Polština hrou. Jak funguje polská vzdělávací klubovna v Brně

BRNO / Hraní s autíčky, modelování ze slaného těsta nebo společné čtení – všechny tyto aktivity spojuje ve vzdělávací klubovně Świetlica Edukacyjna v Brně polština. Děti zde mají příležitost používat polský jazyk i mimo domov a jejich rodiče se mohou setkávat a povídat si s dalšími krajany.

Klubovna vznikla v roce 2026 z iniciativy spolku POLONUS – Polský klub v Brně. Její činnost je financována ze státního rozpočtu Polské republiky prostřednictvím Kanceláře Senátu v rámci dotačního programu Senat – Polonia 2026.

Klubovna slouží jako místo setkávání dětí z polských rodin žijících v Česku, pro které je polština druhým jazykem. Rozhovory v rodině totiž ne vždy stačí k tomu, aby se děti dokázaly polsky bez problémů dorozumět. Ve školce, ve škole nebo při komunikaci s českým rodičem u nich často převládá čeština. Sobotní setkání jim proto nabízejí další příležitost mluvit polsky.

Polština hraje hlavní roli

Renata Denysiuk-Bláha, která setkání v klubovně vede, se hned při úvodním setkání zajímala o očekávání účastníků.

„Na zahajovacím setkání jsem přítomné požádala, aby se podělili o svou představu, jak by měla klubovna fungovat. Všichni se jednoznačně shodli na hlavním cíli: aby děti byly v kontaktu s polštinou,“ vzpomíná.

Polština děti provází při kreslení, modelování z těsta i při volné hře. Hodí se také při vyjednávání o hračky.

„A protože mezi účastníky převažují chlapci, znalost polských slov často využívají při vysvětlování, proč nutně potřebují autíčko, které má právě úplnou náhodou v ruce jiný kluk…,“ vypráví vedoucí klubovny.

Každé setkání má své rámcové téma, například poznávání číslic nebo barvy podzimu. Program však ponechává dostatek prostoru také nápadům samotných dětí.

„Při plánování sobotních setkání si stanovím obecné téma, třeba poznávání číslic nebo podzimní barvy, ale naučila jsem se na připraveném plánu příliš nelpět. Je pro mě důležité, aby děti cítily, že nejsou jen účastníky, ale také spolutvůrci programu,“ vysvětluje Renata Denysiuk-Bláha.

Někdy se aktivity přesunou i na chodbu, jejíž podlaha se promění v galerii obrázků nebo železniční koleje. Děti se navzájem inspirují, pozorují a napodobují, a učí se tak jedno od druhého.

Místo setkávání také pro rodiče

Do života klubovny se aktivně zapojují i rodiče. Jejich role nekončí tím, že děti na setkání přivedou. Připojují se ke hrám a během přestávky si u kávy a domácího pečiva povídají s dalšími Poláky.

„Ano, právě účastníci, ti nejmenší i ti starší, jsou podstatou a smyslem existence naší klubovny,“ zdůrazňuje její vedoucí.

Knihy pomáhají dětem objevovat jazyk

Důležitou součástí klubovny je knihovna. Její fond tvoří knihy zakoupené díky podpoře Senátu Polské republiky i tituly darované členy spolku POLONUS.

„Kdybych měla vybrat jednu věc, která nám při učení polštiny a poznávání vlastní kultury pomáhá nejvíce, byla by to bezpochyby kniha,“ říká Renata Denysiuk-Bláha.

Klubovna se zapojila do nejnovějšího ročníku programu „Cała Polonia czyta dzieciom“ (Celá Polonie čte dětem). Díky němu se účastníci mohou online setkávat s autory knih pro děti a mládež a účastnit se webinářů. Ty se věnují například úloze rodiny při udržování polského jazyka, vícejazyčnosti nebo vlivu čtení na emocionální, intelektuální a sociální vývoj dítěte.

Jak vypadají sobotní dopoledne v klubovně

Kroniku činnosti klubovny tvoří příspěvky zveřejňované na jejím facebookovém profilu. V jednom z říjnových příspěvků popsala vedoucí setkání, během něhož Jakub, Rysio a Maciej testovali rychlost a odolnost klubovních vozidel. Rysio si navíc přinesl vlastní autíčka, o která se podělil s kamarády.

Ten den děti navštívil také pan Oton ze spolku POLONUS. Vyprávěl jim a recitoval básně „Okulary“ od Juliana Tuwima a „Po drabinie“ od Janiny Porazińské. Největší zájem vzbudil příběh o kocourovi, který se pokoušel chytit vrabce.

„Příběh o kocourkovi, který se snažil chytit vrabce, se klukům líbil natolik, že ho pan Oton musel přednést hned třikrát. Dokonce jsme se pustili do malého divadelního představení – Rysio si zahrál vrabečka a já nešťastného kocoura…,“ napsala Renata Denysiuk-Bláha ve svém příspěvku.

Děti se při této příležitosti také dozvěděly, co znamená polské slovo „kalenica“, tedy hřeben střechy. Setkání zároveň ukázalo, jak mohou společná hra a literatura propojovat generace.

„Koho do naší klubovny zveme? Není třeba dlouze vysvětlovat – všechny, kdo chtějí být v kontaktu s polštinou,“ zve Renata Denysiuk-Bláha.