O členech sboru Gorol říká, že jsou „její gorole“ anebo „kluci“. Jisté je, že si opravdu s nimi rozumí i přesto, že je ve sboru jedinou ženou. O cestě z Ustroně do Vendryně, sbormistrování, talentech jablunkovských gorolů a o hudebním klima Zaolší hovoříme s dirigentkou Katarzynou Kantor.

Je pravdou, že na Zaolší jsi neměla nikdy daleko – rodný Ustroň, studium v Těšíně – ale tvoje první setkání s tímto regionem bylo opravdu netypické – 21letá studentka a mužský 40členný sbor…

Byl to v roce 2004. Taktovku Gorola držel tehdy můj kamarád z vysoké Andrzej Mozgała. Po ukončení studií v Těšíně odešel na Hudební akademii v Katovicích a časově sbormistrování Gorola prostě nezvládal. Tehdy moje profesorka Aleksandra Paszek-Trefon konstatovala: musíš to zkusit.

Měla jsi nějakou zkušenost ve vedení sboru?

Ne. Učila jsem se sbormistrovství na škole, Gorol byl můj první sbor.

Takže to byl skok do hluboké vody …

To je pravda, byla to opravdu velká výzva… Profesorka mi tehdy řekla: když to nezkusíš, budeš toho litovat. Vždycky můžeš říct „ne“, ale alespoň to zkus. A tak jsem v ledu v roce 2004 přijela na první zkoušku a … zůstala dodneška. Začátky byly těžké, opravdu jsem to neměla lehké – byla jsem mladá, ve třetím ročníku vysoké, bez zkušeností. K tomu všemu ve sboru zpíval bývalý dirigent, a myslím si, že si mě tak trochu zkoušel … byl to opravdu velký stres! Všemu jsem se musela učit a členové sboru si těžce zvykali na novoty: to jsme zpívali tak, a tamto jinak… nebylo lehké je přesvědčit ke změně. Když jsem si však jejich důvěru získala, práce začala jít skoro jako po másle. Jsem ráda, že Gorol patří, pokud se jedná o věk členů, k těm mladším sborům na Zaolší. Zpívají v něm snad všechny generace – jsou mladí (i když by jich mohlo být o něco více), je „silný střed“, ti o něco starší, a i ti, kteří si pamatují začátky sboru. Zpívají celé rodiny, bratři, bratranci. Kéž by tomu tak bylo i nadále. A mladé vítáme s otevřenou náručí. Dneska můžu říct, že kdybych to tehdy nezkusila, měla bych čeho litovat. Gorol je součástí mého života. A poznala jsem tam svého manžela.

….

Celý rozhovor, který s Katarzynou Kantor vedla Elżbieta Przyczko najdete v listopadovém Zwrotu.

Komentáře



CZYTAJ RÓWNIEŻ



REKLAMA Reklama
REKLAMA
Ministerstvo Kultury Fundacja Fortissimo

www.pzko.cz www.kc-cieszyn.pl

Projekt byl realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Rady vlády pro národnostní menšiny.
Projekt finansowany ze środków Ministerstwa Spraw Zagranicznych w ramach konkursu pn. Polonia i Polacy za granicą 2023 ogłoszonego przez Kancelarię Prezesa Rady Ministrów.
Publikacja wyraża jedynie poglądy autora/autorów i nie może być utożsamiana z oficjalnym stanowiskiem Ministerstwa Spraw Zagranicznych oraz Fundacji Pomoc Polakom na Wschodzie im. Jana Olszewskiego