Nejmladší poznávali povolání pekaře. Zajímavý cyklus aktivit stonavské základní školy

STONAVA, HORNÍ SUCHÁ / Děti z Polské základní školy ve Stonavě měly možnost vidět, v čem spočívá práce pekaře. Umožnila jim to Kateřina Febrová – majitelka Pekárny Pietraszek v Horní Suché a zároveň maminka dvou dětí, které navštěvují tuto školu.

Výjimečné dárky pro babičky a dědečky

Pekárna Pietraszek v Horní Suché byla otevřena v září loňského roku po dvou letech rekonstrukce. Nachází se naproti Dělnickému domu v centru obce – dříve zde byl obchod s nářadím.

– Paní Febrová nedávno otevřela pekárnu a navrhla, abychom se přišli podívat, jak se připravuje tradiční pečivo. Přemýšleli jsme, že se blíží Den babiček a dědečků, máme také tradiční karnevalový bál, a bylo by fajn něco upéct. Bál jsme měli odpoledne a v pekárně jsme strávili celé dopoledne – říká pro „Zwrot“ Marcela Gabrhel, vedoucí Polské základní školy ve Stonavě.

– Do školy chodí můj syn i dcera. Protože jsme v sobotu 21. února měli plres spojený s oslavou Dne babiček a dědečků, pozvala jsem děti ze školy, aby vlastnoručně připravily dárky. Pekly sněhuláky z kynutého těsta plněné sýrem a mákem. Musely si samy odměřit ingredience, uhníst těsto, naplnit ho a také po sobě uklidit! Vyprávěla jsem jim také o bezpečnosti práce v pekárně – říká nám Kateřina Febrová, majitelka pekárny. Jak dodává, v březnu proběhnou další podobné dílny – tentokrát pro děti z polské mateřské školy ve Stonavě.

Děti se dozvídají, čím se živí jejich rodiče

Dílny v pekárně jsou součástí širšího cyklu speciálních aktivit, během nichž se děti ze stonavské základní školy seznamují s různými povoláními. – Často se setkáváme s tím, že děti nevědí, čím přesně se jejich rodiče zabývají. Napadlo nás proto, že by bylo dobré je občas pozvat do školy, aby o své práci vyprávěli. Už jsme měli hodiny chemie, ekologické workshopy, mluvili jsme o hornictví, architektuře, ale také o cestování – tatínek jednoho z žáků byl například služebně v Dubaji a vyprávěl nám o této cestě – vysvětluje Gabrhel.

Do komorní školy v současnosti chodí jedenáct dětí. Jak přiznává učitelka, pro mnohé z nich jsou hodiny s jejich vlastními rodiči výjimečným zážitkem. – Děti po těchto setkáních vždy cítí hrdost na své rodiče. Funguje to i opačně – rodiče často nedokážou skrýt dojetí, protože jejich dítě je nadšené z toho, co oni denně dělají – zdůrazňuje učitelka.