DOLNÍ LUTYNĚ / Ve čtvrtek 23. listopadu proběhl v lutyňském kulturním domě křest českého vydání knihy Otylie Toboly „Lutyňské tango“ a nově vydaného, ale také rozšířeného a upraveného vydání polské verze knihy. Promoční setkání bylo uměleckým svátkem. Zazněly zde úryvky z románu předčítané herci a také hudba.

Beletrie založená na faktech

„Lutyňské tango“ je reportáž založená na autentických vzpomínkách pamětníků historie, které zaznamenala a zapsala Otylia Toboła. „Jedná se o polskou reportážní školu, která se řídí tím, že bere fakta a vypráví je literárním, jazykově zajímavým způsobem. Atraktivní formou se „prodává“ příběh založený na faktech podložených důkladným výzkumem v archivech. Ostatně to je velmi dobře vidět, když si poslechnete úryvek z nahrávky pamětníka a porovnáte ho s úryvkem z knihy,“ poznamenal Jan Faber, který „Lutyňské tango“ přeložil do češtiny.

„Lutyňské tango“ je jedinečná kniha. Každá její stránka je obrazem vzpomínek konkrétních lidí, hrdinů naší Malé vlasti, kteří se podělili o své zážitky a vzpomínky na onu krutou dobu druhé světové války. Domnívám se, že tato kniha by měla být povinnou četbou,“ řekla Maria Sztwiertnia, předsedkyně MS PZKO Dolní Lutyně.

Nad setkáním organizovaným obecním úřadem a MS PZKO v Lutyni Dolné, propagujícím tuto knihu, převzala záštitu Izabella Wołłejko-Chwastowicz, generální konzulka Polské republiky v Ostravě. „Moc děkuji za knihu, která vypráví skutečné příběhy o dramatických osudech lidí, kteří zde žili. Pokud tyto příběhy nebudeme vyprávět my, někdo je bude vyprávět z úplně jiného úhlu pohledu. Moc vám děkuji za vaše úsilí, za váš absolutní smysl pro pravdu a za srdce, které jste do toho vložila,“ řekla konzulka, než byly obě knihy symbolicky pokřtěny.

Překlad pro českého čtenáře s vysvětlivkami

Překladatelem, který se ujal české verze knihy, je Jan Faber. Ten také moderoval čtvrteční setkání. Překladatel beletristické prózy a poezie, který trvale žije v Lucembursku, pochází z Věřňovic. Je tedy velmi dobře obeznámen s reáliemi a historií tohoto regionu. To mu umožnilo nejen překládat s porozuměním pro všechny nuance historie, ale také obohatit český překlad o poznámky pod čarou pro české čtenáře neznalé reálií Zaolší a složité historie regionu.

Jak sám přiznává, samotný překlad byl obtížný, protože bylo třeba spoustu věcí dohledat a ověřit: fakta, zeměpisná jména. „Děj knihy se odehrává prakticky po celé Evropě. Vyskytují se v ní nejen polská místní jména, ale i německá, ruská a ukrajinská, která v těchto jazycích znějí úplně jinak než jejich český překlad. Takže jsem při překladu hodně cestoval,“ řekl překladatel v rozhovoru pro naši redakci. „Bylo to natolik složité, že jsem dokonce napsal vysvětlující poznámku, kde jsem zdůvodnil, proč překládám Zaolzie jako Zaolší, a informoval, že to není jediný správný termín,“ dodal.

Jan Faber také přiznal, že ačkoli pochází z Věřňovic a o svou obec se vždy zajímal, při překládání „Lutyňského tanga“ se o Zaolší hodně dozvěděl. V českém vydání „Lutyňského tanga“ je mnoho poznámek pod čarou. Mnohé z nich přidal překladatel. „Kniha byla původně napsána v polštině, pro polského čtenáře. Mnohá fakta, která se tam objevují, jsou pro polského čtenáře zřejmá, ale pro českého čtenáře neznámá. V původní verzi bylo mnoho poznámek pod čarou, které jsem odstranil, protože byly psány pro polského čtenáře a vysvětlovaly české reálie. V českém vydání nebyly nutné. Na druhou stranu některá historická fakta, která zná každý Polák, jsou pro Čechy úplnou novinkou a bylo nutné je opatřit vysvětlivkami a historickými souvislostmi,“ uvedl Faber.

„Lutyňské tango“ vás vtáhne do děje

Mariusz Walach, předseda Kongresu Poláků v ČR, který byl setkání přítomen, však budoucí čtenáře varoval. Podělil se s posluchači o vzpomínku, kdy si první vydání ‚Lutyňského tanga‘ vzal s sebou na dovolenou s rodinou. Prozradil, že byl do čtení tak zabraný, že ani rodina neměla během dovolené z něj žádný užitek, ani on sám Chorvatsko příliš neprozkoumal.

Setkání plné hudby

Úryvky z reportáží přečetly Markéta Słowiková, herečka České scény Těšínského divadla, bohemistky Darina Cieslarová a Daria Woznica a také vnučka a pravnučka Emila Jędrzejczyka, profesora orlovského gymnázia, jednoho z protagonistů reportáží.

Setkání uspořádané ve velkém sále lutyňského kulturního střediska bylo také plné hudebních vložek. Svým zpěvem mu dodala lesk Beata Kantor. Zpěvačka zazpívala polskou vojenskou píseň „Rozkwitają pąki białych róż“ a také písně v angličtině a francouzštině.

V hudební části setkání nemohlo chybět ani titulní tango. Autorka také posluchačům prozradila, odkud vzala název své knihy. „Píseň, která dala název celé sbírce, nahrál za války v Praze Wladyslaw Opioła, student ostravské konzervatoře, který se tam skrýval před gestapem. V dopise matce do Lutyně vyjádřil přání pustit ji v rozhlase, aby ji matka doma slyšela. V roce 1980 se mi podařilo jeho přání částečně splnit. Částečně proto, že ho jeho matka už neslyšela. Píseň tehdy zahrál Jarosław Kornas, sólista souboru písní a tanců ‚Górnik‘,“ vysvětlila Toboła.

Během setkání byla z reproduktorů puštěna archivní nahrávka z doby před lety. Písničku zase živě přednesl Jakub Sikora, absolvent PZŠ v Dolní Lutyni a vnuk Jarosława Kornase.

Pro českého čtenáře velmi důležité

Otylia Toboła přiznala, že dlouho přemýšlela o tom, že by bylo dobré vydat knihu v češtině. Ostatně s takovými návrhy se také setkala. „Už když v roce 2003 vyšlo ‚Lutyňské tango‘, říkali mi, abych knihu vydala i v češtině,“ vzpomíná Toboła.

„Kniha je velmi emotivní. Je cítit, že autorka do jejího psaní vložila celé své srdce. Myslím, že to, že vyšel český překlad, je velmi důležité pro české čtenáře, kteří většinou nemají tušení, co je Zaolší. Myslím, že tato kniha může přinést pochopení a porozumění,“ uvedl Jan Faber. Prozradil také, že se již objevila první recenze českého překladu, a je velice pozitivní.

Českou knihu vydalo ostravské nakladatelství Protimluv. Kniha vyšla tiskem díky finanční podpoře Kongresu Poláků v ČR.

Stojí za to sáhnout po znovu vydaném a rozšířeném třetím vydání

I v případě, že jste již četli knihu „Lutyňské tango“ v polštině, stojí za to vzít do ruky přepracované a rozšířené třetí vydání. Autorka ho totiž doplnila o nové kapitoly. „Sto stran je nových. Nejdelší z přidaných povídek, která v předchozích vydáních nebyla, je „Špatný čas na lásku“. Začíná před rokem 1919, před rozdělením Těšínského Slezska, aby představila rodinnou historii hlavní postavy tohoto příběhu. Jednalo se o starou rychvaldskou rodinu. A na základě historie této rodiny vyprávím o tom, jaké to bylo před rozdělením, v době rozdělení, jak Češi vyháněli Poláky, pak Poláci vyháněli Čechy, pak rok 1945 a opět napjaté vztahy. A na pozadí událostí v životě této hrdinky jsem popsala události, které se mohly stát Polákovi v Zaolší. Staly se jí,“ vysvětluje Otylia Toboła.

Druhou kapitolou přidanou do třetího vydání je „Útěk z dolu Doubrava“. Je to takříkajíc post scriptum vysvětlující název knihy „Lutyňské tango“.

Před vydáním rozšířené polské verze prošla kniha korekturou Małgorzaty Szelong.

Další autorská setkání s Otylií Tobolou jsou naplánována na 8. prosince v 18 hodin ve Skoczowě v Elektrickém divadle a 12. prosince v 17 hodin v Městské knihovně v Cieszyně.

(indi)

Komentáře



CZYTAJ RÓWNIEŻ



REKLAMA Walizki

REKLAMA
Ministerstvo Kultury Fundacja Fortissimo

www.pzko.cz www.kc-cieszyn.pl

Projekt byl realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Rady vlády pro národnostní menšiny.
Projekt finansowany ze środków Kancelarii Prezesa Rady Ministrów w ramach konkursu Polonia i Polacy za Granicą 2023.
Publikacja wyraża jedynie poglądy autora/ów i nie może być utożsamiana z oficjalnym stanowiskiem Kancelarii Prezesa Rady Ministrów oraz Fundacji Pomoc Polakom na Wschodzie im. Jana Olszewskiego.