KARVINÁ / V Diskusním klubu Střediska polské literatury Regionální knihovny v Karviné se ve čtvrtek 10. ledna konalo setkání s doc. Irenou Bogocz, výzkumnou pracovnicí Ostravské univerzity. Téma bylo „Polský jazyk lidí ze Zaolší – teorie a fakta“.
Setkání se zabývalo různými jazykovými kódy v oblasti Zaolší, nejen polským jazykem, ale také českým jazykem, nářečím a jak to popsala přednášející, také jazykovým jevem, kterým je „po našem“. Irena Bogocz se třicet let zabývá jazykovou situací na Zaolší. Na začátku připomněla, jak se po staletí vyvíjely hranice Těšínského Slezska a zdůraznila, že státní hranice nemůže být zaměňována s etnickou hranicí.
Mluvila o národnostních otázkách, historii jazyků používaných v této oblasti již od středověku. „Jazyky musí být popisovány na pozadí historických událostí,“ vysvětlila a vyjmenovala oficiální jazyky, vedle nichž po celou dobu existoval slovanský hovorový jazyk, kterého základem bylo nářečí jižního Slezska. Hovořila o normě západotěšínského nářečí. Vysvětlila, jak se badatelé ve 20. století dívali na tuto problematiku.
Řekla, že v současné době polština Poláků žijících na Zaolší není jazykem každodenní komunikace. Je to školní jazyk, symbolický, který vyjadřuje skutečnost, že jsou polskou menšinou v České republice. Ale vlastně používají řeč, která obsahuje mnoho prvků z různých jazyků. Ukázala příklady chyb, například slovní spojení doslovně přeložená z češtiny.
Zdůraznila rozdíly mezi termíny nářečí a „po našem“. „Rozlišuji nářečí a řeč „po našem,“ řekla. „Nářečí má svou tradici, svou normu a je vlastně uzavřenou jazykovou variací. Dnes se už nemůžete dorozumívat nářečím. Ale řeč „po našem“ je hovorová řeč, která nemá normu, je otevřená a na rozdíl od nářečí může přijmout více český či polský charakter.
CR
Štítky: Diskuzní klub, Irena Bogocz, Středisko polské literatury Regionální knihovny Karviná
Komentáře
