ROZHOVOR. Divadlo z Vendryně hrálo ve Vilniusu

VENDRYNĚ/ Divadlo Jerzeho Cienciały, které působí v Místní skupině PZKO ve Vendryni, navštívilo nedávno Mezinárodní divadelní festival ve Vilniusu – Vilniuská setkání polské scény. 

Program letošního festivalu zahrnoval deset představení, které hrály divadla z Polska, Ukrajiny, Rakouska, Austrálie, České republiky, Ruska, Velké Británie a Litvy.

Divadelní soubor z Vendryně přivezl do Vilniusu dvě představení: Aleksandra Fredry – „Svíčka zhasla“ a „Nikdo mě nezná“ v režii Janusza Ondraszka, který po návratu nám sdělil své dojmy z cesty. 

Na „Východ“ jezdíte už léta.

Jezdíme, ale poprvé jsme byli ve Vilniusu. Jezdíme do Lvova na Divadelní jaro, ale nějak se nám nikdy nepodařilo dostat na tento litevský festival. Buď nám nevyhovoval termín na konci roku, nebo jeho téma.

Tentokrát však všechno klaplo a vy jste jeli.

Ano,  a to hned na několik dní, protože Vilnius je příliš daleko, abychom odehráli jen svá představení. Chtěli jsme se také zúčastnit celého festivalu, sledovat vystoupení jiných divadel a také navštívit památky. Festival trval od čtvrtku 24. října do neděle  28.října. A kromě divadelních představení se konalo také mnoho doprovodných akcí, jako byly poetické a bluesové večery.

Jak se divákům líbily vaše představení ?

Všichni se nás ptali, jestli se jedná o upravenou, modernizovanou verzi.

Byla?

Ne. Podle mého názoru Fredro je Fredro. Jakákoli modernizace nebo modifikace by nebyl Fredro. 

Ukázalo se tedy, že to, co Fredro napsal v období romantismu v 18. století, je stále velmi aktuální, jestliže zazněly takové dotazy.

Přesně tak. A dívám se na to i z jazykového hlediska . Protože polský jazyk, který používáme, je klasický polský, nemáme žádné přízvuky, jako je tomu v Polsku. A Fredro je psán v poměrně složitém jazyce, takže příjemci musí každopádně pozorně naslouchat, aby mu porozuměli.

Kolik vás odjelo?

Čtrnáct. Tentokrát jsme letěli letadlem. Bylo to rychlejší a levnější než autobusem. Chtěl bych zdůraznit, že jsme mohli odjet díky podpoře Nadace pomoc Polákům na východě. Nebylo snadné vše zařídit, protože dát dohromady obsazení pro dvě představení může být obtížné. Kromě toho nám letenky na letadlo pomáhal koupit Bronek Ondraszek, a aby byly levnější, museli jsme je koupit s dvouměsíčním předstihem, takže byly psané na jméno a nemohly být později změněny.

Odjeli jste teda ve čtrnáctičlenném týmu . A kolik herců má celý ansámbl?

Těžko říci konečný počet. Někteří herci hrají v různých představeních, někteří nehráli i několik let. Ale když to sečtu, tak 25 až 30 lidí.

Příprava scénáře, výběr herců, zkoušky jsou jedna věc. V divadle potřebujete také kostýmy, scénografii. Jak tyto záležitosti řeší amatérské divadlo?

Zde bych rád poděkoval Těšínskému divadlu. Kostýmy jsme půjčovali odtamtud. Pravdou je, že jednou jsme dostali od Senátu jednorázovou dotaci na nákup kostýmů, ale nákup má smysl jen u více univerzálních kostýmů. Na ty, které budou užitečné  jenom jednou, nestojí za to utrácet peníze a kromě toho je zde problém s jejich pozdějším uskladněním. Proto si ceníme spolupráce s divadlem, které s námi vždy zachází seriózně a pomáhá nám.

Co vám tento výlet přinesl?

Potkali jsme spoustu skvělých lidí. Například máme kontakt s režisérem z polského divadla, kterého se nám možná podaří k nám pozvat. Ukázali „A toto je Polsko“ na motivech Wyspiańského „Svatby“, ale velmi aktuálně. Divadlo, které to hrálo, bylo smíšené. Hrálo v něm několik herců z polského Tarnowa, několik z Londýna. V představení vystupovala také taneční skupina, která je z místního Vilniusu. Okamžitě nás napadlo, že jedna z našich tanečních skupin může být také zakomponována v naších představeních. Potkali jsme spoustu lidí z celého světa. Všem se nám velice dobře spolupracovalo, našli jsme společný jazyk. Nejenom z divadelními  soubory, ale i s básníky a hudebníky. Doufám, že se s nimi ještě setkáme, a že se znovu na tento festival vrátíme.

Takže samé pozitivní dojmy.

Ano. Festival měl velmi dobrou organizaci. Také vysokou úroveň  všech doprovodných akcí. Kromě toho je Vilnius velmi krásné město, takže jeho prohlídka byla také hodně zajímavá. Je to klidné a čisté město. Naše vystoupení dopadlo taky skvělé, takže jsme s celou cestou velmi spokojení.  Musím zároveň dodat, že festivalu se zúčastnil rovněž Stanisław Górka – učitel emise hlasu na varšavské Divadelní akademií, který vyučoval například Bogdana Kokotka, dnes šéfa Polské scény Těšínského divadla. Naše představení se mu velmi líbilo. Řekl, že to byla dobrá úroveň. Byli jsme tedy velmi potěšeni, že nás taková autorita, ocenila.

A co další členové souboru,  co říkali při odjezdu?

Jsou to mladí lidé, někteří hráli jen v několika kusech, takže byli značně ohromeni. Všechna divadelní představení, která jsme tam viděli, se jim nadmíru líbily. Celý výlet hodnotili velmi pozitivně. Byli rádi, že měli příležitost komunikovat s touto kulturou. Jak divadelní, tak také poetickou a bluesovou.

Diváci z Těšínského Slezska  již viděli nebo budou mít příležitost vidět tyto hry, které jste uvedli ve Vilniusu?

Premiéra byla ve Lvově. Prozatím jsme je hráli třikrát ve Vendryni, týden před odjezdem do Vilniusu. Možná budeme hrát znovu na Melpomenach 2020 v listopadu. Kromě toho se jedná o krátké hry, které lze hrát i v bytě.

Takže byste mohli, stejně jako teď to dělá Olza a Lipka, udělat „turné“ po Zaolší?

V každém případě. Čekáme na pozvánky. Můžeme hrát kdekoli, dokonce i v malých klubech, klubovnách, a ve společenských místnostech. Scénografie není složitá. A protože hry máme v repertoáru, je škoda, aby se nehrály.