Před 15 lety diváci poprvé shlédli Těšínské niebo

ČESKÝ TĚŠÍN / Premiéra česko-polské hudební hry „Těšínské niebo – Cieszyńskie nebe“se konala  15. května 2004 na jevišti Těšínského divadla v Českém Těšíně.

Autorem písní, které zněly na jevišti v české a polské verzi, byl skladatel Jaromír Nohavica. Písně přeložila Renata Putzlacher, která byla také autorkou scénáře. „Opravovala jsem scénář po celý rok v různých městech s režisérem představení Radovanem Lipusem, který je rodákem z Bystřice,“ vzpomíná Renata Putzlacher.

.Jaké byly první reakce po premiéře? Dnes je těžké dostat se k materiálu z této doby, web věnovaný tomuto divadelnímu představení již neexistuje.

První recenze, která se objevila v našem místním tisku, byla nic moc. Nakonec byla hra během sedmi let vystavená 136 krát, mnohokrát v Praze, také ve Varšavě a Bratislavě. Po celou tu dobu jsem redigovala webové stránky „Nebe“, kde byly fotografie, recenze a nadšené reakce diváků.

Poslední představení se konalo 18. června 2011 (přestože diváci byli proti), pak zmizel z internetu také web věnovaný hře a opravdu dnes není lehké sehnat informace na téma představení, zejména pak fotografie. Naštěstí písničky z hry se dočkaly svoji desky. „Nebe“ nahrála Česká televize, celé představení je na DVD, které bylo připojené ke knižnímu vydání, ve kterém najdete informace, které jsem pilně sbírala, mj. recenze, názory diváků i herců.

Je možné, že se představení ještě bude hrát, třeba u příležitosti jubilea? 

Z původního obsazení zůstalo v Těšínském divadle pět herců, a jeden hlas už bohužel neuslyšíme. Ryszard Malinowski, který skvěle zahrál roli Hulki-Laskowskeho s monologem v nářečí o výhodách slezského grilování, se přesunul spod těšínského nebe do nebe divadelního. Vzpomínám si, jak tehdy nemohl jít v klidu na pivo, protože hned všichni chtěli, aby ten monolog řekl. Přitom to byl pro něho hodně obtížný text, protože byl v nářečí, a Ryszard se narodil v Poznani, po mnoho let hrál v divadle ve Walbrzychu a Vratislavi.

Všichni herci, polští i čeští museli čelit formě představení, která pro ně byla překvapující, ne všichni věřili v úspěch, ale pak, když diváci v tolika městech tleskali, pak to byla čistá radost a slzy štěstí.

Co vám toto představení dalo?

Nejdůležitější zkušeností pro mě byla spolupráce s Radovanem Lipusem. Po mnoho let jsem byla uměleckým vedoucím Polské scény, napsala jsem mnoho scénářů představení, ale díky tomuto setkání jsem si uvědomila, co je kreativita. S Radovanem jsme na stejné vlně, chápeme se beze slov a rozhodně není bez významu, že Radovan je starší než já … o tři dny. Oba jsme vyrůstali pod těšínským nebem, avšak máme rozdílné zkušenosti – pánské a dámské, české a polské. To nám umožnilo vytvořit projekt, ve kterém se i přes rozdíly díváme jedním směrem.

Obdobný způsob jsem také použili při přípravě premiéry hry „Dom dzienny, dom nocny” Olgi Tokarczuk v Slováckém divadle (2011). Byla jsem autorem divadelní adaptace tohoto románu a jsem velmi ráda, že Olga tuto formu přijala a ocenila naše představení. Třetí částí naší zvláštní trilogie o pohraničí bylo představení  „HRA-NIC-e“, kterou jsem napsala pro novou scénu Kulturního a vzdělávacího centra Klášter Broumov v roce 2015. Úspěch této česko-polské hry nám připomněl „Nebe“, hru akceptovali nejen diváci z pohraničí, ale z celé republiky.. Snili jsme o tom, že tuto hru představíme i v Těšíně, ale nikdo o ni neměl zájem. Premiéru natočili bratři Cabanové (autorem scénografie byl Šimon Caban), takže máme také DVD jako suvenýr a naštěstí je web tohoto projektu stále k dispozici.

Máte z Radovanem další společné tvůrčí plány, dočkáme se dalšího představení?

Na příští rok připravujeme s Radovanem velmi důležitý projekt. Blíží se sedmdesáté výročí úmrtí Milady Horákové a vedení Městského divadla Kladno nás oslovilo s návrhem připravit představení věnované této mimořádné a odvážné ženě. Vím, že to nebude snadné, ale život je výzva, také ta divadelní. Takže teď sedím na scénářem, jehož pracovní jméno je „Milada a Ludmila.“ Pokora, krev, pot a slzy – nebe už bylo.

„Těšínské niebo / Cieszyńskie nebe bylo pro nás nečekaným darem a radostí z setkání s námi. V květnové jarní auře v roce 2004 jsme nebyli schopni se krásněji a společně zranit srdcovým tématem rodné země. Přestože se představení již nehraje, pořád ho vidím na jevišti,“ Radovan Lipus.  

Ve fotogalerii můžete vidět historické fotografie ilustrující vznik této slavné podívané a doprovodných akcí, jako je křest alba na Mostu přátelství.