E-mail: redaktor@zwrot.cz
VENDRYNĚ / Smích diváků, dlouhý potlesk a herci, kteří znovu dokázali, že nadšení dokáže divy. Tak vypadaly dva večery s Divadlem Jerzyho Cienciały ve vendryňské Čítárně, kde se 29. a 30. května hrála inscenace „Powtórka z Czerwonego Kapturka“ Andrzeje Stalony-Dobrzańského. Představení přilákalo početné publikum a herci si vysloužili dlouhé ovace.
Během obou večerů byl sál zaplněný do posledního místa. Diváci živě reagovali na dění na jevišti a po skončení představení dlouho tleskali účinkujícím. Byl to nejlepší důkaz, že se vendryňským ochotníkům podařilo publikum opravdu oslovit.
Představení pro vnoučata i prarodiče
Ačkoli název odkazuje k jedné z nejznámějších pohádek na světě, inscenace nebyla určena pouze dětem. Slovní humor, vtipné dialogy a řada scénických překvapení způsobily, že se stejně dobře bavili i dospělí.
„Nápad nastudovat tuto hru vznikl z přání několika našich hereček, které jsou už babičkami a chtěly si zahrát také pro svá vnoučata. Hledali jsme proto rodinné představení, které zaujme několik generací. Janusz Kaczmarski si vzpomněl, že před lety se ‚Powtórka z Czerwonego Kapturka‘ hrála na Polské scéně. Získali jsme scénář a rozhodli jsme se po něm sáhnout,“ vysvětluje režisér Janusz Ondraszek.
Jak dodává, v ochotnickém divadle se obsazení vytváří především z lidí, kteří mají chuť a nadšení.
„Herce vybírám z těch, kteří mají zájem a čas věnovat se zkouškám. Je to náročná práce, ale naštěstí nám ochotní lidé nikdy nechybějí,“ říká.
Splněný sen nejmladší herečky
Výjimečným zážitkem bylo představení pro Agatu Szotkowskou, která se ujala role Červené karkulky. Poprvé tak stála na jevišti společně s dospělými herci.
„Byl to můj sen. Můj táta hraje ve vendryňském divadle a už dlouho jsem mu říkala, že kdyby se objevila vhodná role, moc ráda bych si to zkusila. Ve škole jsem už vystupovala, ale tady je to přece jen trochu jiné,“ vypráví.
Jak přiznává, zpočátku měla trému.
„Dnes už ji nemám. Cítím se tady moc dobře. Mám větší volnost a můžu do své postavy vložit víc ze sebe. A navíc vím, že mě na jevišti obklopují zkušení herci. Kdyby se něco nepovedlo, vždycky se na ně můžu spolehnout,“ dodává s úsměvem.
Babička jako z pohádky
Roli babičky ztvárnila Irena Filipek, pro kterou byla tato postava mimořádně blízká.
„Mám dvě vnučky a pohádku o Červené karkulce jsem jim vyprávěla už nesčetněkrát. Teď jsem se tou babičkou mohla stát také na jevišti,“ směje se herečka.
Jak zdůrazňuje, divadlo je už řadu let důležitou součástí jejího života.
„Když přijde sezona, ve které hrajeme méně, cítím, že mi něco chybí. Nejraději mám lidi, se kterými se tady setkávám. Zkoušky a představení nám umožňují alespoň na chvíli se odpoutat od každodenních starostí a jednoduše se radovat ze společné tvorby,“ říká.
Barevně, hudebně a s humorem
Velký dojem udělaly také kostýmy. Část z nich si soubor vypůjčil z Těšínského divadla, mnoho prvků však herci a členové týmu získali nebo připravili sami. Díky tomu měla každá postava svůj osobitý charakter a celek působil velmi efektně.
Nechyběly ani písně, hudba a rytmické dialogy. Téměř dvouhodinové představení tak uteklo velmi rychle a diváci odcházeli ze sálu s úsměvem.
Další premiéra Divadla Jerzyho Cienciały ukázala, že vendryňské ochotnické scéně se daří. „Powtórka z Czerwonego Kapturka“ se stala nejen povedeným setkáním s klasickou pohádkou, ale především humorným představením, které dokázalo spojit několik generací.
Komentáře
