Na základě knihy „Przełom“

Trvalo mi to poměrně dlouho, než jsem přelouskal literární debut Małgorzaty Bryl-Sikorské „Przełom”. K pokušení mně uvedla „nabídka“ příběhu plného hřejivého humoru o ztracené generaci lidí, kteří se narodili v polovině 80. let. XX. století.

Jako starý veterán srovnám všechny své dojmy v zrcadle svých životních zkušeností. Podobají se citátu blízkého mi Evalda Schorma: „Každý by chtěl získat nějakou odměnu, chtěl by mít takovou naději. Ale pole svobody je mimo hranice výhod. Svoboda je pravděpodobně spojena s vědomím marnosti – člověk ví, že to, co dělá, nemá smysl, ale přesto to dělá ochotně a jak nejlépe může.“

Procházím houštinou slov, která vypovídají o frustraci, kterým nerozumím, protože pro mě šedá má jen dvě barvy – bílá je bílá a černá je černá – musel jsem se vrátit k některým popisům, kde duše bojuje s tělem a neochotně hledá smysl dilema hrdinky. To vše mě zdržovalo a způsobovalo, že jsem odkládal knihu, abych pak po zbytečným převalování se v posteli z ní vstal, zapnul lampu a četl dál. Trvalo to téměř dva týdny. Když jsem dnes, ráno, přečetl poslední větu, cítil jsem, že těžká cesta k cíli měla smysl.

Díky obsahu této knihy jsem si uvědomil, že výzvy Adama Asnyka z básně „Zbytečné lítosti“ – „Musíte jít s živými dopředu…“ neztratily svou hodnotu a je pěkné, že mladá kreativní generace může dokonce ukázat cestu k jejich realizaci.

V Návsí, 16. prosince 2018

Stanislaw Gawlik