Jezdím k vám moc rád. Rozhovor s Pawłem Beręsewiczem

VENDRYNĚ / Včera proběhlo poslední setkání s Pawlem Beręsewiczem v polské škole ve Vendryni. Při této příležitosti jsme ho požádali o krátký rozhovor.

Jaká byla vaše oblíbená kniha v dětství?

V různých fázích svého života jsem měl různé oblíbené knihy. Velmi dobře vzpomínám například sérii o Pánu Autíčku. Hlavní hrdina, amatérský detektiv, měl fantastické auto, které vypadalo jako vrak z vrakoviště, ale bylo velmi rychlé, umělo plavat a díky němu jste mohli dopadnout všechny zločince. Tyto knihy se mi velmi líbily.

Četl jste rád jako dítě?

Rád jsem četl, ale nebyl jsem typický knihomol. Byl jsem kluk, který rád chodil ven, rád jsem hrál fotbal. Jakmile jsem mohl jít ven a hrát fotbal, trávil jsem čas na hřišti. Ale někdy pršelo, někdy přišla tma a za mých časů nebyla osvětlená hřiště, takže jsem si pak rád četl.

Jak se člověk stane autorem dětských knih? Jaká byla vaše cesta?

Jsem angličtinářem. Jazyk jako tvůrčí materiál mě vždycky zajímal. Můj první kontakt s literaturou a psaním byl překlad knih. Díky těmto překladům jsem se mohl propracovat k samostatnému psaní. A druhým důvodem byly mé vlastní děti. Být otcem pro mě bylo vždy velmi důležité. To, že jsem otec, mě inspirovalo k psaní pro děti a o dětech.

Co se můžeme naučit od dětí?

Myslím, že spontánnost, bezprostřednost, upřímnost. Tyto dovednosti bohužel s věkem ztrácíme. A to je škoda…

Ve vašich knihách je humor. Proč je důležité naučit děti smyslu pro humor?

Smysl pro humor nám v životě pomáhá, pomáhá nám překonat různé těžké chvíle. Ale nevím, zda je opravdu mým posláním učit dobrému humoru. Takové poslání nemám. Sam mám dobrou náladu, mám ráda vtipné historky a chci se o tento smysl pro humor podělit.

Toto není vaše první návštěva v tomto regionu. Mohl byste nám přiblížit své dojmy z návštěv polských škol v České republice?

Vždycky sem jezdím moc rád. Na setkání s čtenáři jezdím i do Polska, ale tady je úplně jiná atmosféra. Podle mého názoru se zdejší děti v průběhu let hodně změnily. A změnily se k lepšímu. Jsou mnohem otevřenější, odvážnější a lépe ovládají polštinu. Ze své první návštěvy Zaolší si matně vzpomínám, že děti byly vystrašené, nechtěly mluvit, styděly se mluvit. Nebyl jsem si jistý, jestli mi rozumí. Bylo to velmi matoucí. Teď je to mnohem lepší. Vlastně nevidím žádný rozdíl mezi setkáním s čtenáři v polské škole v Polsku a dětmi zde. Kontakt je teď mnohem lepší.