Výstava otce i dcery. Rozhovor s Xénií Bergerovou

V Galerii města Třince je do 20. října k vidění výstava obrazů Jána Bergera a jeho dcery Xénie Bergerové pojmenována Krátký návrat. Jedná se o jednu z nejzajímavějších výstav, které v třinecké galerii hostily. Za zmínku stojí i to, že oba umělci mají polské kořeny v našem regionu, což během vernisáže Ján Berger potvrdil, když k přítomným mluvil také krásnou polštinou. Rozhovor s jeho dcerou Xénií si může přečíst níže.

Není to vaše první společná výstava, že ano?

Ne, bylo jich několik. První se konala v roce 2000, a byla to výstava tří generaci – vystavovala jsem s otcem a dědečkem. Jednalo se o výstavu putovní, která vznikla v Polském institutu v Bratislavě a uspořádal ji Polský klub. Následně tato výstava byla k vidění v Krakově, Řešově a Těšíně. Před několika dny skončila naše společná, velká výstava v Trnavě na Slovensku, v klášteře, který patří galerii. Předtím jsme vystavovali v Berlíně, ve Slovenském institutu, a pokud se jedná o počet obrazů a výstavní plochu, berlínská výstava se podobala té, která je v Třinci.

Pokud se jedná o třineckou výstavu – jak jste vybírali obrazy, jaký byl klíč?

Pokud se jedná o mně, jsou to nejnovější díla, z posledního tvůrčího období. Popravdě se cítím již trochu unavená tím, co jsem dělala dříve. Teď jsem objevila techniku, která mi nejvíce vyhovuje. Používám v ní zlaté vločky a oxidované kovy, které komponuji do obrazu, a které plní podobnou roli jako barvy. Také mě fascinuje jejich reakce na světlo, které se v nich odráží. I když se obrazy mohou zdát abstraktní, nejsou. Vychází vždy z reálných impulzů, inspirací, z obyčejného vizuálního doznání. Pokud se jedná o obrazy otce, je to výběr z obrazů, které vystavoval v Trnavě.

V umění je otec vašim partnerem nebo učitelem?

Byl učitelem, protože jsem navštěvovala jeho hodiny v Akademii výtvarných umění v Bratislavě. Doktorát jsem však dělala už u jiného pedagoga. Musím přiznat, že byla období, ve kterých jsme se s otcem neshodli. Dnes je náš vztah partnerský, stává se, že mu radím častěji, nežli on mně. A protože učím na bratislavské akademii už 12 let, učitelství už mám pod kůži.

Vraťme se ke kořenům. Docela dobře mluvíte polsky.

Trochu polsky mluvím, ale necítím se v tomto jazyce jistá. I přesto, že u nás doma se vždy mluvilo polsky. Babička s otcem mluvila jenom polsky. Osobně, pokud se jedná o polštinu, mi hodně pomohl jeden semestr na krakovské Akademii výtvarných umění (Akademia Sztuk Pięknych) u tehdejšího rektora, profesora Stanisława Rodzińského. Ten jeden semestr byl pro mě velkým zážitkem.