Výročí největší důlní tragédie bylo příležitostí k připomenutí historie a k integraci komunity bývalého města, rozptýleného v důsledku důlních škod

STARÁ KARVINÁ / Před 129 lety, 14. června 1894, došlo k výbuchu na dolech Františka, Hlubina a Jan Karel. Zahynulo při něm 235 lidí. Tuto největší tragédii v Ostravsko-karvinské oblasti připomíná kaple Nejsvětějšího srdce Ježíšova.

V sobotu 17. června se po dvojjazyčné mši svaté celebrované v nedalekém kostele svatého Petra z Alkantary, známém jako „šikmý kostel“, lidé odebrali ke kapli Nejsvětějšího srdce Ježíšova, aby si připomněli oběti tragédie, uctili je minutou ticha, položili věnce a zapálili svíčky.

Vzpomínku na oběti tragédie z doby před 129 lety uspořádalo sdružení „Stará Karviná“. Jak u oltáře během mše, tak po ní u kaple drželi čestnou stráž příslušníci karvinských a stonavských hornických uniformovaných spolků. Mši za horníky sloužil dvojjazyčně P. David Kantor, vikář katolické farnosti v Karviné-Fryštátě.

U kaple se sešli horníci ve slavnostních uniformách, bývalí obyvatelé Staré Karviné a pozvaní hosté, mezi nimiž nechyběla Izabella Wołłejko-Chwastowicz, generální konzulka Polské republiky v Ostravě, Karin Lednická, spisovatelka, která bývalou hornickou Karvinu zviditelnila prostřednictvím svého románu Šikmý kostel, a Roman Sikora, generální ředitel OKD.

Socha se vrátila do kaple

Součástí oslav bylo i vysvěcení sochy Ježíše Krista, která byla umístěna zpět do kaple. V devadesátých letech minulého století byla socha z kaple, kterou nechal po katastrofě postavit hrabě Heinrich Larisch-Mönnich (majitel dolů, kde k neštěstí došlo), odcizena.

Po krádeži byla v kapli nějakou dobu socha svaté Barbory. I ta však byla odcizena.

Nyní je v kapli instalována nová socha Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, která byla pevně připevněna. Sochu věnovala karvinská farnost.

Vzpomínka na tragédie, vzpomínka na město, které už neexistuje, buduje budoucnost

Izabella Wołłejko-Chwastowicz během svého projevu u kaple zdůraznila, jak těžká a nebezpečná byla a je práce horníků. „Přesto chodili každý den tvrdě do práce. A před touto tragédií i po ní horníci fárali a pracovali. Oni i jejich rodiny žili každý den ve strachu,“ řekl Chwastowicz.

Roman Sikora, generální ředitel OKD, poznamenal, že hornictví v této oblasti bylo nejen způsobem obživy, ale také faktorem, který formoval kulturu komunity žijící v tomto hornickém regionu.

„Chtěla bych poděkovat Sdružení Stará Karviná. Připomínat si tragédie, připomínat si město, které již neexistuje, znamená budovat budoucnost pro naše děti. Neměly by se stydět za region, ze kterého pocházejí. Hrdost na své prarodiče, praprarodiče by měla budovat tu sílu jít dál. Civilizace, jak ji známe, končí. Ale to, co nám zůstane, je síla našich srdcí,“ řekl Chwastowicz.

Byla to katastrofa s obrovskými a dlouhodobými sociálními důsledky

Izabella Wołłejko-Chwastowiczová i Karin Lednická zdůraznily, že tragédie nebyla tragédií jen pro 235 lidí, kteří při výbuchu přišli o život. Sociální důsledky katastrofy byly velmi bolestivé a dlouhodobé. Po obětech výbuchu zůstaly stovky vdov a sirotků.

O tom vypráví beletristický román Karin Lednické Šikmý kostel zasazený do historických reálií. „Tato tragédie poznamenala životy tisíců lidí, které po sobě horníci zanechali: manželky, děti, matky, sourozence. Celý region je posetý hroby horníků, kteří zahynuli při své práci,“ zdůraznila Karin Lednická.

Integrace na pikniku

Po mši svaté v kostele a oslavách u kaple se účastníci vrátili ke kostelu. Aktivisté sdružení Stará Karviná zde připravili piknik. Nechyběl guláš, grilované klobásy, pivo a další občerstvení. A k tomu výtečné společenství. Komunity, která se před lety rozprchla, když se lidé museli v důsledku těžby uhlí vystěhovat ze svých zchátralých domů, přesto stále cítí silné pouto k místu, kde žili jejich předkové, a rádi se sem vracejí.

Spolek Stará Karviná se zase snaží vytvářet podmínky pro to, aby si lidé spojení s tímto dnes již zaniklým městem uchovali své vzpomínky a udržovali komunitu pohromadě a aby se o této zajímavé historii dozvěděli i všichni ostatní. Izabella Vollaiko-Chvastovičová poznamenává, že všechny tyto aktivity jsou velmi důležité a cenné.

„Činnost spolku „Stará Karviná“ připomíná historii města, jeho obyvatel. Buduje skutečnou historii tohoto regionu, kde smrt byla na denním pořádku. Připomínání těchto tragických událostí, aktivity, které vracejí historii do města, jsou sjednocujícím prvkem. Spojuje minulé i současné generace a spojuje také národy, které v této oblasti žily a žijí společně. Vždyť zde kdysi společně žili Poláci a Češi. Otcové, dědové a pradědové obyvatel Karviné chodili společně do práce, babičky a prababičky se scházely v obchodě. Takový každodenní život lidi vždy spojoval. Teoreticky si to pamatujeme. Oživování vzpomínek je velmi důležité. A kdyby kniha Šikmý kostel nebyla vydána, neměl by Spolek za starou Karvinou takový vliv na obnovení této paměti. Kniha Šikmý kostel je beletrie. Popularita této knihy ukázala české veřejnosti v celé zemi emoce, které v regionu byly. A já si myslím, že beletrie je v dnešní době nejlepším nástrojem, protože je pro moderní publikum nejlépe osvojitelným prostředkem, jak ukázat historii. Kniha vypráví o každodenních problémech těchto lidí, o emocích, o tragédii hornických vdov a sirotků, o které se vždycky nějak mlčelo. A díky této knize má najednou obyvatel Plzně či Prahy možnost zjistit, co skutečně obnáší hornická práce pro samotného horníka i pro celou rodinu. A v pozadí je složitá historie tohoto regionu, o které by pravděpodobně neměl ani tušení,“ uzavřela generální konzulka Polské republiky.

Spolek Stará Karviná vydal dvojjazyčnou brožuru o historii neštěstí z roku 1894 a o kapli připomínající tragédii a její oběti

Sdružení Stará Karviná vydalo dvojjazyčnou brožuru seznamující s historií katastrofy z roku 1894 a s historií kaple připomínající tragédii a její oběti. Brožura bude k dispozici zdarma v kostele.

(indi)