Svět z pohledu alla prima

VISLA / Novou krátkodobou výstavu je možno navštívit v Beskydském muzeu Andrzeje Podżorského ve Visle. Tentokrát se jedná o prezentaci tvorby malíře Czesława Kuryatty. Instituce je opět otevřena od 2. února.

Akce s názvem „Svět z pohledu alla prima – tvorba Czesława Kuryatty” probíhá u příležitosti 70. výročí úmrtí umělce, který byl se svou tvorbou spjat s Vislou a se Slezskými Beskydy. Obrazy pocházející ze sbírek muzea tvoří svébytný průřez umělecké tvorby Kuryatty. Jsou mezi nimi krajinomalby, dojmy z cest, náboženské obrazy, zátiší a hlavně portréty, v jejichž tvorbě byl opravdovým mistrem. 

Počátky tvorby

Czesław Kuryatto se narodil 14. července 1902 v malé vesnici Kurčice u Zviahla na Volyni (nyní na Ukrajině). Jeho otec Aleksander zemřel, když mu bylo osm let. Od té doby matka Rozalia musela sama vychovávát pět dětí. Czesław se jako nejstarší snažil matce pomoci uživit rodinu tím, že maloval portréty a krajinomalby. Po ukončení docházky na gymnáziu ve Zviahlu v roce 1918 odjel do Varšavy. Tam studoval v soukromé malířské škole u Konrada Krzyżanowského a v letech 1922 – 1926 na Varšavské škole výtvarných umění pod vedením Tadeusze Pruszkowskiého.

V té době absolvoval vojenskou službu, kterou ukončil v hodnosti seržanta podpraporčíka.

V rámci hledání vhodných podmínek ke tvůrčí práci přijel v roce 1931 do Katovic, kde se pak oženil s Leoniou Dziewickou. Tady nějaký čas maloval průmyslové krajinomalby a slezské žánrové scény. Během letních plenerů tvořil také krajinomalby z města Kazimierz Dolny a přímořské motivy.

Přestěhování do Visly

V roce 1938 se přestěhoval do Visly, kde se usadil natrvalo. Na pravém břehu řeky Visly si postavil vlastní modernistickou vilu, kterou pojmenoval „Światło-Cień” (Světlo-Stín), a kde pak bydlel s manželkou Leoniou a tchyní. Během druhé světové války maloval beskydské krajinomalby a četné originální horalské typy. Později se začal věnovat hlavně portrétům. Je považován za mistra světla a stínu, které odehrávaly hlavní roli v jeho pracích.

Portréty známých Poláků i těch méně známých

Zhotovil portréty mnoha Poláků, jak těch významných, tak i těch méně známých. Například krátce před druhou světovou válkou Slezský vojvodský úřad zakoupil jeho „Portrét Maršála Piłsudského“. Později během Roku Fryderyka Chopina namaloval na zakázku Spolku Fryderyka Chopina portrét slavného skladatele.

Navrhoval také obálky knih a plakáty, maloval fresky. Často si sám vyráběl rámy ke svým obrazům. Své práce vystavoval v mnoha městech Polska. Byl členem spolku „Towarzystwo Zachęty Sztuk Pięknych i Związku Zawodowego Polskich Artystów Plastyków”. Czesław Kuryatto zemřel 12. března 1951 v polském Těšíně, ještě plný tvůrčích sil. Po smrti byl pohřben na  katolickém hřbitově ve Visle. Na náhrobní desce je charakterizován jako čistý duch, nezkažený člověk a velký umělec.

Bohatý odkaz

Bohatý umělecký odkaz tohoto talentovaného malíře zahrnuje víc jak 2 tisíce evidovaných prací. Mnoho z nich se nachází v soukromých sbírkách, jiné skončily v muzeích ve Varšavě, Krakově, Katovicích, Bytomi, Glivicích a ve městě Zabrze. Beskydské muzeum ve Visle vlastní zhruba sto prací Kuryatty.

Pravděpodobně další stovky obrazů tohoto malíře zůstávají v rukou majitelů, kteří si neuvědomují, kdo je autorem díla, které vlastní. Navíc k jeho odkazu patří stovky nákresů, projekty knižních obálek či plakátů. Přitom mnoho jim namalovaných fresek se nezachovalo do současnosti. Ulice ve Visle, na které stojí umělcova vila s dosud zachovalým nápisem „Światło-Cień” (Světlo-Stín), nese jeho jméno (ul. Czesława Kuryatty).

Dvůr Kossaků

Kuryatto během pobytů ve Visle navštěvoval Dvůr Kossaků ve Velkých Hůrkách, který byl ve třicátých letech svébytným centrem předválečného kulturního a společenského života v podstatě celého regionu. Dvůr kdysi patřil šlechtickému rodu Marklovských, poté ho v roce 1802 kníže Albert Sasko-Těšínský koupil a připojil k majetkům Těšínské komory.  Po rozpadu Rakouska-Uherska se stal majetkem polského státu.

V roce 1922 si starý dvůr pronajal major kavalerie polské armády Tadeusz Kossak, aby se tam věnoval chovu ušlechtilých koní a dobytka. Byl to bratr dvojče slavného malíře Wojciecha Kossaka a syn známého malíře Juliusze Kossaka. Zajímavostí je, že na svět přišel 1. ledna 1857 v Paříži, krátce po půlnoci, zatímco Wojciech ještě před půlnoci, tedy 31. prosince 1856. V roce 1923 se do bývalého sídla Marklovských přistěhovala ovdovělá dcera Tadeusze Kossaka, Zofia Kossak – Szczucka (později Szatkowska) se svými syny, jedna z nejvýznamnějších polských spisovatelek 20. století.

Hosté z blízka i z daleka

Specifická atmosféra starého dvoru, krásná hornatá krajina a vzrůstající popularita spisovatelky způsobily, že Hůrky rádi navštěvovali známí spisovatelé a umělci. Jak uvádí Joanna Jurgała-Jureczka ve své publikaci „Historie zwyczajne i nadzwyczajne, czyli znani literaci na Śląsku”, do hůreckého dvoru přijížděla například spisovatelka Maria Dąbrowska. Autorka „Noci a dnů” totiž často pobývala v nedalekém městečku Jaworze.

Hůrky rád navštěvoval také pocházející z Karviné a žijící ve Skočově Gustaw Morcinek. Byla to právě Zofia Kossak, která mu pomohla rozvinout jeho spisovatelský talent. Vděčný Morcinek ji nazýval svou „literární kmotrou”.  Ve starém dvoře pobývali také spisovatel Melchior Wańkowicz, jeho manželka Zofia a jejich dcery. Přijížděl rovněž Stanisław Ignacy Witkiewicz „Witkacy” s manželkou a mnoho dalších.   

Vstřícný krok vůči obyvatelům Visly

Výstava obrazů Czesława Kuryatty potrvá do 18. dubna. Obyvatelé Visly mají vstup zdarma.

Muzeum je otevřeno:
od úterý do pátku od 09.00 do 15.00 hodin 
v sobotu a neděli od  08.30 do 13.30 hodin 

Vstup do muzea je možný pouze s rouškou nebo jinou ochranou úst a nosu. Nutno je také si dezinfikovat ruce. Dále je třeba dodržovat bezpečnostní rozestupy.

Beskydské muzeum Andrzeje Podżorského ve Visle se nachází v budově bývalého hostince z roku 1794. Zakladatel vislanského muzea a jeho první vedoucí Andrzej Podżorski byl řídícím učitelem místní školy a nadšeným badatelem gorolské kultury. Jeho slavnostní otevření se konalo 16. srpna 1964 během I. Týdne Beskydské kultury. Současnou vedoucí je Małgorzata Kiereś.

V roce 2010 v sousedství muzea vyrostla jako další atrakce jeho venkovní část. Jedná se o ukázku dřevěné horalské architektury, nachází se tam chata bezzemka, koliba či včelín. Zajímavou atrakcí je kovárna, kde své řemeslo předvádí  kovář. Navíc v září 2019 došlo k otevření nově postavené valchárny, za kterou vislanské muzeum obdrželo cenu za projekt „Hledání krásy v kultuře slezských horalů – rozšíření kulturní nabídky polsko-českého pohraničí“. Mechanické zařízení funguje na vodní pohon. Slouží jako ukázka, jak kdysi zdejší horalé zpracovávali sukno (plátno).

(gam)