Ve Stonavě uctili paměť obětí ozbrojeného konfliktu v roce 1919

STONAVA / Před sto lety na území Těšínského Slezska došlo k vojenskému konfliktu mezi Československem a Polskem. Jedna z jeho krvavých epizod se odehrála ve Stonavě. V sobotu 26. ledna jako každý rok přesně na výročí těchto událostí se uskutečnil pamětní obřad připomínající 22 stonavských obětí.

– Stonava je symbolem splněné povinnosti, spolehlivosti, vlastenectví a především odvahy bránit věci a hodnoty, které jsou nejcennější – znělo nad jejich hroby.

Pořadatelem ceremonie pod záštitou ministra národní obrany Polské republiky Mariusze Błaszczaka byla Místní skupina Polského kulturně-osvětového svazu ve Stonavě. Účastnili se ho mimo jiné velvyslanec Polska v Praze Barbara Ćwioro, polský generální konzul v Ostravě Janusz Bilski, zástupce ředitele odboru vzdělávání, kultury a dědictví polského ministerstva obrany Zbigniew Ciosek a další hosté z Polska, zástupci polských organizací z našeho regionu, mezi nimi předsedkyně PZKO Helena Legowicz, předseda Kongresu Poláků Mariusz Wałach, předseda Matice školské Tadeusz Smugała, starosta Stonavy Ondřej Feber, předseda MS PZKO ve Stonavě, Wojciech Feber.

Slavnostní program za účasti Čestné jednotky Polské armády byl zahájen ekumenickou bohoslužbu v kostele sv. Marie Magdaleny, kterou vedli římskokatolický farář Roland Manowski a evangelický biskup Władysław Volný. S písní „Być bliżej Ciebie chcę“ ji zahájil smíšený pěvecký sbor Stonawa, pod vedením Marty Orszulikové, podporovaný členy smíšeného sboru Lira z Darkova. Lidé se modlili za vojáky, kteří zemřeli ve službě své vlasti, ale také vyprošovali dar míru pro současný svět.

– Chceme si uvědomit pravdu v jejím historickém kontextu, chceme uctít padlé hrdiny. Těšínské Slezsko je naší společnou malou vlastí, společným domovem Čechů, Poláků, evangeliků, katolíků, členů jiných náboženství a nevěřících. Aby bylo skutečnou vlasti pro všechny občany, musí mít přátelské klima, lásku, harmonii, vzájemný respekt, toleranci – řekl Władysław Volný. Citoval slova svatého papeže Jana Pavla II o tom, že neexistuje žádná budoucnost člověka a národa bez lásky. „Ať je naše cesta společná,“ vysvětloval. Pobožnost skončila písní Ojcowski dom.

Z kostela se všichni účastníci slavnosti vydali na nedaleký hřbitov, kde jsou hroby obětí a pamětní deska. Zde vystoupil zástupce stonavského MS PZKO Bohdan Prymus. – Stojíme hned vedle hrobu, kde byly pohřbeny oběti bojů o Stonavu, dvacet polských vojáků, kteří patřili k 12. pěšímu pluku z Wadowic, 8. pluku pěchoty a šesti policistů. Kromě nich několik metrů dál v rodinném hrobu leží další policista, Alojzy Friedel, občan Stonavy. Občanskou obětí byla Magdalena Klimszowa, která leží na evangelickém hřbitově – vysvětlil a dodal, že sedm nebo osm vojáků bylo zavražděno už když byli zranění, nebo, když se vzdali.

Připomněl historii památníku a také dlouhou cestu, která vedla k získání jména všech obětí. Nová pamětní deska a nová deska na hrobě vojáků jsou na hřbitově již od podzimu loňského roku. Připomněl lidí, kteří se mnoho let starali o hroby obětí, pochovaných v roce 1919 tehdejším farářem Franciszkem Krzystekem. „Díky těmto lidem každý místní Polák už jako dítě je zvyklý, že když jde na hřbitov, aby položil květiny na hrob svých příbuzných, také jde „k vojákům“, jak se zde říká, zapálit svíčku. Protože je chápe jako součást rodiny,“ zdůraznil.

„Od války československo-polské v lednu 1919 uplynulo sto let – pokračoval. – Je to dostatek času na ochlazení emocí té doby. Dnešní setkání u hrobu ve Stonavě nemá za cíl vzněcovat sentimenty a nálady, které ti, kteří nám nepřejí, nazývají nacionalistické. Jsme velmi daleko od toho. Chceme jen čestně uctít polské vojáky, kteří byli pohřbeni ve Stonavě, kteří zemřeli v boji o Polsko, stejně jako například Češi položili květiny na hroby v Orlové nebo ve Skoczově.“

Příležitostnou báseň přečetl nad hroby Bogdan Kokotek. Byly položeny věnce a květiny, lidé zapálili svíčky. Účastníci ceremonie pak navštívili Dům PZKO, kde byla výroční výstava připravována Dokumentárním střediskem Kongresu Poláků „Jest w Stonawie mogiła” doplněná o kroniky, fotografie a dokumenty shromážděné lidmi ze Stonavy. Konalo se také promítání filmu Otylie Toboły a Jiřího Brzóski „Stará fotografie“.