Svědectví duchovní a materiální kultury Těšínského Slezska

ČESKÝ TĚŠÍN / Monografie zaměřená na lidovou kulturu Těšínského Slezska „Płyniesz Olzo”, kterou redakčně připravil Prof. Daniel Kadłubiec spolu s autorským kolektivem, se dočkala svého druhého, rozšířeného a aktualizovaného vydání. Prezentace knihy proběhla v pondělí 19. prosince v sídle Kongresu Poláků v ČR v Českém Těšíně, který je zároveň spoluvydavatelem monografie, na jejímž autorském zpracování se podíleli rovněž členové Katedry slavistiky FF Ostravské univerzity. Vydání publikace podpořil rovněž Generální konzulát Polské republiky v Ostravě.

Původně monografie vyšla již počátkem sedmdesátých let minulého století jako dvousvazková publikace. O této skutečnosti se na setkání zmínil koordinátor projektu a místopředseda Kongresu Poláků v ČR Józef Szymeczek. Podobně jako předseda Kongresu Poláků v ČR Mariusz Wałach, i on se stal jedním z finančních dárců knižního díla; oba se s přítomnými posluchači podělili o své osobní vzpomínky spojené s četbou prvního vydání monografie.

Poté promluvili recenzenti publikace – Alojzy Suchanek a Jan Kajfosz. Prof. Suchanek se zmínil o neuvěřitelném vnitřním pnutí, jež zažíval při četbě knihy „Płyniesz Olzo” a o obrovském zadostiučinění, když si uvědomil, čeho lze v našem regionu dosáhnout. Pochválil promyšlenou, profesionálně rozvrženou strukturu celé publikace. Zdůraznil přitom význam a roli, jakou monografie plní pro budoucí generace.

Prof. Kajfosz poté celou publikaci obšírně představil a přiblížil přítomným její současnou, ale i nadčasovou hodnotu. „Každý zde najde něco pro sebe, to vám mohu zaručit,” prohlásil. „Tato práce představuje neobyčejně cenné svědectví duchovní a materiální kultury Těšínského Slezska. Mám přitom na mysli Těšínské Slezsko ve smyslu kulturní oblasti rozkládající se na obou březích řeky Olzy. Název tohoto říčního toku, a to nikoli jako okrajové části regionu, ale jako jeho středové osy, je koneckonců obsažen i v titulu prezentované knihy.”

„Na vzniku monografie pracovali jak profesionální, tak amatérští etnografové, kteří pocházejí z obou břehů pohraniční řeky Olzy,” pokračoval Prof. Kajfosz. „Publikace je výsledkem práce zástupců mnoha generací a dvou různých, a přesto na sebe úzce navazujících autorských kolektivů, jejichž členové se v úplném složení nikdy nesetkali. Do historicky prvního redakčního kolektivu, který pracoval na svazcích vydaných v letech 1970 a 1972, se rekrutovali zejména členové Sekce folkloristiky Hlavního výboru Polského kulturně-osvětového svazu (PZKO) v tehdejším Československu. Druhý redakční kolektiv tvořili členové a absolventi Katedry obecné a aplikované folkloristiky těšínské pobočky Slezské univerzity v Katovicích.“

„Ohniskem, které oba autorské kolektivy spojuje, je charismatická osobnost profesora Daniela Kadłubce, tehdejšího i nynějšího iniciátora celého projektu,” zdůraznil recenzent. „Pan profesor byl předsedou Sekce folkloristiky PZKO, ale zároveň vedl i Katedru folkloristiky Slezské univerzity na opačné straně státní hranice. Tehdy i dnes působil jako odpovědný redaktor, který měl na starosti věcnou kvalitu jednotlivých kapitol monografie. Kromě toho je i samostatným autorem tří kapitol, které – což je nesmírně důležité – se tematicky dotýkají jak duchovní, tak materiální kultury regionu.

„Etnografie na Těšínsku se nesoustředila pouze na tradice, ale sama se tradicí i stala. Prezentovaná publikace je důkazem, že etnografický étos zde nalezl své pokračování. Vlastními silami, v novém rozpoložení, společenské struktuře a podmínkách, ve světě zcela nových společenských potřeb. Texty jak původních, tak i těch nových autorů jsou důkazem, že těšínská folkloristika bez ohledu na to, zda působí v podmínkách modernity nebo postmodernity, ráda přináší obrazy lidové kultury, jež jsou dokonale založeny na důsledných dlouhodobých terénních výzkumech,” vysvětlil prof. Kajfosz.

„Dílo není věnováno konjukturálním změnám módy zaměřeným na kolektivní identitu, ale objektivně fungujícím, pouhým okem běžně nezachytitelným kulturním modelům,” dodal. „Výzkumná práce je věnována především tzv. dlouhodobým strukturám. V jejím rámci funguje jazykový systém, mj. zde obsažená frazeologie, toponymie či rozvrstvené folklórní motivy z vyprávěcí a písňové oblasti. Etnografická data, jež jsou v monografii obsažena, jsou výsledkem podrobných a širokopásmových výzkumů.”

„Prezentovaná monografie,” pokračoval, „odkazuje k nezpochybnitelnému, ovšem v současnosti ne vždy doceňovanému faktu, že identita neznamená pouze autoidentifikaci, nejen obrazy podléhající změnám, nebo dokonce módám, nikoli pouze obrazy, které vycházejí ze samotného vyprávění, jak by si přáli radikální konstruktivisté. Identitu tvoří rovněž zcela objektivně fungující kulturní modely, jež se zejména z perspektivy hluboké struktury jen nesnadno mění.”

„Data obsažená v monografii tedy nejsou interpretace, jež snadno podléhají módním změnám. Je to cosi, co lze popsat jako skutečnost. Námětem této publikace jsou právě ty kulturní vrstvy, které ve své době fungovaly, a jistým způsobem zčásti i nadále fungují, a to velmi často bez našeho vědomí a bez ohledu na naši vůli či naše proměňující se nálady a vize,” dodal recenzent.

Prof. Daniel Kadłubiec, který vystoupil záhy nato, připomněl osobnosti, s nimiž se setkal před čtyřiceti lety. „Pamatuji si na skvělé lidi, z nichž v podstatě všichni by mohli být mí rodiče, a někdy i prarodiče, kteří naše dohody a instrukce do puntíku plnili. Byl to naprosto sehraný kolektiv, zodpovědný, disciplinovaný a na vysoké odborné úrovni, přestože šlo o amatéry. Henryk Jasiczek, Ludwik Brożek, Robert Danel, Józef Ondrusz, Karol Piegza, Gustaw Fierla, Jan Szymik,” vyjmenoval.

„Většinu z nich tvořili kantoři, ale takového toho druhu, který už dnes vymizel. Byli to především učitelé s charakteristickým pocitem odpovědnosti za společenský život. Práce pro ně nekončila posledním zvoněním. Byli ponořeni do komunity, uprostřed níž působili. A proto měli tak geniální znalost empirické, věcné roviny výzkumu,” vysvětlil prof. Kadłubiec.

„Hodnota této publikace spočívá především v její empirické rovině,” podotkl k monografii „Płyniesz Olzo”. „Teorie a interpretace se neustále mění, ale důsledně nashromážděný empirický materiál zůstává a tvoří nadčasovou hodnotu. Neváhal bych dokonce říct, že s průběhem času jeho hodnota roste. Svůj velký vklad zde mají právě učitelé, společenští aktivisté, kteří díky svému zápalu pro sebevzdělávání často dosahovali úrovně profesionálních badatelů v tomto vědeckém oboru.”

Daniel Kadłubiec zdůraznil, že publikace je důsledkem střetu několika generací, což se stalo jedním z jejich bohatství. „Většina původních autorů se narodila ještě za Františka Josefa I. K nim se přidali mladí autoři, mí absolventi a spolupracovníci. Nejenže se nechali přesvědčit, ale tuto nabídku přijali s velkým zadostiučiněním a srdečností. Patří k nim ředitelka muzea ve Visle Małgorzata Kiereś a zaměstnanci Slezské univerzity Kinga Czerwińska, Magdalena Szyndler a prof. Alojzy Kopoczek,” představil.

„Z tohoto generačního střetu vyplývá i jeden zajímavý postřeh, jenž je v publikaci zakódován,” pokračoval. „Jde o střet synchronního a diachronního přístupu. Zatímco jedna skupina autorů zachytila tu kulturu tak, jak ji zastihli, druzí ji sledovali z hlediska jejího rozvoje, toho, jakým způsobem tento rozvoj probíhal a co jej ovlivňovalo. To je velmi důležité hledisko, totiž to, jak se kultura mění, v jakém směru a co ji při tom ovlivňuje. Jsme zde tedy svědky jak statické, tak i dynamické perspektivy, jež nám umožňuje vnímat kulturu jako živý organismus.”

Profesor Kadłubiec rovněž objasnil, proč vzniklo nové, aktualizované vydání publikace, která je nyní bohatší o šest nových kapitol. Jde podle něj o encyklopedii vědění, z níž mohou čerpat další autorské kolektivy, školy a vlastně všichni milovníci kultury Těšínska. Základní hodnotou publikace je její praktická užitkovost. „Měla by se stát podnětem, abychom se obraceli k našim kořenům, v nichž se skrývá naše síla,” shrnul pan profesor a zároveň poděkoval i dalším lidem, kteří přispěli ke vzniku publikace. Byli jimi koordinátor projektu Józef Szymeczek, autor grafického zpracování Marian Siedlaczek a korektoři Henryka a Piotr Żabińscí a Urszula Kolber.

Na závěr Józef Szymeczek poděkoval členům někdejší Sekce folkloristiky PZKO, kteří shromáždili a uspořádali všechny materiály. „K dnešnímu dni,” řekl, „je pan profesor v druhém vydání přizpůsobil duchu 21. století, aby žily i pro budoucí generace. Díky této knize budou i naši synové moci znovu snít. Přijdou na břeh Olzy, posadí se a začnou snít o svých kořenech, o tom, jak krásný je tento kraj, a o tom, že žít pro něj v činech a v lásce se vyplácí. A za tuto naději panu profesorovi děkujeme.“

CR

Překlad: Pygmalion