Co je (Pra)Zaolzie? S Michaelem Morysem-Twarowskim si povídáme o jeho nejnovější knize [ROZHOVOR]

JABLUNKOV / V pátek 13. října se v Jablunkově uskutečnilo setkání s Michaelem Morysem-Twarowským věnované jeho nejnovější knize „(Pra)Zaolzie – 102 szkice biograficzne“. Setkání uspořádal v Mono cafe v rámci Polských dnů Kongres Poláků v ČR. O tom, co čtenář v této na první pohled nenápadné knize najde a koho by mohla zajímat, hovoříme s autorem.

Podtitul vaší nejnovější knihy napovídá, že obsahuje 102 životopisných skic. Které životopisy tedy v knize jsou?

V podstatě to ani nejsou životopisy, ale jen krátké biografické črty věnované vybraným lidem žijícím na území dnešního Zaolší od středověku do roku 1920. Lze je rozdělit do tří skupin.

První tvoří lidé, kteří jsou sice známí, ale vyprávím méně známé epizody z jejich života. Objevuje se například Andrzej Cinciała, známý národní buditel, ale zaměřuji se na dobu, kdy působil jako notář ve Fryštátě.

Druhou skupinu tvoří lidé méně známí, ale s pozoruhodnými životními příběhy, jako je Andrzej Gniady, orlovský opat, chráněnec královny Bony, nebo Jerzy Ślązak, sedlák z Ropice či Konské (prameny jsou v tomto bodě nejasné), který byl špionem ve službách osmanských Turků.

Třetí skupinou jsou obyčejní lidé, jejichž osudy jsou ukázkou širších jevů. Je tu starosta Komorní Lhotky, který jako první přinesl do vesnice hodiny, je tu hospodyně z Těrlicka, která se stará o oběti epidemie neštovic – a tak dále a tak dále.

Vybíral jste postavy podle nějakého klíče?

Základním klíčem bylo, zda žily na území dnešního Zaolší před rokem 1920 a zda se jedná o zajímavé biografie. Většina informací pochází z archivních pramenů nebo z málo známých studií. Nejedná se o prostou kompilaci typu „byl to významný aktivista“ a přepis údajů dostupných v biografických slovnících. V žádném případě se nejedná o soubor nejvýznamnějších osobností v dějinách této části Těšínského Slezska. Chybí zde Jan Kubisz, Paweł Oszelda nebo Jerzy Cieńciała, o nichž již bylo napsáno mnoho. Šlo mi spíše o představení osobností, které se do kolektivního povědomí mohou teprve zapsat. Možná jako patronové kulturních událostí, možná jako prototypy literárních nebo filmových postav.

Během setkání jste přiznal, že 20. století pro vás nikdy nebylo zvlášť zajímavé.

Mnohem lépe se mi píše o dobách dřívějších, o dějinách, které neznáme z autopsie ani z vyprávění přímých svědků.

Proč takový název, co je to (Pra)Zaolzie?

Záměrem bylo představit postavy z území dnešního Zaolší, ale z doby před oddělením této části bývalého Těšínského knížectví, tedy před rokem 1920. Používat v této souvislosti slovo „Zaolzie“ by bylo anachronismem, proto název dobře odráží územní i chronologický rozsah.

Narazil jste při přípravě publikace na něco, co vás také překvapilo?

Příběh Jana Pilcha, rodáka z Hrádku, který emigroval do Ameriky, bojoval v Mexiku a v roce 1916 se oženil s vítězkou soutěže krásy z Texasu. Příběh Jerzyho Stonawského, narozeného v roce 1845 ve Vendryni, který si v Rakousku nechal patentovat vzducholoď. Ve Vídni se mi dokonce podařilo najít plán stroje, který byl do knihy zařazen. A nakonec je tu příběh Herminy Filipek, dcery faráře z Komorní Lhotky, do které byli zamilovaní Paweł Stalmach i Andrzej Cinciała.

Kteří čtenáři si v této knize najdou něco pro sebe? Může zaujmout i ty, kteří se Zaolzím nemají nic společného?

Pokud někdo očekává rozsáhlý, až epický příběh o historii našeho regionu, rozhodně bych mu doporučil „Dzieje Księstwa Cieszyńskiego“. Pokud jde o „(Pra)Zaolzie“, je to sbírka skic, drobností, kuriozit – ale univerzální v tom smyslu, že by měla být příjemným čtením i pro ty, kteří žijí mimo tento region. Je však jasné, že přítomnost známých jmen či lokalit může být pro obyvatele Zaolší, případně jiných částí Těšínského Slezska, motivací k tomu, aby po této publikaci sáhli.

I vy máte kořeny na Zaolší. Prozradíte něco o svých osobních genealogických objevech?

Když se odvolám na název knihy, mé kořeny jsou spíše v „((pra)Zaolziu“ než v Zaolší, protože všichni moji předkové z této oblasti se narodili v 19. století a dříve. To mimochodem vytváří určité pouto, které je asi typické pro všechny lidi pátrající po svých kořenech. Tady, řekněme, Chotěbuz, Smilovice nebo Těrlicko nejsou jen nějaké obyčejné vesnice na druhém břehu Olzy, ale místa, kde moji předkové žili po staletí. Nejzajímavější pro mě byl příběh rodiny Tomankových, majitelů mlýna v Ropici, o nichž jsem nakonec napsal monografii, kterou před třemi lety vydalo Muzeum Hornoslezského etnografického parku v Chorzówě.

Tak se na závěr podělte o nějakou ne zcela zřejmou zajímavost o některé z popisovaných postav.

Pro někoho tato zajímavost možná není překvapením, ale mě stále udivuje. Jedná se o Jana Milikowského, knihkupce narozeného v Oldřichovicích. Ten se vydal do Paříže, aby osobně přemluvil Adama Mickiewicze k vydání eposu, na němž básník pracoval. Mickiewicz nebyl jeho nabídkou nadšen a našel si výhodnější. A tak málo chybělo, aby se syn rolníka z Oldrzychovic zapsal do dějin polské literatury jako první vydavatel Pána Tadeáše.

(indi)