Bohdan Prymus o funkci ředitele

HORNÍ SUCHÁ / Po dobu 15 let zastával funkci ředitele v Polské základní škole v Horní Suché. V pátek se rozloučil se školními zdmi a odešel do důchodu. Bohdan Prymus ale přiznal, že společně s posledním zvoněním přišel také divný pocit. Ačkoliv se kdysi na tento moment těšil, s blížícím se koncem školního roku se rozloučení stalo mnohem těžším úkolem.

Pomohly Vám zkušenosti z novinářské praxe ve funkci ředitele?

Určitě ano, jelikož jsem měl jiný postoj k mládeži ve srovnání s tím klasickým učitelským. Tak třeba: když jsem přišel do naší školy, byla tady jedna problémová třída. Zajímavé je, že já jsem s ní navázal dosti dobrý vztah. Učilo se mi tam dobře, i velmi těžká témata z občanské výchovy. Mladí lidé se mě tehdy snažili vyprovokovat, což se jim nepovedlo. Reagoval jsem totiž úplně jinak, než byli zvyklí. Proto vždycky opakuji kolegyním, že by měly vyzkoušet praxi v jiném oboru a pak se vrátit do školy.

Je ředitelská praxe v současnosti těžší?

O dost těžší. Když jsem nastupoval, tak školství procházelo obrovskými změnami a revolucí. Kdysi z obce přicházela rozhodnutí a ředitel je musel plnit. Teď je ředitel ve své škole pánem, takže realizuje to, co sám vymyslí. Jasně, má určité zásady, jež musí dodržovat. Ale jinak sám musí být manažérem, kontrolním orgánem.

Změnila se také úloha ředitele?

Dobrý učitel si poradí bez ohledu na nové pomůcky. V novodobém vzdělání je důležité pochopení procesů, a ne samotné biflování. Já ve svém předmětu, dějinách, zdůrazňují několik okamžiků, které mají klíčový význam. Tak třeba nutím žáky, aby se naučili zpaměti vše kolem Vídeňského kongresu. Zprvu nechápou, proč to. Pak během probírání celého 19. století se ale těmto událostem pořád vracíme.

Jaká byla nejtěžší a nejlepší chvíle během Vašeho působení ve škole?

Nejtěžší určitě v roce 2008, kdy se uvažovalo o spojení naší školy s bludovickou polskou školou. Nejlepší pak každý okamžik, když spokojení žáci odcházeli a děkovali nám za práci.