Bývalé polské školy. Polská škola v Komorní Lhotce působila téměř dvě stě let

KOMORNÍ LHOTKA / Škola (původně evangelická) v Komorní Lhotce oficiálně vznikla v roce 1782, což umožnil Toleranční patent císaře Josefa II. ze dne 13. října 1781. Nicméně již předtím v této podhorské vesnici probíhalo tzv. pokoutní vyučování. Obyvatelé byli sice jednoduchými sedláky a nevolníky, chápali však, že cesta k vyššímu životnímu standardu vede pouze skrze vzdělávání a osvětu.

Jak uvedl Jan Szymik, již zesnulý etnograf a učitel v Zemědělské škole v Českém Těšíně, ve svém článku „Mówią wieki…”, který je součástí publikace  „Trud szkolny 1782 – 1967”, jedním z putovních pokoutních učitelů byl jistý Koczy (Kotschy), který učil mimo jiné i ve Lhotce. V šedesátých letech 18. století se pokoutní škola nacházela v soukromém domku rolníka Pawła Zientka.

Důkazem, že místní uměli číst a psát, je napsána suplika, kterou 15. července 1766 předali císaři Josefovi II., když zrovna projížděl přes Lhotku. V roce 1773 tehdejší c. k. úřady zakázaly další pokoutní vyučování. Od té doby se vzdělávaní v Komorní Lhotce přesunulo do ilegality.

Teprve když světlo světa spatřil Toleranční patent, umožnil vznik evangelických sborů tam, kde žilo nejméně sto rodin, popřípadě pět set věřících. Jeden sbor byli často schopní vytvořit pouze evangelíci z několika vesnic dohromady. Avšak v Komorní Lhotce tehdy žilo až 180 evangelických rodin.

A tak místní horalé poslali již v lednu 1782 kováře Jerzeho Wałacha do Vídně s žádostí o povolení výstavby ve své obci evangelické modlitebny a školy.

Již 5. března téhož roku obyvatelé Lhotky obdrželi písemný souhlas. Potom koupili pozemek od místního sedláka Jerzeho Murase. Prvního května se ve vesnici konala slavnost položení základního kamene pod modlitebnu a dřevěnou školu. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnilo až čtyři tisíce věřících ze širokého okolí.

Stavební práce podpořil m. j. kníže Albert Sasko-Těšínský, zeť již tehdy zesnulé císařovny Marie Terezie, matky císaře Josefa II. Zároveň se v sousedství modlitebny a školy začala stavět fara. Prvním rektorem-učitelem se stal Paweł Chlebus, který byl zároveň varhaníkem, druhým jistý Zeman, třetím Paweł Biedrawa. Do školy chodilo nejednou kolem stovky žáků.

Výstavba lhotské modlitebny skončila koncem září 1773. Prvním pastorem byl ordinován Stefan Nicolaydes, pocházející s Uher. Ve Lhotce působil do roku 1808. Polsky se naučil od rektora Chlebuse, který zemřel 26. června 1794 ve věku 43 let.

O historii a architektuře kostela ve Lhotce píše ve své bakalářské práci Klára Ciesarová, dcera lhotského pastora Vlastimila Ciesara. Práci je možno stáhnout zde: Sbor SCEAV v Komorní Lhotce | www.sceavkl.cz

V tehdejší lhotské škole probíhala výuka čtení z polské náboženské literatury. Vydávala se ve městě Břeh (Brzeg), Vratislavi nebo Gdaňsku. Žáci se také učili psát husím brkem a počítat, zatímco hlavní důraz byl kladen na výuku náboženství a zpěvu. Zpočátku se používal také český slabikář, avšak pouze k učení písmen.

Rektory časem vystřídali řídící učitelé, a později ředitelé. Pocházeli ze zdejšího regionu. Po Biedrawovi nastoupil Jan Polok, poté Jan Liberda, následně Jan Konderla.

A pak Jerzy Brzeżek. Tento pedagog a varhaník v Komorní Lhotce se narodil v roce 1810 v Třanovicích. Ve Lhotce učil víc jak 20 let. Zemřel 18. prosince 1852 ve věku 42 let. Rok a půl předtím ke lhotské modlitebně přistavěli věž.

Z důvodu velkého množství dětí nejen z Komorní Lhotky, ale také z okolních vesnic, dřevěná budova už nepostačovala. V roce 1824 došlo k její demolici a na jejím místě vyrostla za tři roky prostornější, zděná.

Nad vchodem do třídy byla umístěna odlitá v huti v Bašce u Frýdku litinová deska s polským nápisem: „Duchem postępujcie 1827 (Jednejte podle Ducha 1827). V tomto období se doposud jednotřídní evangelická škola stala veřejnou a dvoutřídní. Objekt měl také věžičku se zvonem a křížem, na kterém se vyzvánělo ráno v 8,45 a ve 13 hodin na zahájení a v 15.30 na ukončení vyučování.

Hlas školního zvonku slyšíme dodnes

Výše zmíněný Jan Szymik napsal rovněž delší článek „Z dziejów szkoły ligockiej“ (Slezský kalendář 1969, Kalendarz Śląski 1969). Sepsal také několik vzpomínek bývalých absolventů lhotské školy, které sesbíral Jan Nikodem. Nejstarší z nich, Joanna Lagnerowa, měla tehdy již 88 let, Anna Waliczkowa 85 let, zatímco Paweł Waliczek 80 let.

Všichni si ještě pamatovali období Rakousko-Uherska a to, jak střechu školní budovy zkrášlovala věžička se zvonem:

(…) Nicméně hlas školního zvonku, umístěného na střeše školy, slyšíme dodnes jakoby ve snu. Volal nás, svolával z polí, luk a pastvin. Do školy jsme chodili rádi, protože se tam hodně zpívalo a náš zpěv se odrážel od svahů Goduly a Kyčery, zatímco melodie se z dálky vracela s ozvěnou. (…)

(…) Škola nám dala to, co jsme potřebovali v našem dalším životě. Trochu jsme byli překvapení tím, že na školním zvonku se vyzvání tehdy, když zemřel nějaký významnější zemědělec nebo boháč, ačkoliv neměl nic společného se školou. Dokonce ani své chudé pastevce, kteří u něho pracovali za pouhou misku polévky, neposílal do školy.

Život nebyl lehký, sehnat práci a peníze šlo velmi těžko, avšak vzájemné soužití bylo velmi pěkné, vzájemná pomoc prospěšná a laskavá.

Odstranění věžičky se zvonem

Pravděpodobně v roce 1911 školu zvýšili o jedno patro, zároveň odstranili věžičku se zvonem. Od té doby se v budově nacházely tři třídy.

Po rozpadu Rakouska-Uherska a připojení Komorní Lhotky k Československu v objektu přenechali jednu třídu nově vzniklé české škole, pro kterou postavili novou honosnou budovu teprve v roce 1930. Během německé okupace polská škola musela být uzavřena a v jejich prostorách Němci zřídili tkalcovskou školu.

Okupanti odstranili rovněž již zmíněnou desku s polským nápisem „Duchem postępujcie 1827”. Bývalý žák lhotské školy Józef Staniek pak vytvořil její kopii. Narodil se v 1898 v Komorní Lhotce.

Pomník padlých

Na Pomníku Padlých v centru obce se nachází řada jmen, drtivá většina jsou Poláci, absolventi školy ve Lhotce. Jedním z nich byl Karol Jadwiszczok. Narodil se v roce 1908 v Komorní Lhotce jako syn řezníka. V meziválečném období byl předsedou místní organizace Ewangelicki Związek Młodzieży a předsedou pěveckého sboru polské organizace Macierz Szkolna v rodné vsi.

Během druhé světové války pracoval jako dělník na regulaci lhotského úseku řeky Stonávky, později jako řezník v Těšíně. Byl také členem hnutí odporu. V roce 1941 byl zatčen a vězněn v Těšíně a Mysłowicích. Dvacátého března 1942 byl oběšen v městském parku nad Olzou (Pod Wałką) společně s 23 jinými členy hnutí odporu z celého Těšínského Slezska.

Pro změnu Rudolf Rucki jako voják Polské armády spočinul v hrobě ve Francii. Andrzeje Lasotu oběsili Němci.

Po válce

Po osvobození v roce 1945 polská škola získala zpět svou vlastní budovu. Od roku 1951 se v části objektu usídlila polská mateřská škola, která začala opět působit od roku 1949. K jejímu založení došlo v meziválečném období díky polské organizaci Macierz Szkolna, tehdy sídlila v pronajatých prostorách.

Jedním z posledních zdejších ředitelů byl Władysław Młynek, otec známé zpěvačky Haliny Mlynkové, pedagog, spisovatel, básník a významný činovník. Této funkce se ujal po Karolovi Trombikovi. Po Młynkovi se ředitelem stal již zmíněný Wiktor Kubica.

V roce 1967 si místní připomenuli 185. výročí založení školy. Světlo světa spatřila jubilejní publikace „Trud szkolny 1782 – 1967” a na budovu byla umístěna pamětní deska s následujícím textem: „Pamiątka 185. rocznicy założenia polskiej szkoły w Ligotce Kameralnej 1782 – 1967” (Na památku 185. výročí založení polské školy v Komorní Lhotce).

V roce 1976 však došlo k uzavření školy z důvodu malého počtu žáků. Její ředitelkou tehdy byla Maria Peszat. V budově se nyní nachází česká mateřinka.

(gam)