O věcech, pro které stojí za to žít. Těšínské divadlo uvádí novou inscenaci

ČESKÝ TĚŠÍN / O duševním zdraví, hledání smyslu života i radostech všedních dnů vypráví inscenace „Všechny báječný věci“, kterou připravilo Těšínské centrum divadla a kultury působící při Těšínském divadle. V interaktivním monodramatu účinkuje Katarzyna Kluz, která do dění aktivně zapojuje také diváky. Premiéra se uskutečnila 10. října v rámci divadelního festivalu Bez hranic.

Hlavní hrdinka si už od dětství zapisuje seznam věcí, pro které stojí za to žít. Její příběh otevírá otázky duševního zdraví, složitých rodinných vztahů i toho, jak psychické onemocnění rodiče ovlivňuje život dítěte. Diváci přitom nezůstávají pouhými pozorovateli. Stávají se součástí dění na jevišti a svými reakcemi ovlivňují průběh představení.

Autorem hry je britský dramatik Duncan Macmillan, který ji napsal ve spolupráci s Jonnym Donahoem.

Divadlo, které otevírá důležitá témata

Režie se ujala slovenská režisérka a dramaturgyně Marianna Stančoková, která působí v divadle RosArt v Ružomberku. Podle ní by se divadlo nemělo vyhýbat ani náročným tématům, o nichž se ve společnosti obtížně mluví, zvláště pokud se týkají mladých lidí.

„Myslím si, že toto téma je důležité především pro dospívající a mladé lidi, kteří si stále častěji kladou otázky o smyslu života a ne vždy na ně nacházejí odpovědi,“ uvedla režisérka v rozhovoru pro „Zwrot“.

Divadlo podle ní může nejen otevírat diskusi o citlivých otázkách, ale také přinášet naději.

„Můžeme změnit úhel pohledu a od toho temného se posunout k něčemu pozitivnějšímu. Právě o to nám v této inscenaci jde,“ dodává Stančoková.

Katarzyna Kluz: Přecházení mezi češtinou a polštinou je pro mě přirozené

Jedinou roli v představení ztvárňuje Katarzyna Kluz, herečka působící na Polské i České scéně Těšínského divadla. Hraní v obou jazycích pro ni není ničím neobvyklým a přecházení z jednoho do druhého vnímá jako přirozenou součást svého života.

„Pro mě není mezi hraním v češtině a polštině až tak velký rozdíl. Narodila jsem se tady, vyrůstala jsem tady a z jednoho jazyka do druhého přecházím automaticky,“ vysvětlila herečka v rozhovoru pro „Zwrot“.

Může jiný jazyk změnit i samotnou postavu?

Původně se počítalo s uvedením inscenace ve dvou jazykových verzích, české a polské. Nakonec však vznikla pouze česká verze. Podle Katarzyny Kluz to bylo správné rozhodnutí. Příprava role byla natolik intenzivní, že učit se celý text ještě v druhém jazyce by znamenalo další výraznou zátěž.

Herečka ovšem nevylučuje, že by v budoucnu mohla vzniknout také polská verze. Zároveň ji zajímá, zda by změna jazyka neovlivnila i samotnou postavu.

„Říká se, kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Možná by tedy ta postava byla úplně jiná,“ zamýšlí se herečka.

Jazyk podle ní ovlivňuje nejen to, jak mluvíme, ale také jak se projevujeme a vnímáme sami sebe.

„Když přepneme do jiného jazyka, jsme tak trochu někým jiným,“ vysvětluje.

Součástí projektu jsou také workshopy pod vedením terapeutky Lenky Czepczor. Účastníkům nabízejí prostor k otevřenému rozhovoru, sdílení zkušeností a společnému zamyšlení nad tématy, která inscenace přináší.