Tato píseň mi přirostla k srdci. Rozhovor s Natalií Niemen

JABLUNKOV / V neděli na Gorolském svátku tradičně vystoupil mužský sbor Gorol a ženský sbor Melodia. Letos byl však jejich koncert výjimečný. Spolu se sbory totiž zpívala také Natalia Niemen.

Jak se stalo, že jste dnes vystoupila na Gorolském svátku?

Dostala jsem se sem díky mé kamarádce Monice Ramszové, která pochází z Jablunkova a je vynikající profesionální fotografkou. Osud nás spojil před více než rokem a staly jsme si velmi blízké. Monika mi nabídla, zda bych zde nechtěla vystoupit, a já velmi chtěla, takže jsem tady.

Měla jste již dříve profesionální kontakt s folklorem?

Ano, samozřejmě. Pracovala jsem v různých formacích a s různými hudebními skupinami, které prezentovaly odlišné hudební styly. Takže určitě ano. Možná to není hudba, kterou bych poslouchala pravidelně, ale mám k ní velmi blízko.

Dnes zazpíváte „Ej, gróniczku, gróniczku“, velmi lyrickou píseň Těšínských Beskyd. Jak se v této písni cítíte?

Jsem člověk s jistou niternou citlivostí. V naší rodině je také trochu tradic. Rodina mého otce pocházela z Hrodenského kraje, kde převládaly pravoslavné zpěvy. Tyto oblasti mají jiný zvuk než Beskydy, ale tradiční hudba má společné kořeny. „Ej, gróniczku, gróniczku“ mě uchvátila svou citlivostí. Tato píseň mi skutečně přirostla k srdci.

Máte na sobě těšínský kroj. Vypadáte nádherně. Jak se cítíte v těšínském kroji, zvlášť když je dnes poměrně teplo?

Ano, je horko. Navíc jsem nevyspaná, protože jsme sem přijeli z předchozího koncertu až od Bydhoště. To situaci neusnadňuje. Ale co si budeme povídat, jako žena mám ráda oblečení. Jsem také vizuální umělkyní, a tento kroj je pro mě ilustrací něčeho krásného. Je nádherný – ten korzet… ráda bych ho nosila každý den. Všechno je úžasné. Prostě si užívám tento okamžik, protože brzy ho budu muset sundat. Proto si plně vychutnávám možnost nosit tuto krásu.