Sto let společného zpívání. Bohumínský sbor Hasło oslavil jubileum a převzal medaili Gloria Artis

BOHUMÍN / Lidové písně, lyrické skladby i melodie, které mají pro místní Poláky zvláštní význam. Smíšený pěvecký sbor Hasło z bohumínského Skřečoně oslavil sto let od svého vzniku slavnostním koncertem. K jubileu získal bronzovou medaili Za zásluhy o kulturu Gloria Artis a na pódiu se k němu přidala i mladší generace.

Slavnostním odpolednem 24. října provázel Szymon Brandys. Jednotlivá vystoupení propojoval příběhy z historie sboru i humornými poznámkami. Publikum vybízel, aby se přidalo ke zpěvu, zavzpomínalo a oslavy si užilo společně s účinkujícími.

Vzpomínalo se také nad výstavou, kterou připravili členové sboru. Návštěvníci si ji mohli prohlédnout před koncertem, o přestávce i po jeho skončení. Zatímco starší pamětníci se vraceli do minulosti, děti na černobílých fotografiích se zvědavostí hledaly své rodiče a prarodiče. Snímky jim přibližovaly svět jiného oblečení, účesů i prostředí, tolik odlišný od jejich každodenní zkušenosti.

Na začátku bylo několik písní

Historie sboru se začala psát na podzim roku 1926. Učitel Józef Płonka tehdy shromáždil skupinu mladých lidí a nabídl jim, že se společně naučí několik písní. Původně soubor působil jako smíšený sbor polského školského spolku Macierz Szkolna ve Skřečoni. Název Hasło přijal v roce 1934 a od roku 1951 působí při Místní skupině Polského kulturně-osvětového svazu (PZKO) ve Skřečoni.

Brandys připomněl i menší uskupení, která při sboru v různých obdobích vznikala. V padesátých letech to bylo mužské zábavní pěvecké kvarteto pod vedením Erwina Kaluse, později ženský soubor Hasełko vedený Elżbietou Wójcik, ženské trio nebo dívčí soubor.

„Přál bych si, abychom během tohoto odpoledne plného hudebních i rodinných vzpomínek mysleli také na všechny, kteří tento sbor tvořili, podporovali ho a pečovali o pěveckou tradici v Bohumíně,“ řekl moderátor.

Od lidových písní ke společnému zpěvu

Jubilující sbor vystoupil pod vedením Ireny Szeligy a Magdy Rusek-Veselé. Na klavír jej doprovodila Helena Jarosz.

Program nabídl lidové písně, hudební výlet do Beskyd i lyricky laděné skladby. Zazněla například „Kołysanka“ Jana Adama Maklakiewicze na slova Konstanta Ildefonse Gałczyńského. Nechyběly ani písně „Ojcowski dom“ a „Płyniesz Olzo“. Ke zpěvu druhé z nich pozvali členové sboru na pódium mladší generaci. Text se promítal na plátno, a přidat se tak mohli i ostatní.

Slavnostní chvílí bylo připevnění jubilejní stuhy ke sborovému praporu. Publikum při této příležitosti povstalo a sálem zazněl tradiční pěvecký pozdrav „Cześć pieśni!“ – „Čest písni!“.

Ke stému výročí medaile Gloria Artis

Generální konzulka Polské republiky Anna Olszewska předala sboru bronzovou medaili Za zásluhy o kulturu Gloria Artis. Jak uvedla, soubor ji získal za šíření polské kultury v zahraničí.

Ve svém projevu poděkovala několika generacím zpěváků za udržování tradic i za úsilí, s nímž po válce obnovovali kulturní život. Vyzdvihla také spolupráci a roli kultury, která sbližuje lidi na česko-polském pomezí.

Na předchozí generace navázal ve svém vystoupení i Czesław Gałuszka, předseda místní skupiny PZKO v Bohumíně-Skřečoni.

„Za těch sto let se změnilo téměř všechno. Svět, technologie, móda i účesy. Střídaly se generace, sbormistři i koncertní oblečení. […] Co se nezměnilo, je čistá radost ze společného zpívání,“ zdůraznil.

Přátelství, které trvá desítky let

Senátor Petr Vícha se vrátil k fotografiím mapujícím historii sboru i k vlastní dlouholeté spolupráci s jeho členy.

„Když jsem si dole ve foyer kina prohlížel fotografie z historie vašeho souboru, uvědomil jsem si, že slavíte sto let a já jsem s vámi mohl spolupracovat po třicet procent té doby,“ řekl.

Vyzdvihl také vztahy se sousedními obcemi.

„Při našich setkáních oni mluví polsky, my česky, ale společnou řeč najdeme vždycky. Velmi dobře si rozumíme a myslím, že to platí i pro obyvatele našich a okolních obcí,“ dodal.

Za město předal šek na deset tisíc korun na oslavy jubilea. Přislíbil také podporu při opravách Domu PZKO.

„Víme, že to spolky nemají jednoduché, zvlášť ty, které vlastní nemovitosti, a že bez pomoci města by to nešlo,“ uvedl.

Na závěr popřál, aby zpěv lidi spojoval i nadále. „Nechtěl bych, aby to znělo jako fráze, ale přeji si, abychom to všechno mohli v dnešním světě dělat v míru,“ řekl.

S delegací spřáteleného polského města Grodków přijel jeho starosta Miłosz Krok. Připomněl společné koncerty a přátelství, která obě komunity spojují už několik desetiletí. Sám v prostředí těchto kontaktů vyrůstal – do Bohumína jezdili jeho rodiče i jejich přátelé.

„Moje maminka vždycky vzpomínala na provedení písně ‚Szum jawor‘ a přesvědčovala nás všechny, že sbor Hasło představuje ušlechtilou myšlenku a něco krásného,“ vyprávěl.

Obě sbormistryně dostaly od delegace z Grodkówa symbolické taktovky. Gratulantů pak bylo tolik, že se pořadatelé začali obávat, zda druhá část programu začne včas. Patřila vystoupení Krzysztofa Hankého, známého jako Bercik z kabaretu Rak. Jeho vystoupení bylo dárkem pro zpěváky, příznivce sboru i všechny hosty.