Draní peří v Těšíně

CIESZYN / Stoly ve třech řadách. Na stolech papírové krabice a misky s peřím. U stolů dámy v těšínských nebo horalských krojích, ale také v současném oblečení, pánové, mládež. Všichni derou peří. Z jeviště na druhé straně se linou zvuky těšínských písní.

Starší ženy o něčem hovoří. Jedna se opírá o stůl a ukazuje mladé dívce, která sedí naproti, jak se to dělá. U prostředního stolu sedí rodina. Peří derou všichni – maminka, otec, asi desetiletý syn. „Od chvíle, kdy jsme vystupovaly, se nic nezměnilo,“ jedna starší paní v těšínském kroji mluví ke své sousedce, která je také v těšínském kroji, aniž by odtrhla prsty od peří, nebo oči od jeviště, na kterém děti ze Souboru písně a tanců Goleszów zpívají „mało nas, mało nas do pieczenia chleba”.

Děti odcházejí z jeviště, začíná zpívat regionální soubor Strumień. A když se objeví legendární Torka, někteří odchází od peří, a jdou tančit. Příkladem jdou Agnieszka Pawlitko a Klaudiusz Zawadzki, kteří provázejí celou akcí. Na tanečním parketu přibývají další páry. Takto se tančilo na škubačkách také v minulosti.

„Draní peří bývalo s muzikou, s tancem a někdy bez – vysvětluje Zawadzki, který se snažil zprostředkovat veřejnosti nejen atmosféru, ale i informace na téma této staré tradice.

A tak dává mikrofon dámám ze sdružení Koła Gospodyń Wiejskich w Zamarskach, které přesně vysvětlují, jak se dere peří, jak rychle rozdělit peří na tvrdou osu a měkké chmýří. „Říkají mi, ať už tolik nemluvím a jdu pracovat,“ vtipkoval Zawadzki, a zmizel z jeviště. Vzal obrovský pytel peří a dosypal těm, kterým chybělo.

Těšínské škubačky, které se konaly ve středu odpoledne 21. února, byly další folklórní událostí z cyklu „Kaj indzi inakszy – u nas po naszymu”.

(indi)