Jak to vypadá ve škole v Tanzánii

Dnes si můžete přečíst poslední text, který jsme ocenili v naší soutěži „Piszmy razem“. Rozhovor s ředitelem školy v Dongobeši v Tanzanií Martinem Tongo nám poslaly Karolina a Klaudia Pielesz, dnes již absolventky PZŠ Przeczka v Třinci.

– Jsme vděční za každý dar, který pomůže ve vzdělávání naších dětí – řekl ředitel školy a mateřské školy v Dongobeši v Tanzanií Martin Tongo během rozhovoru pro letošní číslo Przerwy. Pan Martin má ke všemu pozitivní přístup a hodně energie. O sobě a své škole nám vyprávěl s úsměvem na tváří.

Kolik žáků máte ve své škole?

Dohromady 406, z toho 151 dívek a 255 chlapců. Učí je 23 učitelů. Moje škola se jmenuje LEA. Založil jsem ji proto, aby se v ní mohly učit děti, které si to za normálních podmínek nemohou dovolit, sirotci a děti z chudých rodin.

Proč jste se zaměřil na chudé?

Neměl jsem nijak lehké dětství. Moji rodiče umřeli, když jsem byl malý. Přežil jsem díky pomoci jiných, dostal jsem i vzdělání. Proto nemůžu myslet pouze na sebe. Bůh mi ukázal tuto cestu, na které část svého života budu věnovat jiným.

Znamená to, že škola je školou křesťanskou?

Samozřejmě, snažíme se vychovávat naše žáky ve víře, seznamujeme jich s Bibli. Bůh nás vede ve všem, co děláme.

Jaké mají děti ve škole předměty?

Mají obdobné jako ty u vás. Matematika, biologie, zeměpis, dějepis, jazyky…

Jakým jazykem děti hovoří, a v jakém se učí?

Ve škole je povinná svahilština. Musím však připomenout, že každý kmen má svůj jazyk, například mým rodným jazykem je iraq. Hodně předmětů učíme také anglicky.

Mohl byste něco říct ve svahilštině?

Hu jambo? (Jak se daří?).

Si jambo. (Děkuji, dobře.)

Nosí děti ve škole školní uniformy?

Samozřejmě, děvčata mají modré halenky a tmavomodré sukně pod kolena. Chlapci pak nosí modré košile, černé kalhoty a šedé svetříky.

Jak dlouho trvá školní rok?

Školní rok je rozdělen na tři částí, v každé se chodí do školy tři měsíce, pak je měsíc volna a tak dokolečka.

Navštívil jste nějaké zajímavé místa během svého pobytu v Evropě?

Líbilo se mi v Krakově, byl jsem ve Věličce. Nikdy dříve jsem něco takového neviděl, takže prohlídka solného dolu na mně udělala opravdu velký dojem.

Jak vám chutná česká a polská kuchyně?

Chutná mi hodně, protože vaše jídla jsou rozmanité. Během jednoho setkání jsem byl požádán, abych uvařil naše národní jídlo. Připravil jsem ugali (kukuřičná mouka a voda). Všichni tvrdili, že to nemá chuť. V Africe nejsme zvyklí na tolik chutí, které tady máte.

Teď jedna otázka přímo na tělo. Kolik je vám let?

Je mi 37 let. Jsem ženatý, mám čtyři děti (tři syny a jednu dceru).

Jak trávíte svůj volný čas?

Moc ho nemám. Po práci chodím pomáhat do kostela, hledám sponzory pro svojí školu. Každou volnou chvíli se snažím strávit se svými dětmi.

Co dělají děti v Tanzanii ve svém volnu?

Totéž, co všechny jiné děti na celém světě – běhají, hrají si s míčem, zpívají…

Co si přejete pro svojí školu?

Určitě lepší vybavení. Chybí nám. Vyprávíme například dětem o magnetu, a ony si to, jak funguje, mohou pouze představit. Nemáme počítače a slovo myš znamená pro děti pouze název hlodavce. Proto jsme vděční za každý dar, který pomůže ve vzdělávání našich dětí.

Děkujeme za rozhovor a přejme hodně zdaru v práci, v osobním životě a bezpečný návrat do Tanzanie.

Rozhovor vedly: Karolina a Klaudia Pielesz, dnes již absolventky PZŠ Przeczka v Třinci.