Kyrpce nebo kierpce?

Je v pořádku, že u nás píšeme a mluvíme „kyrpce”, když ve slovníku polského jazyka najdeme pouze „kierpec”, v množném čísle pak „kierpce”?

Slovo „kierpce” se do spisovné polštiny dostalo z nářečí podhalanských horalů v době, kdy byla móda na vše, co bylo horalské. Například Kazimierz Przerwa-Tetmajer ve své sbírce Na Skalnym Podhalu používá „kierpce”, když popisuje horalskou obuv Bronisława Luptowskiego, juhase z Jurgowa.

V kartotéce Slovníku polských nářečí Polské akademie věd v Krakově je nejvíce kyrpců, kierpců, kiyrpců, méně pak krypců či krypciů (u všech horalů, nejenom těch z Podhala). Dá se proto říct, že ve spisovné polštině za formu „kierpce” vděčíme literárnímu zvyku přinejmenším z literárního období Młoda Polska.

Forma „kyrpce”, která foneticky odráží místní formu dialektu názvu horalské obuvi, má své zdůvodnění a potvrzuje ji dialektologický výzkum.

Závěrem nutno dodat, že název tohoto druhu obuvi byl nepřímo převzat ze slovenského „krpec”, německého „kirpl”, z latinského „carbatinae”, což byl název koženého druhu obuvi.