VARŠAVA / Před sto lety se uskutečnila slavná Varšavská bitva, známá také jako Zázrak na Visle. Toto ozbrojené střetnutí je srovnávano s bitvou u Vídně, kde došlo k zastavení turecké ofenzivy před městem.
V tomto případě byly bolševické hordy zadrženy před Varšavou, což zabránilo rozšíření jejich invaze na další evropské země. Zároveň zachránilo značnou část Evropy před komunistickým terorem. Podle britského politika a diplomata Edgara D’Abernon tento ozbrojený konflikt byl jednou z osmnácti nejdůležitějších bitev ve světové historii.
Začátek Varšavské bitvy
Bitva u Varšavy začala 13. srpna 1920, kdy se oddíly Rudé armády pod vedením Michaila Tuchačevského přiblížily na východní předpolí hlavního města a nedaleké pevnosti Modlin. V těchto bouřlivých událostech důležitou roli sehráli dobrovolníci.
Tehdejší místopředseda vlády Ignacy Daszyński apeloval na všechny schopné nosit zbraň, aby se přihlásili do armády. Mnoho studentů během polsko-bolševické války dobrovolně přerušilo studia a obléklo uniformy. Vedení nad dobrovolníky se ujal generál Józef Haller.
Dobrovolníci z nejodlehlejších oblastí Polska
V hlavním městě tehdy probíhal nábor dobrovolníků na několika místech. Zájemci se hlásili i z nejodlehlejších oblastí Polska. V srpnových událostech roku 1920 důležitou roli odehrál kostel v bývalém pravoslavném chrámu na Saském náměstí. Právě v tomto svatostánku před odchodem na frontu došlo k posvěcení praporu Dobrovolnické armády. Ceremoniálu se zúčastnil také generál Józef Haller.
Dvanáctého srpna před odjezdem na frontu vrchní velitel Józef Piłsudski měl krátkou poradu s premiérem Wincentym Witosem.
Boje o Radzymin
Třináctého srpna dopoledne začaly boje o městečko Radzymin, nacházející se zhruba 17 kilometrů od Varšavy. Po několikahodinových bojích polské oddíly musely město opustit. Bolševiky dělilo od hlavního města pouze 15 kilometrů.
Noviny Kurier Warszawski napsaly: „(…) Nastal velký historický okamžik. Nepřítel je téměř u obranné linie Varšavy”. Gymnázium krále Vladislava IV sloužilo tehdy jako kasárna pro dobrovolníky. Odtud se do boje vydal 1. batalion 236. pluku pěchoty Veteránů z roku 1863. Jeho kaplanem byl kněz Ignacy Skorupka.
V noci z 13. na 14. srpna se malá vesnice Ossów poblíž Varšavy proměnila v bitevní pole. Právě tady se zastavil na nocleh prapor, ve kterém sloužil kněz Skorupka. Tvořili ho většinou mladí lidé, řada z nich neměla ani 18 let. Ve 3.30 hodin ze vzdálené odsud dva kilometry vesnice Leśniakowizna na ně zaútočila Rudá armáda. Polské ztráty byly velké. Z 800 dobrovolníků, kteří se zúčastnili boje, na bitevním poli zůstalo ležet zhruba tři sta mrtvých a raněných. Mezi padlými byl také kněz Skorupka a velitel praporu Stanisław Matarewicz.
Když se bojovalo o Radzymin, na úseku 5. armády, které velel generál Władysław Sikorski, vznikla složitá situace. Úkolem Sikorského bylo uvolnit část fronty. 5. armáda zaútočila 14. srpna ráno. Bolševické síly na tomto úseku trojnásobně převyšovaly polské oddíly. Hlavní úder provedla divize generála Franciszka Krajowského.
Generál Łucjan Żeligowski se ujal velení nad polskými oddíly v oblasti Radzymina. Patnáctého srpna kolem 9.30 hodin začal útok na městečko, který podpořily polské tanky. Po přechodném obsazení Radzymina, Poláky opět vytlačila Rudá armáda. Také malá vesnice Ciemne, ležící dva kilometry od Radzymina, se stala dějištěm těžkých bojů. Po jejím dobytí bolševiky 13. srpna na ní 15. srpna zaútočily polské oddíly podporované tanky. Večer bylo Ciemne osvobozeno. Téhož dne se podařilo osvobodit také Radzymin.
Obkličující manévr polské armády
S ohledem na složitou situaci v oblasti Varšavy se vrchní velitel Józef Piłsudski rozhodl uspíšit plánovanou ofenzívu. Šestnáctého srpna polské jednotky nad řekou Wieprz (pravý přítok Visly) zahájily útok. Polský úder rozdrtil bolševické síly a přinutil je k ústupu.
Klíčovou roli v tomto skvělém vítězství sehrál manévr polských ozbrojených sil, které obklíčily Rudou armádu. Na tomto bitevním plánu se mimo jiné podílel šéf generálního štábu polské armády Tadeusz Rozwadowski. Realizoval ho Piłsudski, zatímco hlavní bolševické síly byly vázány bojem před Varšavou. Polské vítězství v roce 1920 bylo zpečetěno v bitvě na řece Niemen.
Maršálský palcát pro vrchního velitele
Vůdce bolševiků Vladimir Lenin se o debaklu u Varšavy vyjádřil jako o obrovské porážce svých sil. Čtrnáctého listopadu vrchní velitel Józef Piłsudski obdržel maršálský palcát za zásluhy v získání nezávislosti a její udržení. Vítězství v bitvě u Varšavy zachránilo na téměř 20 let tak těžce získanou nezávislost. Právem je považováno za jednu z nejdůležitějších událostí v historii Polska a Evropy.
Historické zajímavosti
Jelikož hrozilo, že Varšavu obsadí bolševici, město opustil téměř celý diplomatický sbor. Jedním z mála velvyslanců, kteří zůstali byl Achille Ratti, papežský nuncius v Polsku a budoucí papež Pius XI.
Již zmíněný generál Franciszek Krajowski byl českého původu a původně se jmenoval František Králiček. Narodil se ve Velešíně poblíž Českého Krumlova. Po rozpadu Rakouska-Uherska v listopadu 1918 vstoupil do polské armády. O rok později mu bylo změněno příjmení na Krajowski.
Wincenty Witos se musel v květnu 1926 vzdát funkce premiéra v důsledku tzv. Květnového převratu, který vyprovokoval Józef Piłsudski. Sám Witos emigroval počátkem třicátých let do Československa. Usadil se v Rožnově pod Radhoštěm, poté od roku 1937 pobýval v Hrádku na Těšínsku, kde mu byl v roce 2003 odhalen obelisk s pamětní deskou, která připomíná jeho pobyt.
Bitvu u Radzyminu ztvárnil mimo jiné Jerzy Kossak (syn Wojciecha Kossaka a vnuk Juliusze Kossaka) na obraze Zázrak na Visle. Na plátně je zachycen kněz Ignacy Skorupka, který se však bitvy nemohl zúčastnit, jelikož den předtím padl v boji ve vesnici Ossów.
Sedmého října 2013 zemřel ve věku 113 let (!) kapitán Józef Kowalski, poslední veterán Varšavské bitvy a nejstarší Polák. Zesnul v domě s pečovatelskou službou ve vesnici Tursk (část obce Sulęcin) v Lubušském vojvodství.
V letech 1937 – 1939 všech sedm hlavních velitelů Rudé armády v bitvě u Varšavy padlo za obět stalinským čistkám. Michail Tuchačevkij, Gaja Dmitrijevič Gaj, Tichon Chvesin, Nikolaj Sollogub, Vladimir Lazarevich a August Kork byli popraveni. Alexandra Šuvajeva odsoudili v roce 1937 k osmiletému pobytu v lágru. Když v roce 1943 smrtelně onemocněl, 21. října byl propuštěn na svobodu. O dva měsíce později zemřel.
Bitva u Varšavy na filmovém plátně
V roce 2011 jeden z nejvýznamnějších polských režisérů Jerzy Hoffman natočil válečný film Varšavská bitva 1920. Hoffman má za sebou řadu úspěšných snímků jako Pan Wolodyjowski, Potopa, Ohněm a mečem, Malomocná, Mastičkář a další.
Ve filmu Józefa Piłsudského ztvárnil Daniel Olbrychski, generála Tadeusze Rozwadowského zahrál Marian Dziędziel, kněze Ignacého Skorupku Łukasz Garlicki, premiéra Wincenteho Witose Andrzej Strzelecki, generála Józefa Hallera Jacek Poniedziałek, generála Władysława Sikorského Dariusz Kordek, majora Bolesława Wiedniawu-Długoszowského Bogusław Linda.
Ve snímku se objevil také ruský herec Aleksander Domogarov, známý z role Bohuna v Ohněm a mečem.
(gam)
Komentáře
