V Životicích uctí památku zavražděných občanů německými nacisty

ŽIVOTICE / Pietní shromáždění věnované památce 36 občanů Životic a okolních obcí zavražděných německými okupanty, se uskuteční v sobotu 1. srpna v Životicích. Začátek je v 10 hodin. Památník životické tragédie bude otevřen od 9.00 hodin.

Pietní shromáždění se uskuteční ve spolupráci s Českým svazem bojovníků za svobodu, Hlavním výborem PZKO a Muzeem Těšínska. Z důvodu hygienických opatření proti šíření Covid-19 je nezbytné při účasti mít zakrytá ústa a nos ochrannými pomůckami.

Odveta za útok partyzánů

Pietní shromáždění připomene zavraždění 36 mužů německými nacisty 6. srpna 1944. O život tehdy přišlo 28 Poláků a 8 Čechů – obyvatel Životic, Horní a Dolní Suché a Dolního Těrlicka. Byla to odveta za akci partyzánů ze skupiny důstojníka polské armády Józefa Kamińského, kteří dva dny předtím zastřelili v hospodě Isidora Mokrosze v dolní části obce dva gestapáky z Těšína a jejich řidiče. Oba měli na svědomí řadu zločinů, kterých se dopustili vůči lidem z Těšínského Slezska.

V přestřelce zahynul také hostinský Mokrosz, partyzáni měli jednoho mrtvého a jednoho těžce zraněného. Němci zavražděné odvezli na vozech a pochovali na starém židovském hřbitově v Orlové. Teprve 24. června 1945 byly ostatky obětí exhumovány, převezeny do Životic a uloženy do mohyly naproti hřbitova, nad kterou byl v září 1949 slavnostně odhalen pomník akademického sochaře a malíře Františka Świdera z Karviné.

Životické matce vytesal rysy jedné z vdov, Marie Krainové. Dítěti podobu jejího dvouměsíčního syna Adolfa.

Tragický příběh paní Emilie Rozbrojové

Šestého srpna 1944 přišla o manžela také Emilie Rozbrojová. Den před tragédií se choť paní Rozbrojové Rudolf vrátil z Karviné, kde pracoval jako dělník u firmy Mikemelder. „Hned jsem mu řekla o přestřelce v hospodě U Mokrosze. Protože se necítil ničím vinen, moje varování podcenil,” vzpomínala po válce paní Emilie. Její vzpomínky zaznamenal také již zesnulý historik Mečislav Borák v knize Zločin v Životicích.

„Probudili nás ráno. Oknem byly vidět uniformy. Chtěli po manželovi volkslistu, a protože ji neměl, odvedli ho. (…) Sice jsem později zaslechla střelbu, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. (…) Až někdy v září jsem byla předvolána na Obecní úřad v Dolních Bludovicích. Tam jsem se konečně dozvěděla, že můj muž byl zastřelen,” uzavřela své vzpomínky Emilie Rozbrojová. Krátce po válce poznala Josefa Kiszku, kterému zemřela těžce nemocná manželka dva měsíce před jeho návratem ze západní fronty. Žili spolu až do jeho smrti v roce 1992. Paní Emilie zemřela v roce 1999.

(gam)