„Vlakem za dobrodružstvím“. Minulý víkend bylo možné se svézt historickým vlakem z Cieszyna

CIESZYN, ČESKÝ TĚŠÍN, REGION / „Vlakem za dobrodružstvím“, akce sdružení TurKol.pl Železniční turistika, přilákala v sobotu a v neděli 14. a 15. ledna spoustu milovníků historických vlaků. Historické vlakové soupravy: Śnieżyca, Narciarz a Olza zastavily na nádražích v Cieszyně, Českém Těšíně, Zebrzydowicích, Chybě a Skoczowě. Zájemci se mohli svézt také na vybraném úseku.

Cestu časem vlakem za dobrodružstvím uspořádalo sdružení nadšenců

Cestu časem vlakem za dobrodružstvím uspořádalo Sdružení železniční turistiky TurKol.pl. „Jsme sdružení, občanská iniciativa lidí, kteří jsou zapálení pro staré železnice,“ vysvětlila nám Katarzyna Skopiec, která v nedělním vlaku působila jako průvodčí.

A dodala, že většinu vlakového personálu, jako jsou průvodčí, personál jídelního vozu Wars atd. tvoří dobrovolníci ze sdružení. Pouze strojvedoucí a vedoucí vlaku jsou železničáři s platnou kvalifikací. „V Polsku je to velmi ojedinělá činnost. V zemích, jako je Anglie nebo Francie, jsou takové turistické produkty velmi populární,“ dodala.

Vagony ze 70. let 20. století

Vagóny, které o uplynulém víkendu jezdily po slezských kolejích, stojí běžně ve Vratislavi. Nejstarší z nich, jídelní vůz „Wars“ z roku 1974, je skutečným skvostem. Je to jediný vůz tohoto typu, který si zachoval původní vzhled s dobovým vybavením.

Ostatní vozy nejsou o mnoho mladší. Pocházejí z přelomu 70. a 80. let 20. století. Tmavě olivově zelené vozy jezdily na polských tratích v 80. letech. „Zachovalo se v nich původní čalounění,“ zdůrazňuje Skopiec.

Železniční turistika je v Polsku teprve rozvíjející se atrakcí

Sdružení železniční turistiky TurKol.pl funguje již 12 let. Během této doby rok od roku rozvíjejí nadšenci do historických železnic spolupráci s různými železničními dopravci působícími v Polsku.

„Jezdíme s různými dopravci: místními, PKP Intercity, ale také s dopravci, kteří denně neprovozují osobní, ale nákladní dopravu,“ vysvětluje Skopiec. „Všichni jsou velmi vstřícní,“ dodává spokojeně.

„Železniční turistika je zkrátka atrakcí. Je to něco úplně jiného než dojíždění vlakem do školy nebo do práce. V Polsku zatím není tak populární jako v mnoha západních zemích,“ poznamenává Skopiec.

Patryk Skopiec, předseda Sdružení železniční turistiky TurKol.pl, vysvětluje, že se sdružení podařilo najít partnera, díky jehož podpoře mohlo koupit staré vagony a zrenovovat je. Lokomotivy si naopak pronajímají různé subjekty na individuální jízdy. „Nyní každý měsíc, když vyděláme na jízdenkách, splácíme půjčku,“ uvedl.

Vlečky, nákladní tratě, průjezd centrem města

Patryk Skopiec vysvětluje, že v rámci sdružení železniční turistiky TurKol.pl jezdí historickými vlaky po celém Polsku na třídenní nebo čtyřdenní výlety. „Obvykle začínáme ve Vratislavi, protože právě tam stojí naše vagony. Nyní máme zimu ve Slezsku. A v létě jezdíme do Pomořanska. Jezdíme například ze Świnoujście až do Helu. Jezdíme do Podlasí, do Dolního Slezska,“ vyjmenovává Skopiec.

„Dnes jsme měli druhý přeshraniční vlak v naší historii. Máme z toho velkou radost. Všechny procedury se podařilo dokončit a myslím, že teď budeme jezdit do zahraničí častěji,“ dodal.

Jako při cestě Transsibiřskou magistrálou. Několik dní na cestě

Organizátor historických jízd naší redakci také prozradil, že se najdou lidé, kteří projedou celou, několikadenní trasu. Ve vlaku Olza, který jsme navštívili, bylo takových cestujících 50. Vyjeli už z Częstochowy historickým vlakem, kde tentokrát cestování v čase začalo, a vrátili se do Wroclawi.

„Přijíždějí pravidelnými vlaky na místo, kde začínáme. Není to pro ně žádný problém. A naše vlaky na sebe navazují tak, že mají čas vrátit se domů pravidelnými spoji,“ vysvětlil Skopiec.

Další atrakcí jsou jízdy na částech trati, kde není běžná osobní doprava. Jízda památkovým vlakem tak navíc poskytuje možnost cestovat po trati, kde to běžně není možné. „Například v červnu vjíždíme do Kołobrzegu téměř přímo na pláž. Jízda ulicemi města je neuvěřitelnou atrakcí,“ poznamenává organizátor jízd historickým vlakem.

Lokomotiva „Czesio“ pochází z Československa

Vozy ze 70. let minulého století táhla lokomotiva EP05, v železničních kruzích známá jako „Czesio“, protože byla vyrobena v Československu. „Je to rarita. I když je parní lokomotiva působivější, i tato lokomotiva je stará šedesát let. Normálně se nachází ve Varšavě, v muzeu,“ říká Katarzyna Skopiec.

Patryk Skopiec vysvětluje, že lokomotivu, která táhne vlak, si sdružení pronajalo od PKP. „Je to starožitnost. Jednou měsíčně však jezdí po kolejích s některými pravidelnými vlaky PKP Intercity. Je to nutné pro udržení lokomotivy v dobrém technickém stavu. Proto, když nejsou žádné zvláštní jízdy, jezdí s běžnými vozy. Cestující pak ani nevědí, že je taková lokomotiva táhne.

O lokomotivu se stará Daniel Rolski – strojvedoucí ve výslužbě a železniční nadšenec. „Starám se o tuto lokomotivu od doby, kdy ji Intercity obnovilo pro příležitostný provoz. Jsem už v důchodu, ale je to ‚moje‘ lokomotiva, jezdím s ní všude, kde to jde,“ říká Rolski.

Strojvedoucí Jacek Rutkowski vysvětlil, že začal pracovat jako strojvedoucí právě na takových lokomotivách. „Pro mě je to prostě pokračování toho, co jsem dělal v práci ´na začátku´,“ uvedl.

Strojvedoucí Jacek Rutkowski je jedním z několika polských strojvedoucích, kteří mají osvědčení pro řízení tohoto typu lokomotivy. Kromě něj je v Polsku několik dalších strojvedoucích, kteří mají kvalifikaci pro tento typ lokomotivy. „Právě tato lokomotiva je specifická, protože je československé výroby a v Polsku bylo vyrobeno pouze třicet takových lokomotiv. Je tedy trochu jiná než ostatní lokomotivy té doby a ne každý strojvedoucí byl tehdy schopen řídit tuto lokomotivu,“ vysvětluje Rutkowski.

Historické vlaky mají své pravidelné cestující, kteří se nenudí cestováním ve stejném historickém vlaku

Jeden z cestujících, Bogdan Koczar, přijel pravidelným příměstským vlakem ze Żor do Goleszowa, aby se svezl historickým vlakem. „Cestuji hodně služebně. Pokud je příležitost, volím vlak. Je to vždy moje první volba. Sice to u nás není jednoduché, ale snažím se,“ prohlásil Koczar.

Přestože vlakem cestuje denně, aby se dostal z místa na místo, když se dozvěděl o historickém vlaku, rozhodl se svézt pro radost.

„Jezdím často na takové akce do Wolsztynu. Takže když jsem se dozvěděl, že budu mít podobnou nedaleko domova, nemohl jsem toho nevyužít,“ dodává Koczar. A je rád, že předešlý den měl možnost projet se nejen historickým vlakem, ale i nákladními tratěmi, kde se osobní doprava běžně neuskutečňuje, což bylo nesporným lákadlem.

Pravidelný cestující

Další cestující, se kterým jsem se setkala ve „WARSU“, Krzysztof, se podle svých slov účastní téměř každého památkového vlaku za poslední tři roky. Tedy zhruba jednou měsíčně, protože s takovou frekvencí pořádá své akce Sdružení železniční turistiky.

„Atmosféra ve vlaku je fantastická, takže to stojí za to! Nevadí mi, že někdy musím cestovat přes celé Polsko,“ zdůrazňuje cestující, který přijel až z Lublinu, aby se dostal do památkového vlaku. Zároveň dodává, že pokud má při svých cestách na výběr, vždy využije vlak.

Pro někoho jedinečné dobrodružství, pro jiného jen cesta časem

Na palubě historického vlaku, přesněji řečeno v jeho jídelním voze „Wars“, jsme se setkali s rodinou, pro kterou to bylo nejen první dobrodružství s historickým vlakem, ale také se do něj dostala úplnou náhodou.

„Moc se nám to líbí. A to jsme ani nevěděli, že takové jízdy existují. Jízdenky jsme dostali netradičně. Dal nám je kamarád, protože jeho dcera onemocněla,“ vysvětlila naší redakci Iwona Duda z Ochabů.

Cesta historickým vlakem potěšila její dceru Paulinu. Teenagerka uvedla, že historický vlak jí připadal zajímavější než moderní vlaky, kterými občas cestuje s maminkou, např. na dovolenou k moři.

Na druhé straně pro otce Martina nebyla tato cesta ničím výjimečná. „Naposledy jsem jel vlakem v devadesátých letech, když jsem se vracel z armády. Takže pro mě je tenhle vlak normální. Novým vlakem jsem ještě nejel, takže nemám srovnání,“ přiznal.

Na mezinárodní úrovni

Fascinovaní cestující trávili spoustu času u oken, někdy i otevřených. To druhé v případě, že za prvé dostali nápad, že v minulosti se okna ve vlacích dala otevřít, a za druhé věděli, jak na to…..

Při procházce historickými vagony bylo možné zaslechnout rozhovory nejen v polštině. Bylo slyšet hodně němčiny, ale i angličtiny. „Všimla jsem si také, že se objevuje stále více Čechů,“ dodala Katarzyna Skopiec.

Další atrakcí na palubě historického vlaku byla výstava dálkově ovládaných modelů

Doplňkovou atrakcí na palubě památkového vlaku byla výstava dálkově ovládaných modelů autíček. „Jedná se o část mé soukromé sbírky. Jedná se o modely, se kterými jsem se účastnil soutěží. Například ten největší váží 15 kilogramů a dokáže zrychlit na téměř sto kilometrů v hodině. Nejsou to tedy žádné hračky,“ vysvětluje Damian Ficek z Bielska.

Nadšenec do modelů aut vysvětlil, že v žádném případě nejsou historické. O svou vášeň se však jednoduše rozhodl podělit s železničními nadšenci u příležitosti jízdy historických vlaků.

(indi) / překlad