Tato tragédie zanechala v místní komunitě velkou ránu. V Životicích uctili památku zavražděných obyvatel

ŻYWOCICE / „Ať památka obětí tragédie v Životicích zůstane věčná a spojuje naše národy,“ řekl velvyslanec Polské republiky Mateusz Gniazdowski během slavnostní připomínky 79. výročí tragédie v Životicích. V sobotu 5. srpna se u pomníku obětem tragédie v Živocicích uskutečnila vzpomínková akce.

Německá akce v Životicích byla největším zločinem spáchaným Němci na území Těšínského Slezska během druhé světové války. K masakru došlo 6. srpna 1944, kdy Němci zastřelili 36 nevinných mužů: (28 Poláků a 8 Čechů) – obyvatel Životic a okolních vesnic.

„Na tak strašnou minulost nesmíme nikdy zapomenout. Tyto události jsou tu proto, aby nás všechny varovaly. A nesmíme dopustit, aby se něco takového ještě někdy opakovalo,“ řekla Jolanta Bałon, která celý obřad vedla dvojjazyčně, střídavě polsky a česky.

Ve slavnostní atmosféře zazněla jména obětí. Symbolicky bylo vypuštěno 36 holubů. Zazněla polská a česká státní hymna a atmosféru rozjímání a kontemplace umocnilo vystoupení zpěváků. Čestnou stráž u památníku vykonali důstojníci Krajského vojenského velitelství Ostrava, vojáci Vojenské čestné stráže z Varšavy, harceře a junáci.

Do Životic přijel také velvyslanec Polské republiky v Praze Mateusz Gniazdowski

Mateusz Gniazdowski, velvyslanec Polské republiky v Praze, ve svém projevu zdůraznil, že tragédie v Żywocicích je symbolem mučednictví této země během německé okupace. Uvedl, že památka obětí žiwočické tragédie by měla zůstat věčná a spojovat polský a český národ. Poděkoval všem, kteří znázorněním různých pohledů na tyto tragické události přispívají k uchování památky na mučednictví obyvatel této země.

„Životická tragédie je symbolem mučednictví této země během německé okupace. Při příležitosti 79. výročí masakru si u tohoto pomníku připomínáme jména každého z 36 mužů, kteří byli 6. srpna 1944 zavražděni německými nacisty. Při popravě provedené jako odplata za zabití gestapáků jednotkou AK zemřeli bezbranní lidé, obyvatelé Životic, ale také Dolních Bludovic, Těrlicka, Dolní Suché a Horní Suché.

Až na jednu výjimku zde byli všichni zabiti kvůli své národnosti. Ve 27 případech polské národnosti, v osmi případech české. Hlavní kritérium této ohavné akce bylo jasné a nikdo ho nezpochybňuje. V odvetě za spravedlivý trest vyměřený sadistickému gestapu za zastrašování celého Těšínského Slezska, zde byli zavražděni muži, kteří nepodepsali prohlášení o německé národnosti.

Vlna teroru zasáhla i desítky mužů a žen deportovaných do koncentračních táborů, odkud se jich vrátilo jen několik. Součástí teroru v těchto zemích byla i řada poprav, včetně veřejných. Nejen pomoc odboji, ale i odmítnutí podepsat Volkslistu se stalo projevem hrdinského postoje, za který lidé zaplatili cenu nejvyšší.

Svědectví o Żywocicích, zločinu, který poznamenal celé generace, ztělesňuje pomník polského umělce Franciszka Świdera: socha plačící matky připomínající drama obětí a bolest jejich rodinných příslušníků, kteří ztratili manžele, otce, syny a bratry. Připomíná také následující generace vnoučat, která vyrůstala bez prarodičů. Tragédie zanechala v místní komunitě velkou ránu. Svědectví z Životic je také příběhem zločinu, jehož někteří pachatelé unikli zaslouženému trestu. Desítky let se spekulovalo, a dokonce se objevily pokusy vysvětlit popravu údajnými pokusy zadržených o útěk, neboť takové signály přicházely z Německa již mnoho let.

Životice se staly symbolem nacistického teroru. Nikdo, kdo nepodlehl německé národnostní mašinérii, si zde nemohl být jist svým osudem. Poláci a Češi zde umírali společně.

Životická tragédie je také jedním ze symbolů tragédie polského národa v této zemi. Chtěl bych proto poděkovat členům místní skupiny Polského kulturně-osvětového svazu v České republice za pěstování vzpomínky na tento zločin, Hlavnímu výboru a aktivistům Historické sekce regionu PZKO za to, že učí další generace o dějinách Poláků v České republice, a Kongresu Poláků za popularizaci historie.

Děkuji všem, kteří prostřednictvím přibližování různých pohledů na tyto tragické události přispívají k uchování památky na mučednickou smrt obyvatel Životic za německé okupace. Rád bych poděkoval hostiteli slavnosti, primátorovi města Havířova panu Josefu Bělicovi, za podporu při organizaci důstojného průběhu oslav výročí. Kéž památka obětí životické tragédie zůstane věčná a spojuje naše národy. Čest jejich památce,“ řekl Mateusz Gniazdowski, velvyslanec Polské republiky v Praze.

Musíme ctít památku těchto obětí a nedopustit, aby se historie opakovala

Vzpomínková ceremonie se neobešla bez účasti kněží – katolického kněze a evangelického faráře, kteří pronesli modlitby. Primátor Havířova Josef Bělica ve svém projevu zdůraznil, že je třeba uctít památku těchto obětí a nedopustit, aby se historie opakovala.

Polskou republiku zastupovali Mateusz Gniazdowski, velvyslanec Polské republiky v Praze, a Izabella Wolłejko-Chwastowicz, generální konzulka Polské republiky v Ostravě. Květiny k pomníku položili potomci obětí, zástupci institucí a organizací, mezi nimiž nechyběli Helena Legowicz, předsedkyně představenstva Polského kulturně-osvětového svazu, a Stanisław Kołek ze sdružení OLZA PRO, které požádalo Ministerstvo kultury ČR o umístění 26 pomníků připomínajících oběti tragédie v Životicích do památkové ochrany.

Slavnost uspořádalo město Havířov, Hlavní výbor Polského kulturně-osvětového svazu v ČR, Český svaz bojovníků za svobodu, Muzeum Těšínska v Českém Těšíně a Československá obec legionářská.

(indi)