Před devadesáti lety se Třinec stal městem

TŘINEC / Před devadesáti lety došlo k povýšení Třince na město. Původně se jednalo o jednu z nejmenších vesnic na Těšínsku, která pravděpodobně vznikla už ve druhé polovině 14. století. Základy pod budoucí město byly položeny v 19. století.

Než se Třinec stal městem

Když v roce 1799 ves nabyl kníže Albert Sasko-Těšínský, zeť císařovny Marie Terezie, začal její pozvolný vzestup. Ještě předtím, v roce 1792, kníže koupil Lyžbice. V Albertově době v Třinci žilo asi tři sta obyvatel, kteří se živili především zemědělstvím, chovem dobytka a prací v okolních lesích. V roce 1839 arcivévoda Karel, Albertův nástupce, nechal v Třinci postavit dřevouhelnou peci na výrobu železa, čímž začala historie Třineckých železáren. Zároveň to byl počátek symbiózy Třince s hutí, jež trvá dodnes.

Na přelomu 19. a 20. století se obec pozvolna přetvářela z malé podhorské vsi v průmyslové centrum, které získávalo čím dál víc městský charakter. V roce 1872 v obci vyrostly první dělnické kolonie Olza a Borek. Osmnáctého března téhož roku byl zahájen provoz na železniční trati Košice – Bohumín, která vedla rovněž přes Třinec.

V roce 1877 v obci vznikla policejní stanice. V následujícím roce Třinečané začali využívat služeb místní pošty. V devadesátých letech 19. století do Třince dorazily telegraf a telefon. Ještě v 19. století v Třinci vyrostly dva reprezentativní chrámy. Katolický začal sloužit věřícím od roku 1885, evangelický v roce 1899. V předminulém století vznikla také německá a polská škola. Počátky českého školství sahají roku 1920. 

Třinec navštěvuje císař František Josef I. a jeho syn Rudolf

Dne 29. října 1877 Třinec a hlavně zdejší hutě navštívil jediný syn císaře Františka Josefa I. a korunní princ Rudolf v rámci své první a poslední návštěvy Těšínska. Po obědě se Rudolf se svým doprovodem vypravil přes Dolní Líštnou, Vendryni a Bystřici do Hrádku. Osmnáctého října 1880 do slavnostně vyzdobeného Třince zavítal samotný císař František Josef I. Monarcha si prohlédl všechny hutní závody a se zájmem pozoroval pracující dělníky. Pak se vrátil zpět do Těšína, kde zrovna pobýval.

Sedmnáctého září 1890 císař cestoval na vojenské manévry do Pruska. Tehdy jeho dvorní vlak zastavil na několik minut na nádraží v Třinci. František Josef vystoupil na nástupiště za velkého nadšení početného davu lidí a výstřelů z hmoždířů. Třinecký starosta František Obtulowicz přednesl uvítací projev. Císař prohodil pár slov s několika přítomnými. Pak nastoupil do vlaku, aby pokračoval v cestě.

Když se na přelomu srpna a září 1906 na Těšínsku konaly velké císařské manévry, 4. září probíhaly v okolí Kojkovic, které jsou nyní součástí Třince. Z vyvýšeniny zvané Hůrka jejich průběh sledoval sám František Josef. Osmého září 1908 došlo na tomto místě k odhalení pomníku, který se zachoval do současnosti. Vojenské cvičení trvalo několik dní na různých místech v okolí Těšína a Třince. Zúčastnilo se ho víc jak 60 tisíc vojáků.

Velký požár v huti

Velký požár vypukl 10. července 1927 o půl čtvrté ráno ve válcovně třinecké huti. Oheň způsobil pravděpodobně elektrický zkrat. S ničivým živlem bojovalo až dvanáct hasičských sborů. Kromě hasičů z hutnického požárního sboru dorazili ještě jejich kolegové z Lyžbic, Konské, Líštné, Oldřichovic, Vendryně, Bystřice, Hrádku, Jablunkova, Ropice, Českého Těšína a dokonce i polského Těšína.

K hašení napomohlo, že k ránu přestal foukat vítr a začal pršet drobný, avšak hustý déšť. Následky požáru byly vážné. Nikdo sice nepřišel o život ani nebyl zraněn, avšak předběžná škoda dosáhla deset milionů tehdejších korun, které pokryla sjednaná pojistka. Jednalo se o největší požár v Třineckých železárnách od jejich vzniku.      

Prezident Masaryk přijíždí do Třince

Po rozpadu Rakouska-Uherska Třinec připadl Československu. V neděli 6. července 1930 obec navštívil první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. U vjezdu do Třince na hlavu státu čekala slavobrána s česko-polsko-německým nápisem Zdraví Tě Tvůj lid. Na uvítanou se rozezněly kostelní zvony a začaly houkat tovární sirény. 

Před obchodním domem E. Blumenfelda, nacházel se v místech nynější světelné křižovatky na konci ulice 1. máje, stála tribuna. Po odeznění československé hymny TGM uvítal starosta obce Rudolf Pazdírek, kdežto místostarosta Piotr Kornuta jménem místních Poláků pronesl krátký projev v polštině. Druhý zástupce starosty Karl Kodal prezidenta přivítal ve jménu třineckých Němců.

Za  zmínku stojí, že Kornuta se během druhé světové války zapojil do protinacistického odboje. V roce 1945 zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi.  Po slavnostních projevech hlava státu přijala kytice růží od třech dívek, které symbolizovaly tři národnosti žijící na Těšínsku – českou, polskou a německou. Poté se prezident vypravil do Třineckých železáren.

Třinec městem

Protože Třinec podal už v roce 1928 žádost o povýšení na město, která ještě nebyla v době návštěvy TGM vyřízená, je pravděpodobné, že vše uspíšila až urgence hlavy státu. Než se Masaryk stal prezidentem, pobýval na Těšínsku poměrně často. Například v roce 1912 navštívil společně s dcerou Alicí také turistickou chatu na Javorovém.

Jedenáctého června 1936 regionem projížděl prezident Československé republiky Edvard Beneš, který se vracel z oficiální návštěvy Rumunska. Z Košic cestoval vlakem po Košicko-bohumínské dráze. Na každé zastávce, včetně Třince, ho vítaly davy obyvatelstva. Vlak zastavil na deset minut až v Bohumíně, odkud prezident pokračoval do Prahy.

Po vypuknutí druhé světové války 1. září 1939 se Třinec stal součástí Německé říše. Německá okupace Třinecka si vyžádala 322 obětí, včetně mnoha místních Židů. Němci vypálili také židovskou synagogu z roku 1930. V Třinci umírali i sovětští váleční zajatci – téměř 60 z nich zahynulo v pracovním táboře na Borku  a 4 byli zastřeleni v Tyře. Z koncentračních táborů se nevrátilo 6 kněží z Třinecka.

Po válce

Sedmnáctého května 1946 k Třinci byly připojeny obce Konská, Dolní Líštná a Lyžbice, v roce 1960 obce Kojkovice a Horní Líštná. V roce 1980 se součástí Třince staly obce Guty, Karpentná, Nebory, Oldřichovice, Tyra, Vendryně a Ropice. Vendryně se však v roce 1995 osamostatnila a o pět let později ji následovala Ropice.  

24. července 1952 se konalo slavnostní otevření nové radnice v Třinci, která od té doby prošla řadou rekonstrukcí. V roce 1957 následovalo zprovoznění sedačkové lanové dráhy na vrch Javorový. Dne 3. března 1958 se konalo otevření nového vlakového nádraží v Třinci. Původní ale vzniklo už roce 1872. V roce 1960 zanikl okres Český Těšín a Třinec byl začleněn do okresu Frýdek-Místek. 

Prvního srpna 1960 bylo uvedeno do provozu letní koupaliště na Lesní ulici v Třinci.  V roce 1966 v Třinci zemřela Marie Zotyková, která patřila mezi nejstarší občany Československa. Dožila se 106 let.

Strom svobody

Po okupaci Československa 21. srpna 1968 pěti armádami Varšavské smlouvy, třinečtí skauti zasadili na Lidické ulici na protest lípu, vedle které se na velkém kameni nachází pamětní deska s nápisem Strom svobody 28.10.1968 a skautská lilie. Formu na odlití desky skauti dobře ukryli, a tak i když deska byla několikrát odstraněna, objevila se vždy nová. Komunisté nakonec od její likvidace upustili a zachovala se i lípa.

V roce 1969 Třinecké železárny začaly provozovat podnikové muzeum, které pod názvem  Muzeum Třineckých železáren a města Třince funguje dodnes. Sídlí v budově z roku 1917.

Třinec získává novou tvář

V padesátých až sedmdesátých letech probíhala výstavba největšího třineckého sídliště Lyžbice, jehož horní část se jmenuje Terasa. V osmdesátých letech skončily stavební práce na sídlišti Sosna. Novým centrem města se stalo nynější náměstí T. G. Masaryka (původně Lidových milicí). Na horním sídlišti Terasa vzniklo náměstí Svobody, ohraničené budovami kulturního domu, hotelového domu a domu služeb, které se stalo kulturním a obchodním centrem celého Třince.

Mezi oběma náměstími pak vyrostla budova kina Kosmos, které zahájilo provoz 25. února 1968 filmem Vojna a mír. V roce 1969 došlo k otevření Hotelového domu. Pátého července 1969 skončila demolice kostelíku Všech svatých z roku 1794 v Konské, který se mezitím ocitl v areálu Třineckých železáren.  Třináctého července 1972 Třinecké železárny předaly městu 52 metrů dlouhý podchod pro pěší u jižní brány.

Kulturní dům byl pro veřejnost otevřen v září 1970 divadelní hrou Naši furianti v podání pražského Národního divadla. Pro lyžbické sídliště je typické množství travnatých ploch, květinových záhonů či stromů a keřů. Volná prostranství zkrášlují sochy a plastiky, některé z nich vytvořil místní výtvarník Rudolf Štafa.

V Třinci mezitím vyrostlo nové autobusové stanoviště, hvězdárna, několik nových základních škol a hřišť, dvě střední školy, lidová škola umění, mateřské školy, jesle, hotel a restaurace Slovan, sportovní areál na Lesní ulici a řada dalších objektů. Koncem osmdesátých let byl vystavěn obchodní dům Beskyd (dnes Prior). Třinečané se dočkali také velké moderní nemocnice v části Sosna. Slavnostní otevření prvních pavilónu se konalo 1. listopadu 1958. V roce 1985 se otevřela nová závodní poliklinika v Třinci Podlesí.

Ničivý výbuch si vyžádal patnáct obětí

Čtrnáctého června 1984 se událo největší neštěstí v poválečné historii města. Ve tříposchoďovém panelovém domě na Jablunkovské ulici, která se tehdy jmenovala Gottwaldova, došlo k ničivému výbuchu zemního plynu. Tragédie si vyžádala životy patnácti nájemníků. Dvanáct bytů  se změnilo v obrovskou hromadu sutin, dva vedlejší vchody byly silně poškozeny. V obytných domech v téže ulici a v jejím okolí tlaková vlna rozbila stovky okenních skel a roztříštila také výklady v nedalekých obchodech.

Mezi zemřelými byl známý polský činovník Ludwik Cienciała s manželkou Jadwigou. Rodák z Dolní Líštné proslul jako lidový vyprávěč. Byl členem Hlavního výboru PZKO a jeho folklórní sekce a spoluzakládal folklórní soubory Smyki a Gorol. Významně se podílel na organizaci významné regionální akce Gorolski Śwęto v Jablunkově, a coby Maciej, společně s Władysławem Niedobou (Jura z pod Grónia) vytvořili nezapomenutelnou dvojici, která byla vítaným zpestřením horalských slavností. Odešel plný tvůrčích sil, během příprav na další Gorolski Święto.

Zbytky panelového domu, zničeného výbuchem plynu, byly strženy. Později v proluce vyrostl nový panelák.

Po roce 1989

V srpnu 1995 tehdejší ministr financí Ivan Kočárník otevřel nový Finanční úřad v Třinci. V roce 1996 bylo městu přiznáno právo užívat vlastní prapor. Městský znak má už od roku 1969.

V roce 1997 město hutníků postihla povodeň. Škody, které voda napáchala na jeho území, byly vyčísleny na víc než 18 miliónů korun.

V roce 2014 poblíž vyrostla nová sportovní hala Werk Arena. První zápas na novém stadionu odehráli Oceláři Třinec 31. července 2014 proti libereckým Bílým Tygrům. Zápas vyhráli Oceláři 6:2.

K odhalení pamětních desek se jmény všech 322 třineckých obětí nacismu došlo 9. září 2004 na hřbitově v Třinci – Folvarku. Jednalo se o  pietní akt Základní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu a třinecké radnice. Kompletace všech jmen zabrala dva roky. V březnu téhož roku byla na budovu služebny městské policie umístěna pamětní deska připomínající oběti holocaustu v Třinci. Právě v těchto místech stála do začátku druhé světové války židovská synagoga.

Kostelík v Gutech zmizel z povrchu zemského

Černým písmem do historie Třince se zapsala noc z 1. na 2. srpna 2017. Ničivý požár tehdy zcela zničil dřevěný kostel Božího Těla v části Guty, který byl chloubou města a jeho nejvýznamnější kulturní památkou. Shořela také značná část původního vybavení, včetně čtyři sta let starých obrazů. Kostelík z 16. století zapálil sedmnáctiletý žhář. Policie v souvislostí s případem zatkla ještě dva osmnáctileté mladíky. Na místě zničeného svatostánku stojí téměř hotová replika.  

(gam)