Nová éra moderního pětiboje a první zlato. Marek Grycz bilancuje sezónu

Marek Grycz — jeden z předních českých moderních pětibojařů — za sebou má mimořádně úspěšnou sezónu. Získal mimo jiné zlato mistrovství Evropy ve štafetě a stříbro na mistrovství světa.

V rozhovoru pro „Zwrot“ hovoří o emocích spojených s největšími úspěchy, o adaptaci na novou disciplínu v pětiboji, o spolupráci se štafetovými kolegy a o plánech do dalších let, včetně svých představ o startu na letních olympijských hrách v Los Angeles 2028.

Nová sezóna a nová disciplína

Byla to tvoje první kompletní sezóna s překážkovou dráhou místo jezdecké části. Jak hodnotíš svůj debut?

Myslím, že jsem si vedl docela dobře. Je samozřejmě rozdíl mezi těmi, kdo jako já začali tuto disciplínu trénovat až po hrách v Paříži, a těmi, kteří mají v ní již několik let zkušeností. Přesto mě těší, že nejlepším tolik nezaostávám. Parkour mi trochu chybí — byla to disciplína, kterou jsem měl moc rád — ale nové výzvy umí přinést velké uspokojení.

Na začátku jsi zmínil smíšené pocity z této změny. Změnil se tvůj postoj po několika měsících?

Beru to profesionálně. Koně jsem měl vždycky rád a to se nezmění. Ale pokud chci dál dělat moderní pětiboj, musím se přizpůsobit novým pravidlům. Snažím se podávat co nejlepší výkony a každé další závody beru jako šanci se zlepšit.

Co pro tebe bylo největší výzvou v této nové disciplíně?

Nejnáročnější byla technika – naučit se, jak překážkami procházet rychle a efektivně. A taky změna struktury závodů. Dřív byly koně jen ve finále, teď jsou všechny disciplíny od začátku. To chce jinak rozložit síly.

Co tě pozitivně překvapilo během startů na překážkové dráze?

Že jsem se v té nové disciplíně celkem rychle zorientoval. Během závodů mi to jde hladce a bez větších problémů, a to mě příjemně překvapilo.

Jak probíhala adaptace? Měl jsi trenéry specializující se na OCR?

Typické OCR trenéry jsem neměl. Zaměřili jsme se na silovou přípravu – v zimě hodně posilovna, dynamická a obecná příprava. Svaz a trenéři sledují techniku nejlepších na světě a pak nám předávají metody tréninku a vylepšování jednotlivých prvků. Sbírají osvědčené postupy a přizpůsobují je nám.

Stříbro v Alexandrii

Gratuluji ke stříbru na mistrovství světa ve štafetě! Jaké emoce jsi prožíval, když jsi překročil cílovou čáru?

Radost a euforie. Mistrovství světa je hned za olympiádou největší akce, takže ta medaile hodně znamená. Věděli jsme, že dobrých soupeřů je spousta a že konkurence bude tvrdá. O to větší byla spokojenost.

Je tento úspěch pro tebe potvrzením, že stálo za to pokračovat v kariéře navzdory změnám v pětiboji?

Určitě ano. Celá sezóna byla pro mě povedená a musím přiznat, že mě několikrát pozitivně překvapilo, jak dobře si vedu. To stříbro je příjemné potvrzení, že jdu správným směrem.

Jak probíhala spolupráce s Matějem Lukešem? Startovali jste ve štafetě už dřív?

Byl to náš první společný start ve štafetě. Matěj je výborný partner — v této sezóně má opravdu skvělou formu, patrně nejlepší ze všech českých závodníků. Je mladší, plný energie, já pak starší a zkušenější — výborně jsme se doplňovali. Spolupráce s ním byla opravdu radostí.

Co podle tebe rozhodlo o úspěchu v Alexandrii — forma, strategie nebo souhra?

Hlavně forma. Šli jsme na doraz a vyplatilo se to. Kdyby nám lépe vyšla šermířská část, možná jsme mohli bojovat o zlato. Ale i tak to byl skvělý výkon.

Dodalo ti to motivaci do další sezóny?

Jasně. Každá medaile a dobrý výsledek je motivace navíc. A taky to pomáhá při jednání o rozpočtu nebo přípravě – výsledky hrají roli.

O plánech do budoucna

Jaké sportovní cíle si kladeš na příští sezónu? Myslíš už na Los Angeles 2028?

Každý sportovec má své sny a cíle. Mým největším je samozřejmě olympiáda a co nejlepší výsledek. Když jsem se rozhodl v pětiboji pokračovat, bylo to s vidinou kvalifikace. Tuhle sezónu beru jako přechodnou, chci nasbírat co nejvíc zkušeností s překážkami. Dosavadní výsledky mě překvapily a dodaly mi chuť pracovat dál.

Plánuješ starty i individuálně, nejen ve štafetě?

Ano, rozhodně. Chci jet na Světový pohár, mistrovství Evropy i světa. Štafeta je super, ale individuální závody mají jinou dynamiku a důležitost pro rozvoj.

Jak vypadá tvůj tréninkový plán? Kolik času věnuješ překážkové dráze a kolik ostatním disciplínám?

Překážkovka je fyzicky náročná, nedá se trénovat dlouho. Zabírá asi 10 % tréninku. Zbytek jde na ostatní disciplíny a obecný rozvoj. Trénuju 4–5 hodin denně, ale každý den jinak – aby to nebyla rutina a tělo mělo různé podněty.

Z mistrovství Evropy sis odvezl dvě bronzové z týmu a zlato ze štafety. Jak chutná takový úspěch?

Je to obrovský zážitek. V dospělé kategorii je to moje první zlato z tak důležité akce. Po olympiádě jsem měl tříměsíční pauzu, takže jsem do sezóny šel s menší přípravou. Ale s Matoušem jsme byli od začátku vepředu – vyhráli jsme šerm, zvládli překážky, dobře zaplavali a v kombinaci jsme zůstali klidní.

Bylo tam hodně silných týmů, co myslely na medaili, ale my jsme jeli skoro bez chyby. V rozhodujících chvílích všechno klaplo. Na konci Matouš dodal tečku a já věděl, že ten den je náš. Jsem hrdý a zároveň vděčný – takový výsledek je vždy dílem celého týmu, nejen dvou závodníků na trati.