STANISŁAW GAWLIK: Musíme na ně pamatovat! Na Wałce zemřeli také lidé ze Zaolší

V neděli 20. března se uskuteční slavnostní pietní akt k 80. výročí zavraždění 24 vojáků ZWZ AK německými nacisty. Tento zločinný čin by si měli připomínat i Poláci v Zaolší, protože mezi 24 umučenými, kteří zemřeli hrdinskou smrtí, bylo i 10 občanů z obcí Zaolší.

Historie spojená s touto událostí je podrobně popsána v brožuře Ludwika Kohuta „Gdy drzewa szubienic wyrosły“, kterou vydalo Ministerstvo obrany Polska v roce 1986. Autor čtenáře podrobně seznamuje s průběhem událostí, které tragické popravě předcházely. Předkládá fotografie a popisuje životopisy vězněných a bestiálně mučených vojáků Hnutí odporu bojujících proti německým nacistům.

V pramenném materiálu cituje odpovědi z ankety provedené mezi skauty, účastníky Hnutí odporu oddílů ZHP v Cieszyně a z ankety mezi členy rodin obětí hromadné popravy a jejich spolubojovníky, sousedy a přáteli. Předkládá bohatou literaturu, kterou prostudoval, a významné texty, které vložil na stránky tohoto díla.

Stojí za to připomenout potomkům, jak autor tuto tragédii popisuje.

Nechtěli mít pod okny šibenice

Místem hromadné veřejné popravy se měl stát Rynek v Cieszynie. Po intervenci těšínských Němců, kteří nechtěli mít pod okny šibenice, však bylo rozhodnuto, že poprava se bude konat v parku u řeky Olzy „Pod Wałką“. Skupinu čtyřiadvaceti odsouzených soudil katovický PolizeiSondergericht, zvláštní soud, proti jehož verdiktům nebylo odvolání.

Po vynesení rozsudku nařídilo velení gestapa v Katovicích v dopise ze dne 16. března 1942 adresovaném landrátu v Cieszyně, aby byla v Cieszyně provedena hromadná poprava. Den před popravou byli odsouzení převezeni z Mysłowic do Cieszyna. Svědci tvrdí, že vězni byli převáženi nákladními auty přes město a že společně zpívali polskou hymnu, čímž dokazovali svou věrnost vlasti až do konce. Křičeli také: „My zemřeme, ale vlast nezemře.“ Tato skutečnost způsobila, že jim před popravou píchli injekci do jazyka, aby nemohli mluvit.

Okupační síly se snažily, aby se o této hromadné popravě dozvěděl celý těšínský region. Na viditelném místě byly vyvěšeny červené plakáty s napsanými jmény a příjmeními, povoláním a bydlištěm, místem, dnem a hodinou popravy. Plakáty byly v polštině a němčině.

Na místo popravy byli přivedeni rodinní příslušníci odsouzených. Místní Volksdeutsche obcházeli domy obývané Poláky, kteří nepodepsali Volkslistu, a pod hrozbou trestu jim nařizovali, aby se dostavili na místo popravy. Dostávali jednotlivá předvolání, která museli po výkonu odevzdat, a to se kontrolovalo podle předem vypracovaného seznamu.

Každá vesnice měla stanovené shromaždiště označené cedulí. Velitel gestapa v Cieszyně vydal rozkaz ředitelům firem v Cieszyně, aby se zaměstnanci na místo popravy vydali ve skupině. Většina německého obyvatelstva zůstala během poprav většinou vážná a smutná, zatímco některé německé ženy dávaly průchod své divoké radosti, zejména ty z Bund Deutscher Madel.

Nacistické úřady v obavách ze vzpoury uvedly do pohotovosti armádu, gestapo a všechny druhy německé policie.

Čtyři šibenice, každá pro šest popravených

V předvečer poprav v parku „Pod Wałką“ postavil německý tesař Gonda v jedné řadě čtyři šibenice, každou pro šest osob, v podobě fotbalových branek, ke kterým vedly schůdky. Byly vyvěšeny dvě velké německé vlajky s hákovými kříži a instalovány rozhlasové reproduktory. Místo popravy bylo obklíčeno jednotkami SA (Sturm-Abteilungen), SS (Schutzstaffeln), Ordnungspolizei a Hilfspolizei.

Poblíž šibenice stáli gestapáci a němečtí civilisté s páskami s hákovým křížem na rukávech. Za šibenicí stál oddíl esesáků s automatickými zbraněmi. Krátce před 16. hodinou přijela auta se zástupci úřadů obklopená gestapem. Pak přijel krytý nákladní vůz s odsouzenými. Byli brutálně povaleni na zem, a protože byli zesláblí, zmrzačení a neschopní rychlého pohybu, ruce měli svázané za zády a někteří dokonce drátem, museli je esesáci odvést na popraviště.

Byli odvedeni k těšínskému faráři Robertu Przewodniku, který odsouzeným poskytl poslední pomazání in articulo mortis. Po přečtení rozsudku, v němž byli obviněni z příslušnosti ke zločinecké tajné polské organizaci, plánovaného otravování vody, vyhazování mostů do povětří, sabotáží na pracovištích, provozování protiněmecké propagandy vydáváním letáků a tajných protihitlerovských novin, jim byla na krk nasazena oprátka.

Na znamení velitele gestapa každý kat zezadu kopl svou oběť pod kolena, čímž ji srazil. Podle svědků jeden z odsouzených – Kusnier – nečekal, až ho odstrčí, kopl do plošiny, na které stál, a nedovolil nacistickému katovi, aby ho zabil.

Po popravě

Po popravě četníci vybrali dvanáct nejsilnějších mužů, doprovodili je na radnici v Západním Těšíně, kde jim řekli, aby počkali, a sami se vydali na hostinu pořádanou starostou. Po této hostině se vrátili se zadrženými na popraviště a nařídili jim, aby sundali těla ze šibenice. Těla naložili jako klády na stejný náklaďák, který je odvezl neznámým směrem.

Dnes je známo, že těla byla převezena do Osvětimi. Pozdě večer, když se mýtina se šibenicí vyprázdnila, položili Helena Musiałová a Gajdanek na místo kytice.

Kdo byli hrdinové, kteří byli tak bestiálně zabiti? Jan Koźba a Leopold Leśniar z Czechowic (druhý jmenovaný uvedl, že pochází z Poruby – pravděpodobně proto, že v roce 1938 pracoval na dole „Žofie“). Bolek Józef a Gaszek Jan z Godziszowa. Dworok Wilhelm a Kabiesz Rudolf z Kaczyc Górnych. Kozyra Rudolf, Piechaczek Karol a Zuberek Alojzy z Cieszyna. Gabzdyl Rudolf, Przywara Karol a Żebrok Alojzy z Pogwizdowa. Halama Jan z Wisly, Heler Rudolf z Brenné a Szostok Rudolf z Wiślice.

Podrobněji bych vám rád představil naše hrdiny ze Zaolší

Chlebek Adolf z Gutů

Nejmladší z deseti sourozenců. Vystudoval školu v Českém Těšíně a učitelský seminář v Cieszyně-Bobrku. V roce 1939 absolvoval důstojnickou leteckou školu v Dęblinu a zúčastnil se leteckých bojů. Byl sestřelen a zajat, odkud se mu podařilo uprchnout a koncem roku 1939 se dostal do Gutů. Od samého počátku navazoval kontakty s polským odbojem. Na jaře 1940 zorganizoval výpravu „odepsaných“ aktivistů na západ přes Slovensko a Maďarsko. Bohužel bez průvodce odbočili do Rakouska ve Štýrsku, kde byli zadrženi a posláni na nucené práce do Weizu u Gratzu.

Znovu uprchl a dostal se do Gutů, kde se opět pustil do tajných prací. Na začátku roku 1942 mu německé četnictvo vyhrožovalo, že pokud se sám nepřihlásí, zatkne celou jeho rodinu. Přihlásil se 5. února 1942. Zachránil svou rodinu, ale sám byl zabit.

Jan Kuśnierz z Gutů

Jako nejmladší z osmi sourozenců vystudoval lidovou školu a později školu ve Fryštátě. V Polsku se vyučil lesníkem. Po návratu do Zaolší nikde nesehnal práci, a tak se vrátil do Polska a přihlásil se k 3. podhalanskému střeleckému pluku.

Po ukončení školy se stal profesionálním poddůstojníkem. V hodnosti četaře se v září 1939 zúčastnil tažení od Odry do Jaroslawi. Tam byl zraněn a umístěn do německé nemocnice, ale podařilo se mu uprchnout v převlečení za jeptišku a léčil se v soukromém bytě. Po uzdravení se vrátil do Gutů, ale když byl nucen se neustále hlásit na policii, začal se skrývat.

Byl jmenován velitelem diverzní skupiny Svazu odvety. Dodržoval podmínky konspirace a navzdory zatčení velitelů těšínského inspektorátu pokračoval v bojové činnosti. Často měnil místo pobytu, ale bohužel, když byl v bytě Kozyrových v Cieszyně, vtrhlo tam v noci gestapo a všechny zatklo. Kuśnierz vyskočil z druhého patra a zraněný na noze se dostal do bytu své snoubenky v Bielské ulici a společně utekli na venkov poblíž Kęt. Tam pracoval na melioracích. Po pochybení spojařky, která jako těhotná nevydržela mučení a prozradila, od koho má doklady, ho gestapo v prvních lednových dnech roku 1942 uvěznilo. Navzdory krutému mučení nikoho neudal.

Czepczor Józef z Lyžbic

Vystudoval lidovou školu ve Vendryni a poté večerní odbornou školu v Třinci, protože neustále pomáhal otci v pekárně. Ovládal němčinu, esperanto a stenografii. Byl členem PPS, Síly a Sokola v Třinci.

Po vypuknutí války jako člen Bílého orla a Svazu odvety prováděl radiový monitoring a distribuoval ilegální periodika. V roce 1940 byl zatčen pro podezření ze skladování výbušnin v Třineckých železárnách. Propuštěn pro nedostatek důkazů, opatrněji organizoval instruktáže a připravoval výbušniny pro sabotáže. Po udání byl zatčen přímo v huti.

Když to zjistila jeho žena, prohledala byt a nalezené výbušniny hodila do nedalekého potoka. Byla také vězněna v Cieszyně a v Mysłowicích, odkud byla propuštěna v dubnu 1942. Informace, že Czepczor byl zatčen během akce na kasárny v Cieszyně, není pravdivá. Jeho manželka to popřela.

Fójcik Alfons z Horního Těrlicka

Syn horníka, nejstarší z pěti sourozenců. Vystudoval lidovou školu a vyučil se zámečníkem. Po vojenské službě v československé armádě pracoval na dole Barbora v Karviné. Byl aktivním skautem a později předsedou Matice školské v Těrlicku a Katolického sdružení mládeže. Od začátku okupace schovával radiopřijímač a zprávy předával jen těm nejvěrnějším, u nichž založil buňku organizace Bílý orel. Dne 3. února byl zatčen spolu se svým otcem a bratry, kteří byli po nějaké době propuštěni.

Jadwiszczok Karol z Komorní Lhotky

Po absolvování lidové školy se začal učit na polském gymnáziu v Cieszyně, ale po čtvrtém ročníku musel odejít a převzal řeznictví po svém zemřelém otci. Byl členem skautského oddílu, stal se předsedou kroužku Evangelického sdružení mládeže, hrál v divadle Macierzy Szkolnej, byl členem polského hasičského sboru a Sokola.

Před Němci utekl do vnitrozemí Polska, ale po návratu mu nebylo dovoleno otevřít si vlastní řeznictví, a tak pracoval v řeznictví u Němce Biedrawy v Západním Těšíně. Pomáhal postiženým polským rodinám. Později utekl z domova, ale 31. ledna 1942 padl do rukou gestapa a byl zavřen do věznice v Cieszyně. Byl velmi odolný a tvrdý, nikoho nezradil.

Martynek Jan z Mostů u Jablunkova

Syn starosty Mostů. Po absolvování lidové školy navštěvoval gymnázium v Těšíně, ale po čtvrtém ročníku přestoupil na průmyslovou školu v Bielsku. Vrátil se do Mostů, aby pomáhal otci na farmě. Po roce 1938 pracoval v továrně na dráty v Bohumíně.

Na začátku války byl propuštěn ze zaměstnání v Bohumíně a zaměstnán u firmy Janker v Bílsku. Patřil k polské odbojové organizaci a po poslechu rozhlasu psal informace do tajných novin, které šířil. Zatčen na začátku února 1942

Szotkowski Alojzy z Mostů u Jablunkova

Vystudoval polskou lidovou školu a poté polské gymnázium v Orlové. Později pracoval jako úředník v Třineckých železárnách. Nadšený sportovec. Po vypuknutí války jako voják praporu národní obrany absolvoval tažení na Lublinsku, byl zajat Němci, utekl a pěšky se vrátil do Mostů.

Když ho zadrželi a zbili vojáci Freikorpsu, byl poslán do přechodného tábora ve Skrochowicích. Po propuštění mu bylo vyhrožováno, že pokud se ještě někdy dostane do rukou gestapa, už se nikdy nevrátí domů. Pracoval jako dělník při nakládání dřeva na nádraží v Mostech. Byl velitelem „pětky“ ZWZ. Pomáhali znevýhodněným polským rodinám a šířili tajný tisk. Byl nejmladší z odsouzených, bylo mu 23 let.

Morżoł Paweł z Bystřice

Absolvent lidové školy v Bystřici. Od roku 1935 pracoval v Třineckých železárnách. Po vypuknutí války byl členem ilegální jednotky působící ve Svazu odboje pod velením J. Kuśnierze. Zatčen 20. listopadu 1941.

Karol Przywara ze Stanislavic

Ve Stanislavicích absolvoval lidovou školu, poté se vyučil kovářem, a protože nemohl nikde najít práci, odešel do Belgie, kde pracoval jako horník. Tam vstoupil do komunistické strany a po návratu se stal členem Komunistické strany Polska. Pracoval v železárnách v Třinci, kde ilegálně vyráběl sabotážní nářadí. Když gestapo toto nářadí našlo, byl propuštěn z práce a poslán na nucené práce do Dolního Slezska. Odtud se mu podařilo uprchnout, ale bohužel byl při zátahu znovu zatčen.

Wałach Józef z Vendryně

Vystudoval lidovou školu a poté obchodní školu v Cieszyně. Nejprve pracoval jako sekretář a účetní v Bystřici a poté v HV Macierzy Szkolnej v Cieszyně. Skaut, člen polského sportovního klubu a pěveckého sboru Matice. Po vypuknutí války uprchl do polského vnitrozemí a po návratu v roce 1940 byl poslán na nucené práce do Říše. Tam onemocněl, a tak se mohl vrátit do Vendryně. Po uzdravení pracoval jako dělník ve stavební firmě v Třinci. Byl členem buňky ZWZ v Bystřici a organizoval samostatnou buňku ve Vendryni.

Zuberek Alojzy z Karviné

Jeho otec byl strojním zámečníkem v dole Gabriela. Měl šest sourozenců. Čtyři synové získali vysokoškolské vzdělání. Po absolvování univerzity odešel Alojzy do Poznaně a po roce 1938 se vrátil. Po vypuknutí války byl s firmou „Karwęgiel“ evakuován do středního Polska. Koncem září se vrátil a byl zaměstnán ve stejné firmě, jen již německé.

Byl nejaktivnějším a nejodvážnějším členem Svazu ozbrojeného boje v Cieszyně. Byl obviněn z členství ve Svazu ozbrojeného boje (ZWZ) a AK, z vydávání a rozšiřování letáků, z posílání balíků do Osvětimi a ze sabotáže.

To je třeba připomínat a uctívat naše hrdiny i v obcích a městech, odkud pocházeli.

Zpracoval Stanisław Gawlik