Nikdo z nich z krátkých kalhot nevyrostl

DOLNÍ LÍŠTNÁ / Již 40 let existuje Harcerské seniorské bratrstvo Zaolší (Harcerski Krąg Seniora „Zaolzie”; HKS „Zaolzie“). Jak dlouho jeho členové nosí harcerské uniformy? Nejstarší aktivní člen má 96 let…

Oproti textu písně Zelená uniforma („Zielony mundur”), který zní „Dawno minął czas twych dziecięcych zabaw / Z krótkich spodni już wyrósł każdy z nas / Chciałbyś jeszcze komuś zrobić jakiś kawał” nikdo z členů nevyrostl z harcerské uniformy. A stejně jako v písničce k vtipům nemají daleko.

– To by snad stačilo! – ohradila se starší harcerka, když se ji během zápisu do kroniky snažil nakrmit zákuskem o něco starší harceř. – Z druhé strany každé ženě bych přála, aby ji její manžel krmil zákuskem po padesátí létech manželství – dodala smějíc se.

Nejenom tato situace prokázala, že harcerky a harceře, i přes zapsaný věk v občanských průkazech a nezřídka nutnou hůl, jsou pořád mladí duchem, což je zřetelně vidět nejen během setkání HKS „Zaolzie”.

Harcerští senioři ze Zaolší se setkali 1. června v Domě PZKO v Dolní Lištné. Jelikož se jednalo o jubileum bratrstva, kromě členů se setkání zúčastnili i hosté – harceře z spřátelených seniorských bratrstev z Polska (z Cieszyna, Bielska-Białé, Strumieně, Sosnowce, Radlina), vedení Harcerstva polského v ČR a příznivci z řad „civilů“, např. polský konzul Janusz Bilski a předseda PZKO Jan Ryłko.

Akce byla zahájená tradičním nástupem. Hosté pak harceřům děkovali za jejich činnost,která je, jak zdůraznil konsul Janusz Bilski, propagaci nejen idejí skautingu, ale i polského patriotismu.

Hostitelé z Domu PZKO v Lištné se postarali o občerstvení. Jelikož hostů, kteří žiji mimo region bylo hodně, konala se i prohlídka Domu PZKO s verbální prezentaci činnosti skupiny.

Na závěr setkání byl zapálen harcerský táborák. Samozřejmě tradičně, bez jediného kousku papíru. Lavice pak byly kolem něj postaveny do kruhu.

O slavnostní rozpálení táboráku byl požádán Józef Szymeczek, jehož vybledlá harcerská uniforma nasvědčovala, že harcerstvo pro něj pouze krátkou epizodou. (V letech 1993–2001 byl členem Hlavní rady HPC, aktivním členem o hodně déle).

Strážcem ohně byl jmenován Piotr Polok, člen vodáckého harcerského oddílu Opty. K ohni byla přizvána byla i kapela Nowina. Role vyprávěče se ujal harceř Mitura. Krásně a obrazně vyprávěl o horské stezce, kterou zdolávají další generace. O hledání správné cesty, ale i o tom, že každý, kdo se stezkou vydá může počítat s tím, že od těch, kteří jí již prošli se dozví nějaké rady a pokyny, nicméně nesnáze putování každý musí zvládnout sám.

– Od sta let se vydáváme na tyto stezky. Tu nejtěžší však zvládáme samostatně. Dalším generacím předáváme pouze rady, zkušenosti si musí získat každý sám.

Byla kytara, byly harcerské písničky, které znají všechny harcerské generace ve všech zemích, ve kterých žijí Poláci. Když zaznělo Już do odwrotu głos trąbki wzywa, harcerským seniorům se zaleskly oči.

– Aby stezky, které jste vyšlapali, nezarostly trávou – přál Náčelník HPC a poslal na rozloučenou po kruhu harceřů „jiskru přátelství“.

(indi)/tnj