REGION / Skupina 12 studentek z Ústavu dějin umění Univerzity kardinála Stefana Wyszynského ve Varšavě strávila týden v Zaolší.

Pod vedením Dr. Bartłomieje Gutowského vykonávali činnosti v rámci projektu dokumentace polského kulturního dědictví v české části Těšínského Slezska.

Akce je financována Národním institutem pro polské kulturní dědictví v zahraničí „POLONIKA“ v rámci programu Polské kulturní dědictví v zahraničí – dobrovolnictví.

O projektu hovoříme s Bartłomiejem Gutowskim

Jedná se o nový projekt?

Již mnoho let dokumentujeme hřbitovy s polskými náhrobky.

Ale v tomto regionu poprvé.

Ano, tady jsme přijeli poprvé. Začali jsme se na to připravovat už loni.

V předchozích letech jste se jistě zaměřovali na východní pohraničí Polska. Jak se stalo, že jste se začal zajímat o jižní pohraničí Polska?

Ano, naše aktivity byly dříve zaměřeny na východní pohraničí. Dvacet let jsme prováděli soupis polských náhrobků v Ternopilském vojvodství a dalších částech Ukrajiny. Zdokumentovali jsme hřbitov Rasos ve Vilniusu, ale také například hřbitovy ve Státech. Navázali jsme spolupráci se sdružením Olza Pro a Polským kulturně-osvětovým svazem. A protože se o starý hřbitov v Karviné-Mexiku stará sdružení Olza Pro, podpořili nás a velmi nám pomohli při organizaci prací. Za to jsme velmi vděční.

A když jste začal spolupracovat se sdružením Olza Pro, překvapilo vás, že v Zaolší žijí Poláci?

To nás samozřejmě nepřekvapilo. Jako historik jsem samozřejmě věděl, že zde žijí Poláci.

A studentky?

Také ony byly na cestu připraveny. Myslím, že některé překvapil rozsah polské přítomnosti v této oblasti. Měly znalosti, věděly o Karviné, že existovala a zanikla. Ale rozsah, který viděli na vlastní oči, a to, jak rychle se to stalo, na ně jistě udělalo velký dojem.

Jedna věc je znát teorii a druhá věc je vidět ji na vlastní oči…..

Rozhodně. Zvlášť proto, že nebudu zastírat, že jsem se o Karvinou předtím nijak zvlášť nezajímal. Měl jsem nějaké základní historické informace, ale nestudoval jsem toto téma do hloubky. Když jsem sem přišel, měl jsem základní znalosti, ale neměl jsem představu o tom, jak se oblast změnila.

Když už jsme u toho rozsahu, kolik hřbitovů a kolik náhrobků na nich jste zdokumentovali?

Pokud jde o počet hřbitovů, nezní to příliš impozantně, protože jde o pět hřbitovů, asi 400 náhrobků. Pracovali jsme na hřbitově v Českém Těšíně – není velký a není na něm mnoho polských náhrobků, v Karviné-Dolech, Karviné-Mexíku a v Komorní Lhotce.

Podle jakého kritéria jste určili, které náhrobky inventarizovat?

Prvním a velmi přesným kritériem je rok 1945. Pokud je alespoň jedna osoba pohřbena před rokem 1945, takový náhrobek zdokumentujeme. Někdy jsou náhrobky bez letopočtu. V takovém případě rozhoduje umístění tohoto náhrobku, jeho podoba – která umožňuje lokalizovat daný náhrobek před rokem 1945.

Druhým, rozhodně obtížnějším kritériem je kritérium národnosti. Identifikujeme náhrobky, které jsou spojeny s Poláky. A tady je samozřejmě problém. Nevíme, co se odehrávalo v myslích těch lidí, kteří byli pohřbeni. Koneckonců se jedná o nápisy pořízené rodinami. A mění se i národnostní cítění….

Babička se možná cítila Polkou, ale její vnoučata se už cítí Čechy, a tak nápis na jejím náhrobku zhotovili v češtině…..

Přesně tak. Nejsem schopen říci, v jakém měřítku se to v této oblasti děje. S výzkumem teprve začínáme. V případě Ukrajiny však máme zjevné příklady. I zde se setkáváme s náhrobky, kde je zjevně polská podoba příjmení, zatímco nápis je v češtině.

Koneckonců existuje také mnoho smíšených manželství. A tak si představuji, že ten, kdo zemře jako první a cítí se být jiné národnosti než jeho manžel či manželka, má smůlu, protože už nemá vliv na jazyk nápisu na náhrobku… A pokud používali dva různé jazyky, tak ten, kdo zůstane a cítí se více Čechem nebo Ukrajincem, může mít nápis v jazyce, který používá… Na druhou stranu někdo může mít polské jméno a příjmení, což neznamená, že se identifikoval jako Polák. Problémů je zde jistě hodně.

A jak je řešíte?

Platí pevné pravidlo: pokud je nějaký nápis v polštině, zdokumentujeme ho. Uvědomujeme si, že je zde mnoho nejasností. Na druhou stranu musíme mít jasné kritérium, které použijeme při přípravě dokumentace. Následní výzkumníci, kteří se zaměří na některé specifické otázky, mohou tuto oblast rozšířit a mohou ji zúžit. My jsme nicméně museli přijmout jasná a čitelná kritéria. Samozřejmě existují situace, kdy je třeba se rozhodnout.

Dobře. Dokumentovali jste, budete vytvářet dokumentaci. A co bude s touto dokumentací dál? Jak a k čemu bude sloužit, jak bude dostupná?

Naše práce má několik úrovní. Základem je inventarizace. Existuje vzorová inventární karta pro historické, památkově chráněné budovy, kterou používají památkáři. A lze ji použít poměrně přesně. Takové dokumentační karty budou tedy zhotoveny pro všechny tyto objekty. V současné době se připravují také elektronické verze. Připravuje se taková databáze polského kulturního dědictví. A budou v této databázi. Bude k dispozici veřejnosti.

Virtuální, dostupná na internetu?

Ano, digitální, pod otevřenou licencí. Bude tedy možné jej používat zdarma. Pokud chce někdo použít například fotografii náhrobku, může. Stejně jako veškerou dokumentaci, nápisy. Projekt je financován státem, takže není důvod, proč by měl být přístup k němu jakkoli omezován.

Kdy bude k dispozici?

Tato databáze bude spuštěna na podzim.

Říkal jste, že tento druh výzkumu provádíte již dvacet let. Kde jsou tedy výsledky předchozích výzkumů?

Již nějakou dobu provozujeme vlastní databázi.

A je jen u vás, interně?

Ne. Je volně k dispozici veřejnosti. Jenomže máme pouze stránky s omezeným rozpočtem, vytvořené svépomocí, neprofesionální. Ale my je provozujeme od roku 2011. Část dokumentace je tedy k dispozici tímto způsobem. A některé karty jsou uloženy na Ministerstvu kultury a kulturního dědictví.

V papírové verzi?

Ano, v papírové verzi. Jsou sice digitalizované, ale nejsou veřejně dostupné online. Prozatím. Doufám, že prozatím. Na druhou stranu vydáváme také publikace ze všech lokalit, na kterých jsme pracovali.

Tradiční, papírové?

Ano, toto je druhá fáze naší práce. Ale tohle je píseň budoucnosti. Protože abychom mohli přemýšlet o publikaci, musíme mít prozkoumanou celou lokalitu. V současné době uvažuji o třech takových publikacích. Včetně vydání alba, které může vyjít o něco dříve než po skončení výzkumného projektu.

Chápu, že v této publikaci nebude všechno, ale jen to, co je umělecky pěkné.

Přesně tak. Jedná se tedy o druh propagační činnosti. Druhou bude vědecká publikace shrnující výsledky práce. A třetí, ale ještě nevím, jestli bude papírová nebo jen elektronická, je něco jako průvodce po těchto hřbitovech. Zatím je to jen taková volná představa. A ani nemusí být nutně papírový, myslím, že v tomto případě by byla dobrá elektronická verze.

V případě průvodce je to možná ještě lepší, protože je skladnější.

Ano. Nicméně je to ještě několik let vzdálené. Nejprve musíme dokončit výzkumnou práci. Na konkrétní informace je tedy ještě příliš brzy.

Plánujete další návštěvy v tomto regionu?

Rozhodně. Pravděpodobně tu budu ještě letos kolem září. Poté budeme muset určitě přijet znovu, abychom mohli provést další kontrolu a doplnění. Připravujeme plány hřbitovů. A plány je třeba nakreslit, ověřit. A musíme vybrat další hřbitovy pro výzkum. V současné době mám připravenou tuto předběžnou mapu oblasti, na které je asi osmdesát hřbitovů. Vím, že to nejsou všechny hřbitovy.

Osmdesát hřbitovů a vy máte hotových pět hřbitovů. Takže je to takový úvod.

Ano, ale Karviná je jedním z největších center polskosti, jejíž stopy se nacházejí na hřbitovech. Letos jsme přijeli také na poměrně krátkou dobu. A plánovali jsme to zcela vědomě. Abychom se s oblastí seznámili a byli lépe připraveni na další návštěvy. Proto jsme začali s Těšínem a Karvinou.

Jak dlouho plánujete projekt v Zaolzí?

Doufám, že v horizontu řekněme tří let budeme schopni inventarizovat celou oblast. Vše samozřejmě závisí také na krizi a dalších faktorech, které nemůžeme ovlivnit.

Jak je projekt financován?

Akci financuje Národní institut polského kulturního dědictví v zahraničí „POLONIKA“. Samotná práce probíhá na dobrovolné bázi. Jsem vědecký pracovník. Lidé, kteří přicházejí pracovat do terénu, jsou však studenti, kteří to dělají jako dobrovolníci.

A ne jako studentské stáže, které by stejně museli někde absolvovat?

Někteří z nich jsou skutečně na bázi stáží. Někteří však dobrovolně. Dokonce s námi jezdí i absolventi. Prostě je to zajímá. Jde skutečně o získávání zkušeností, a to jak profesních, tak o poznávání nových oblastí. Nesmíme je však takříkajíc přehnaně využívat. Pokud se unaví, ztratí nadšení a nastoupí rutina. Koneckonců, když se z takové cesty vrátí, musí ještě všechno zpracovat. A to je také spousta práce. Je pro nás také důležité, abychom přijímali lidi, kteří jsou již nějakým způsobem připraveni na takový výzkum, například v oblasti dějin umění nebo ochrany kulturních statků.

A nakonec standardní otázka: proč to děláte?

Z mnoha důvodů. V první řadě je jednou z nejzásadnějších potřeba dokumentovat stopy polskosti, které sice tolik nemizí, ale přesto jsou náhrobky vystaveny různým druhům poškození. Hřbitov v Karviné-Dolech má prý mít statut historického hřbitova. Pak již nebudou náhrobky vystaveny likvidaci, například z důvodu neplacení.

Stejně jako hřbitov v Karviné-Mexiku, o který se starají nadšenci, kteří této práci věnují spoustu času. Historie tohoto hřbitova však také ukazuje, jak rychle může hřbitov zaniknout. Koneckonců poslední pohřby se zde konaly koncem 70. let 20. století. Nyní je tento hřbitov již několik let opravován. Ale například mezi koncem 70. let, kdy byl uzavřen, a rokem 2015 byl téměř úplně zničen. Protože kámen je trvalý. Ale to, co se s ním děje, může vypadat jinak. Takže to, co děláme, je ochrana pomocí dokumentace. Vychází z toho, že tam, kde není šance provést větší konzervační práce, zůstane alespoň digitální stopa. K dispozici bude dokumentace, fotografie, popisy.

A druhý důvod je čistě vědecký – výzkumná práce týkající se kultury dané oblasti. Tato práce bude později k dispozici dalším výzkumníkům. I když zde jsou tyto nápisy na náhrobcích poměrně skromné. Lingvisté proto nebudou mít mnoho prostoru pro práci. Na druhou stranu, pro výzkum změn v jazyce se to možná někomu bude někdy hodit. A někdy se objeví zcela překvapivé výzkumy. Naše práce je důležitá i pro soukromý genealogický výzkum.

Využívají vaši práci lidé, kteří jednoduše hledají své předky?

Ano. Těžko říct, v jakém měřítku, ale například měsíčně dostávám víc jak deset e-mailů od lidí, kteří se mi někdy ozvou s nějakým doplněním, někdy mi chtějí jen říct, že náš výzkum použili.

(indi)

Komentáře


Čtěte také


10 tipů na víkend
Prosinec012022

10 tipů na víkend

Skvělá párty. Tři koncerty během jednoho večera. Taková byla „Střelniční ve zvucích“
Listopad302022

Skvělá párty. Tři koncerty během jednoho večera. Taková byla „Střelniční ve zvucích“

Škola v  Dolní  Lomné připravila adventní jarmark. Spojila tři generace
Listopad292022

Škola v Dolní Lomné připravila adventní jarmark. Spojila tři generace

Hledání předků z Ostravy. Možná nám můžete pomoci?
Listopad292022

Hledání předků z Ostravy. Možná nám můžete pomoci?

Mateřská škola v Oldřichovicích funguje již 95 let. Učitelky a děti připravily kouzelný večer
Listopad282022

Mateřská škola v Oldřichovicích funguje již 95 let. Učitelky a děti připravily kouzelný večer

Virtuální bitva o Zaolší. Mladí lidé změří své síly v e-sportovním turnaji
Listopad282022

Virtuální bitva o Zaolší. Mladí lidé změří své síly v e-sportovním turnaji

10 tipů na víkend
Listopad242022

10 tipů na víkend

Vánoční trhy v Polsku. Kam můžete vyrazit?
Listopad222022

Vánoční trhy v Polsku. Kam můžete vyrazit?

Ministerstvo Kultury Fundacja Fortissimo

www.pzko.cz www.kc-cieszyn.pl

Projekt byl realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Rady vlády pro národnostní menšiny.
Projekt finansowany ze środków Kancelarii Prezesa Rady Ministrów w ramach konkursu Polonia i Polacy za Granicą 2021.
Publikacja wyraża jedynie poglądy autora/ów i nie może być utożsamiana z oficjalnym stanowiskiem Kancelarii Prezesa Rady Ministrów oraz Fundacji Pomoc Polakom na Wschodzie.