16. ledna 1969 v Praze, před Národním muzeem na Václavském náměstí, se polil benzínem a zapálil student Karlovy Univerzity Jan Palach. Upálil se, aby probudil svědomí národa. Protestoval proti invazi pěti „spřátelených“ států Varšavské smlouvy v Československu dne 21. srpna 1968 a potlačování svobod Pražského jara, stejně jako proti rostoucí apatii a pasivitě české společnosti, která v krátké době přestala bojovat, zdánlivě souhlasila s přítomností agresora.
Jan Palach se narodil 11. srpna 1948 ve městě Všetaty. Po maturitě na gymnáziu v Mělníku začal studovat na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po dvou letech se mu podařilo dostat se na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde začal studovat historii a politickou ekonomii.
Velmi přežil agresi vojsk Varšavské smlouvy na Československo, účastnil se celostátního protestu. V listopadu se v Praze zúčastnil studentské stávky proti legalizaci srpnové okupace, o které ale kvůli opětovnému zavedení cenzury československá média neposkytla žádné informace.
Hledal způsob, jak probudit lidi z letargie, do které pomalu upadali. „V bezmocnosti nabídl jedinou věc, kterou měl – svůj vlastní život,“ vzpomínal po létech evangelický kněz Jakub Trojan, který pochoval Palacha.
Po tři dny Palach stále bojoval o život v nemocnici. Nechtěl užívat léky proti bolesti, které by mohly narušit střízlivost jeho mysli. Pokusil, nakolik mu to dovolil jeho stav, vysvětlit motivy svého činu a pozorovat, jaké reakce způsobil ve společnosti.
Odpověď byla obrovská. Mladí lidé zahájili hladovku v Praze na Václavském náměstí, pak i v dalších městech. Na náměstích se konala setkání, lidé nosili Palachovi květiny a dopisy, ve kterých mu vyjadřovali podporu.
Ačkoli úřady nesouhlasily se zveřejňováním jeho dopisů, povědomí o nich bylo rozšířené. Palach požadoval mimo jiné zrušení cenzury, chtěl aby protestní stávka zahrnula celou zemi. Hrozil, že nedodržení jeho požadavků přinese nové oběti, další pochodně. Říkal si pochodeň č.1.
Zemřel 19. ledna. Přátelé zabalili jeho tělo do československé vlajky, sochař Olbram Zoubek tajně mu udělal posmrtnou masku, ze které udělal odlitek, který pak byl umístěn na místě, kde se Palach upálil. Pohřeb 25. ledna se stal národní manifestací. Palach byl pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech.
I přes další pochodně, protože sebeupálení jako gesto solidarity s Janem Palachem, uskutečnili mimo jiné Josef Hlavatý (20.1.), Miroslav Malinka (22.1), Jan Zajíc (25.2), Evžen Ploček (4.4.), V Československu začalo období tzv. normalizace. O Palachu však lidé nezapomněli, svíčky a květy na jeho hrobu provokovaly, takže úřady exhumovaly mrtvolu a spálily a jeho hrob přestěhovali do jeho rodného města; urna se vrátila do Prahy teprve v roce 1990.
(Když slunce svítí v úplňku. „Zwrot”, 2009, č. 1)
Štítky: Jan Palach
Komentáře
