Marszałek Senatu RP Małgorzata Kidawa-Błońska: Nelze vytvářet strategii pro Poláky v zahraničí bez naslouchání jejich hlasu

– Měla by existovat stabilita a jasná strategie, jak by tato spolupráce, činnost a péče měly vypadat. Možná nastal čas na speciální zákon nebo stanovení pravidel, která to budou regulovat – odpověděla předsedkyně Senátu Polska Małgorzata Kidawa-Błońska na otázku Haliny Szczotky, zda je potřeba strategie spolupráce polského státu s krajany v zahraničí.

Z Vašich výroků a setkání s Poláky v zahraničí a s Polonií vyplývá, že Vám záleží na tom, aby Senát byl opatrovníkem Polonie. Inspirovala jste se nějakým způsobem profesorem Andrzejem Stelmachowským, nebo máte svou vlastní vizi podpory Polonie a Poláků v zahraničí?

Ve skutečnosti to byl právě profesor Andrzej Stelmachowski, kdo zajistil, že jedním z úkolů Senátu je péče o Polonii. Velmi mě to těší, protože Senát je ideálním místem pro plnění tohoto úkolu. Souhlasím s tím, že podpora a péče o Polonii by měla být velmi široká, a měla by ji vykonávat nejen horní komora parlamentu, ale i další státní orgány a instituce, které jsou odpovědné za konkrétní oblasti.

Je však zapotřebí místo, které bude centrálním bodem, jakýmsi „srdcem“ záležitostí Polonie, a právě zde v Senátu se již velmi dlouho, navzdory různým turbulencím, cítíme odpovědní za naše krajany v zahraničí. Věnujeme hodně času setkáním a rozhovorům se zástupci Polonie a Poláků v zahraničí a v těchto setkáních budeme pokračovat, a to nejen při příležitosti velkých událostí, ale i v každodenních situacích.

Chceme, aby Poláci v zahraničí cítili, že jsou pro nás důležití a že se na nás mohou spolehnout. Každý Polák, bez ohledu na místo bydliště, je ambasadorem Polska, od kterého se můžeme hodně naučit. Jsem ráda, že prostředky na podporu Polonie se vrátily do Senátu, protože to nám umožní tuto funkci lépe plnit. Já osobně i senátoři si uvědomujeme vážnost tohoto úkolu, cítíme za něj odpovědnost a chceme spolupracovat s Polonií a s Poláky v zahraničí.

Nedávno byla zrušena funkce vládního zmocněnce pro záležitosti Polonie, kterou vykonával Jan Dziedziczak. Poláci v zahraničí a Polonie měli pocit, že o ně někdo pečuje, protože Jan Dziedziczak je často navštěvoval a zajímal se o jejich problémy. Převezme nyní tuto roli právě Senát?

Jan Dziedziczak se stal vládním zmocněncem pro záležitosti Polonie, protože tehdy Senát nebyl pod kontrolou strany Právo a spravedlnost, většinu měla opozice. Tehdy byly prostředky odebrány Senátu a předány Kanceláři předsedy vlády, aby se záležitostmi Polonie zabývala KPRM. Je pravda, že pan Dziedziczak hodně cestoval a navštěvoval Polonii. Neupírám mu toto nasazení. Věřím však, že 100 senátorů může vykonat větší práci než jeden zmocněnec pro záležitosti Polonie. Předseda Senátu je velmi dobrým garantem, že Senát se bude setkávat s Polonií nejen v Polsku, ale také na různých místech v zahraničí – všude tam, kde jsou polské komunity, které se chtějí i nadále cítit s námi silně propojené.

Pani předsedkyně, v polských a polonijních komunitách se ozývají hlasy, že by měla vzniknout dlouhodobá, jasná strategie a koncepce spolupráce polského státu s Polonií a Poláky v zahraničí, která by těmto komunitám zajistila stabilitu z dlouhodobé perspektivy. Souhlasíte s tím?

Samozřejmě, že ano. Měla by existovat stabilita a jasná strategie, jak by tato spolupráce, činnost a péče měly vypadat. Možná nastal čas na speciální zákon nebo stanovení pravidel, která to budou regulovat. Myslím si, že je třeba využít faktu, že Senát má ve svých hlavních úkolech kompetence týkající se Polonie a že úkoly v této oblasti má také Ministerstvo zahraničních věcí. Senát a Ministerstvo by měly společně určit, jak pomáhat, pečovat a podporovat Polonii v různých částech světa.

Letos byly na tento účel vyčleněny prostředky ve výši téměř 600 milionů zlotých. Je důležité, aby Poláci a Polonie věděli, kde mohou o tyto prostředky žádat, na koho se obracet s dobrými nápady a jak se organizovat. Jde také o to, aby se Poláci, kteří odjeli a nejsou vždy spojeni s velkými polonijními centry, chtěli organizovat, poznávat Polonii žijící v jiných zemích a cítit svou sílu. Máme Poláky rozptýlené po celém světě, kteří mají cenné zkušenosti, o něž se mohou podělit, a to je třeba využít pro celé polonijní prostředí.

Bude Senát usilovat o to, aby ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí vytvořil takovou strategii obsahující jasné směry a pravidla?

Myslím si, že takový dokument by měl vzniknout. Nicméně je to úkol Ministerstva zahraničních věcí, aby připravilo takové řešení. I když je určitě potřeba velmi dobrá spolupráce Ministerstva zahraničních věcí a Senátu při realizaci této iniciativy. V této věci nejde o konkurenci, ale o spolupráci. Díky tomu se dostaneme k ještě většímu počtu lidí a lépe podpoříme Polonii na celém světě.

Předpokládám, že takový dokument nemůže vzniknout bez Polonie, bez Poláků v zahraničí, a i oni by se měli podílet na jeho tvorbě?

Všechna řešení, která mají přinášet reálné výsledky, by měla být konzultována. Nelze vytvářet strategie týkající se Poláků v zahraničí bez naslouchání jejich hlasu. Již za několik týdnů vznikne Polonijní konzultační rada při předsedovi Senátu. Bude to první takový poradní orgán, který má napomáhat vytváření co nejlepších směrů činnosti a přijímání dobrých rozhodnutí Senátu týkajících se Polonie.

Předpokládám, že jedním z nejtěžších úkolů je vybrat osoby, s nimiž je třeba hovořit, zejména proto, že i v polonijních komunitách existuje určitá „konkurence“. Rada Polonii světa má ambice vytvořit „polonijní senát“, který by se scházel mezi jednotlivými Sjezdy Polonie.

Všechny iniciativy, které vedou k tomu, že se Polonia a Poláci v zahraničí setkávají, jsou podle mě velmi důležité. Rozmanitost je podstatná a měli bychom podporovat všechny, kdo mají potřebu jednat. Je třeba pomáhat při realizaci těchto činností, aby se Polonia nedělila na ty, kteří se mohou organizovat, a ty, kteří nemohou. Čím širší a aktivnější bude činnost Polonie, tím větší bude její síla a schopnost vzájemné pomoci.

Zvláště pokud bude mluvit jedním hlasem?

Nikdy nebude mluvit jedním hlasem, protože Poláci nikdy nemluví jedním hlasem. To nikdy nebude možné. Důležité je hledat porozumění a kompromis. Poláci mají různé povahy a názory, což je třeba respektovat. Důležité je snažit se jednat navzdory těmto rozdílům a v rámci této rozmanitosti.

Myslíte si, že spolupráce s Poláky v zahraničí by měla být organizována tak, aby se zabránilo jejich zapojení do aktuálních politických konfliktů?

Rozhodně ano. Poláci žijící v zahraničí by neměli být zapojováni do aktuálních politických sporů. I když mají své názory, politika státu vůči Polonii by měla být demokratická a zohledňovat specifika regionů, kde naši krajané žijí, jejich potřeby a očekávání. Klíčové je přistupovat k Polonii s vážností a respektem. Pouze takový přístup umožní vyhnout se zapojení do vnitřních politických konfliktů.

Tedy situace, kdy Kancelář předsedy vlády zasílala polonijním médiím, která podporovala, tendenční texty s požadavkem na jejich zveřejnění, je podle Vás nepřijatelná?

Média, bez ohledu na jejich typ, by měla mít redakční nezávislost. O tom, co se publikuje, by měl rozhodovat redakční tým, nikoliv externí instituce. O tom není vůbec žádná diskuze. Pokud nějaké médium dostává podporu od institucí, mělo by to být za účelem zajištění toho, aby médium dobře informovalo Poláky a Polonii, působilo v jejich prospěch a bylo jim blízké a zajímavé, nikoliv ve prospěch představitelů vlády.

Je třeba zdůraznit, že na podporu Polonie a Poláků v zahraničí je vyčleněno značné množství prostředků.

Více než 600 milionů zlotých. Samozřejmě, část těchto prostředků je na Ministerstvu kultury, část na Ministerstvu zahraničních věcí, část na Ministerstvu školství a malá část v Senátu. Jsem velmi hrdá na to, že Senát jako poslední zahájil výběrové řízení, ale jako první jej dokončil. Již podepisujeme smlouvy a převádíme prostředky. Těší mě velký zájem a důvěra v Senát, že tyto peníze budou rozděleny velmi transparentně a čistě, bez jakýchkoliv pochybností.

Začátkem června podepsal prezident zákon, který umožňuje přesun prostředků určených na podporu Polonie a Poláků v zahraničí z KPRM na Ministerstvo zahraničních věcí. Považujete to za správnou změnu?

KPRM není místem, které by se mělo zabývat rozdělováním prostředků pro Polonii a Poláky v zahraničí. Ministerstvo zahraničních věcí je jistě vhodným místem, ale jsou i úkoly, které musí plnit Ministerstvo kultury či Ministerstvo školství. Je důležité vytvořit systém, ve kterém bude jasné, na jaké úkoly a projekty jsou prostředky určeny a kde je lze získat.

Do budoucna doufáte, že tato malá částka, kterou má nyní Senát, bude vyšší?

Při výběrovém řízení „Senát-Polonia 2024“ jsme ukázali, že jsme to zvládli dobře, a stojí za to tuto úlohu svěřit Senátu. Polonia nám důvěřuje a doufám, že objem prostředků se zvýší. Věřím, že budoucí rozpočet bude výrazně lepší. Máme také ambiciózní plán dokončit výběrová řízení na podzim, aby tyto prostředky mohly být využívány hned od začátku příštího roku. Čím dříve prostředky dorazí k institucím, tím lépe budou moci plnit své úkoly.

Prostředků na podporu Poláků mimo Polsko je mnoho, ale objevují se informace, že část z nich nebyla využita v souladu s jejich určením, například v případě Institutu Kolbeho.

Nechci hodnotit, jak byly prostředky vynakládány před volbami 15. října, protože část z nich skutečně nešla tam, kam měla, nebo byla přidělována na netransparentních základech. Zaručuji, že nyní to tak určitě nebude. Vše bude jasné, čitelné a transparentní. Každý se bude moci dozvědět, proč někdo prostředky obdržel, a proč ne. Každý má právo na takovou pomoc. Peníze budou vynakládány výhradně na účely, pro které byly určeny.

Občas vznikají jemné spory mezi Polonií z východu a Polonií ze západu. Polonia ze západu si někdy připadá přehlížená a přesvědčená, že Polsko stále hledí na východ. Jak to vidíte Vy?

Já se dívám na východ, západ, sever i jih. Pro mě je důležitá každá Polonia. Je pravda, že existují rozdíly v problémech a potřebách Polonie na východě a na západě, ale každý Polák, bez ohledu na místo, kde žije, je pro mě stejně důležitý. Měli bychom se starat o Polonii na západě, která je velmi silná a její počet roste. Stále více Poláků žije a pracuje v celé Evropě, nesmíme na ně zapomínat. I oni by měli cítit naši péči a podporu.

Proč je Polonia a Poláci v zahraničí tak důležití pro Polsko? Předpokládám, že kdybychom se zeptali lidí na ulicích ve Varšavě, proč polský stát podporuje Poláky v zahraničí takovou částkou, slyšeli bychom spoustu nesouhlasných komentářů, jako „Odjeli za lepším životem, proč bychom je měli z našich daní ještě podporovat?“

Ve světě mimo Polsko žije 20 milionů Poláků. Ať už se na to díváme jakkoliv, to už je slušná země. Poláci jsou v zahraničí z různých důvodů. Někteří jsou v zahraničí, protože se změnily mapy Evropy, jiní, protože jejich předci emigrovali, a další z politických důvodů. Každý, kdo se cítí spojen s Polskem a myslí na Polsko, je pro nás důležitý. Polonia je velvyslancem Polska ve světě. Mnoho skvělých polských vědců, umělců, učitelů a dalších profesionálů propaguje naši vlast v zemích, kde žijí, ukazuje, jací Poláci jsou, vypráví o nás a reprezentuje nás. To má obrovský význam.

Pomáháme-li Polonii, nejenže podporujeme naše krajany, ale také získáváme. Tito lidé se často vracejí do Polska, přinášejí si zkušenosti a znalosti, které získali v zahraničí. To obohacuje naši zemi a naši kulturu.

Myslíte si, že Polsko plně využívá potenciál Poláků žijících v zahraničí?

Bohužel ne. V této oblasti máme ještě co dohánět. Někdy mám pocit, že ani nevíme, kolik vynikajících polských vědců pracuje ve světě a jaké mají úspěchy. Totéž platí pro mnoho dalších oblastí. Je to velká ztráta, protože bychom měli znát jejich úspěchy a být schopni je využít.

To je také úkol pro nás, pro Senát, najít tyto osoby a ukazovat jejich úspěchy. Doufám, že když Polonia uvěří, že nám na nich skutečně záleží, že je chceme reálně podporovat, tyto informace se k nám začnou dostávat. Prostřednictvím častějších kontaktů s Polonií budeme tento obrovský potenciál objevovat a podporovat.

Říkala jste, že vznikne polonijní poradní rada. Jaký bude klíč výběru členů této rady?

Budu vybírat osoby, které jsou známé svou aktivitou, působí a mají autoritu ve svých komunitách. Chci, aby byla zastoupena různá území a kontinenty. Velmi mi záleží na rozmanitosti, aby se nezaměřovalo jen na ty, kteří byli vždy aktivní, ale aby se zapojili i noví lidé. Rada musí odrážet různorodost Polonie, aby mohla efektivně radit. Důležité je, aby v ní byla jak mladší, tak i zkušenější Polonia. Důležité je, aby v radě byly osoby s různými zkušenostmi a pohledy, což umožní lepší pochopení a podporu Polonie z různých míst a s různými potřebami.

Můžete tedy zaručit, že v poradní radě nebudou sedět jen „staří matadoři“?

Samozřejmě, „staré“ organizace by měly mít také své zástupce, ale jak jsem již zmínila, záleží mi na rozmanitosti. Chci, aby v radě byli jak zkušení aktivisté, tak i noví lidé, kteří přinášejí nový pohled. Budu dbát na to, aby to byla pestrá skupina.

Velmi bych si přála, aby rada byla orgánem, jehož hlas bude mít význam nejen pro Senát. Chci, aby její členové skutečně věděli, co Polonia potřebuje, a aby jejich názory byly zohledněny při rozhodování o Polonii.

Polonia apeluje na zavedení korespondenční volby pro Poláky žijící v zahraničí. Jak vypadá současná situace?

V Senátu jsme hlasovali o zákonu, který umožňuje korespondenční hlasování, jak v Polsku, tak i v zahraničí. Zákon byl Senátem přijat. Bohužel prezident jej nepodepsal a poslal jej k Ústavnímu soudu. Tento zákon rovněž předpokládal zvýšení počtu volebních míst v zahraničí a prodloužení doby sčítání hlasů ze zahraničí na 48 hodin, aby žádný hlas nepřišel nazmar. Víme, jak je to pro Polonii důležité, a proto jsme v Senátu neměli žádné pochybnosti, že je třeba taková řešení zavést. Bohužel to nenalezlo pochopení u prezidenta.

A co návrh, aby Polonia měla svůj vlastní volební obvod?

To by vyžadovalo změnu volebních obvodů a je to téma k další diskusi. V současné době Poláci v zahraničí hlasují za Varšavu, což generuje velký počet hlasů, které se přímo nepromítají do mandátů. Prozatím se zaměřujeme na nejnaléhavější otázky, jako je například obnovení korespondenčního hlasování.