Nejstarší doposud známý slovník těšínského nářečí naleznete v Książnicy

Slovníků nářečí Těšínského Slezska bylo vydáno několik. Ten nejstarší, napsaný rukou Leopolda Jana Szersznika, se nachází v Książnicy Cieszyńskiej.

Leopold Jan Szersznik nejenom sestavil bohatou knižní sbírku, psal si také poznámky. Dnes tyto poznámky mají nemalou vědeckou hodnotu, protože pomáhají pochopit nejenom Szersznika samotného, ale i dobu, ve které žil.

Szersznik psal zejména latinsky i když znal několik jazyků. Mezi jeho zápisky  najdeme i ty, které se týkají polského jazyka.

Ředitel Książnicy Krzysztof Szelong je názoru, že „se dá předpokládat, že stejně jako v případě většiny obyvatel Těšínského Slezska, prvním jazykem, který Szersznik používal, bylo těšínské nářečí. K dispozici máme vlastnoručně napsaný Szersznikem slovníček nářečí, ve kterém najdeme slova a slovní spojení, která byla používána v rozhovorech s malými dětmi, a které Szersznik přeložil do němčiny“.

Následně Szelong dodal: „Ačkoliv Szersznik neuměl polštinu bezchybně, byl si vědom, že těšínské nářečí je variantou polštiny a slova, které si z nářečí zapsal, nazýval polskými.  Třeba i v soupisu rostlin, které rostly u Szersznika na zahradě, jsou jejich názvy uvedené ve třech jazykových variantách: latinsky, německy a polsky. V polské variantě můžete najít mj. slova jak: Jedla,  Swierczyna, Břzim, Dziwoki Kasstan, Modry Beß, Olssa, Liska, Czorny Topul, Krzewko Wirzba, Polno Grusska, Pluno Jabluń, Torka, Polno Trzessnia, Psi wino, Swientojonski Jagudki, Boruwki, Ostrzenznice, Citruna itd.”

(indi)

A zde je slovník Szersznika, přepsaný, seřazen podle abecedy a doplněn o překlad do polštiny: