tady nejdříve nacházel rockový klub, v současné době zde sídlí Svaz postižených civilizačními chorobami.

Restaurace Zobawa

Naproti bývalé školy se nachází dodnes fungující hospoda (restaurace) Zobawa. Jan Gabryś senior tady občas trávil u dobrého piva a v příjemné společnosti svůj volný čas. K výstavbě známého hostince došlo na přelomu 18. a 19. století. Podle jedné legendy za své pojmenování vděčí císaři Františku Josefovi I. K události mělo dojít koncem 19. století, když se tady panovník se svým doprovodem zastavil na občerstvení.

V hostinci tehdy probíhala lidová veselice (ve zdejším nářečí „zabawa“). Mocnář  se údajně měl zeptat, co se tady děje. Bylo mu odpovězeno, že se zde koná „zabawa“. Císař, který se trochu přeslechl, měl říct: „zobawa?“. Tehdejší majitel hostince na to pružně zareagoval a nové pojmenování hostince bylo na světě. Předtím se toto pohostinství jmenovalo Kretscham Landermial. Jedná se pochopitelně pouze o legendu.

František Josef I. během své dlouhé vlády čtyřikrát navštívil Těšín a jeho okolí. Poprvé to bylo v roce 1851, pak v roce 1880 a 1890 a nakonec v roce 1906. Navíc v červnu 1886 přijel na Těšínské Slezsko v rámci inspekce majetků ve Visle a Istebné. Dvacátého devátého června se na zpáteční cestě do Vídně zastavil ve Skočově. Těšínu se tentokrát vyhnul.

Vzniká nová školní budova

Rozvoj třineckých hutí způsobil v Lyžbicích zvýšení počtu obyvatel. V osmdesátých letech 19. století školu navštěvovalo víc jak sto žáků, pro které malá školní budova byla už nedostačující. Proto byla v roce 1887 ke staršímu objektu přistavěna nová stavba. Vyučování v novém vzdělávacím ústavu začalo 15. října 1888. Druhého prosince škola oslavila jubileum 40. výročí  vlády císaře Františka Josefa I. Při této příležitosti vznikl tzv. Krejcarový spolek, z kterého se hradily učební pomůcky a poskytovaly podpory chudším dětem.

Jelikož žáků neustále přibývalo, v roce 1903 bylo třeba školní budovu rozšířit. Stavební práce provedli dělníci významného stavitele Ludwiga Kametze z Těšína. Z velkého množství staveb, jejichž výstavbu Kametzova firma prováděla, je vhodné zmínit některé části bývalých c. k. kasáren v Těšíně a velké množství domů a vil. Tato stavební společnost postavila také most přes řeku Odru v Hrušově, železniční most v Jablunkově, tzv. Jubilejní most přes Olzu v Těšíně či mosty v Bystřici na řece Hluchové.

Navíc realizovala zákazky na evangelické kostely v Nýdku, Třinci a Javoří, katolické kostely v obcích Grodziec a Goleszow, radnici v Jablunkově, budovu okresního soudu v Bohumíně a řadu dalších staveb.

Legionáři Józefa Piłsudského

Od listopadu 1914 do konce ledna 1915 se ve škole nevyučovalo, jelikož tam byli ubytováni legionáři Józefa Piłsudského. Během druhé světové války vzdělávací ústav značně utrpěl. Vyučování začalo v těžkých podmínkách 10. září 1945. V padesátých letech začala výstavba lyžbického sídliště a několika nových škol. V roce 1960 došlo k uzavření polské školy v Lyžbicích. Zdejší žáci začali navštěvovat novou pavilonovou školu na sídlišti.

V budově se v letech 1947 – 2016 scházeli členové Místní organizace PZKO. V současné době slouží ke komerčním účelům. K čemu sloužila původně, připomíná pamětní deska uvnitř.  

Jan Gabryś mladší

Novým učitelem nové školy se stal Jan Gabryś mladší. V materiálech, které přechovává Dokumentační středisko Kongresu Poláků,  je uvedeno, že se narodil 23. září 1864 v Lyžbicích jako nejstarší syn Jana Gabryśe staršího. Maturitní vysvědčení obdržel 26. června 1884 v Učitelském ústavu v Těšíně. Potom do února 1887 učil v Ustroni Polaně. Když se po odchodu do důchodu Jana Gabryśe staršího volil jeho nástupce, nejvíc hlasů získal Jan Gabryś junior.

Na místo učitele v lyžbické škole nastoupil 1. února 1887. O rok později byl jmenován řídícím. Tuto funkci vykonával do roku 1920. Od roku 1887 bydlel ve škole. V roce 1903 se přestěhoval do vlastního domku. Když začal pracovat jako učitel, byl až do konce života členem a protokolantem školního hřbitovního prezbyterstva. V roce 1888 byl zvolen členem obecního zastupitelstva. Plnil také povinnosti obecního pokladníka. V roce 1893, po založení zemědělského spolku „Kółko Rolnicze”, se stal jeho tajemníkem a pokladníkem. O sedm let později, když v obci vznikl peněžní ústav Reiffeisen, stal se předsedou dozorčí rady. Byl také prezbyterem evangelického sboru v Bystřici.

Děti Jana Gabryśe mladšího

Jan Gabryś mladší si vzal za manželku Marii Kozłovou z Bystřice, která však 22. srpna 1915 předčasně zemřela na tuberkulózu  ve věku 44 let. Měli spolu šest dětí. Tři z nich: Ewa, Karol a Józef se nedožili dospělosti, zatímco Jan následoval příkladu otce a děděčka a stal se učitelem. Dcera Helena byla od roku 1929 učitelkou v mateřské škole v Lyžbicích.

Druhá dcera Anna se provdala za evangelického pastora Karola Michejdu,  profesora evangelické teologie na Varšavské universitě.

Michejda prožil druhou světovou válku ve Varšavě. Poté se Michejdovi přestěhovali do Wisly, kde Karol Michejda 31. července 1945 zemřel. Pohřben je na evangelickém hřbitově „Na Groniczku”. Během jejich manželství přišli na svět dva synové. Mladší Władysław padl během německé agrese na Polsko v září 1939, starší Tadeusz zahynul v Katyni. Anna (Gabrysiowa) Michejdowa zemřela v roce 1978.

V dubnu 1926 se Jan Gabryś junior nachladil, nemoc však podcenil. Navíc ho trápil zánět nervů, následkem čehož mu postupně ochrnuly končetiny. Nakonec onemocněl, stejně jako jeho otec, na zápal plic. Zemřel 4. června 1926. V den pohřbu na školní budově zavlál smuteční prapor. Rakev nesli obecní zastupitelé. Žáci a  místní hasiči vytvořili špalír. Také Jan Gabryś mladší je pohřben na hřbitově v Lyžbicích.

(gam)