Obecní úřad v Řece sídlí v bývalé polské škole

ŘEKA / Vedení obce Řeka má své sídlo v budově, který kdysi sloužila ke vzdělávání polských žáků.

K založení první školy v Řece došlo v roce 1792. Nacházela se ve zvlášť k tomuto účelu vystavěné dřevěné budově. Jak napsal Józef Macura ve své knize „Z dziejów szkolnictwa polskiego na Zaolziu” (Z historie polského školství na Záolší), byla to škola církevní, evangelická a vyučování probíhalo od začátku v polštině. 

Prvními učiteli ve škole v Řece byli evangeličtí pastoři z Komorní Lhotky. V polovině 19. století z důvodu zchátralého stavu budovy hrozilo její uzavření. Proto se přistoupilo ke stavbě nové školy, tentokrát již zděné. Stavební práce skončily v roce 1879. V roce 1885 škola s charakteristickou věžičkou a zvonem obdržela statut veřejné a od té doby umožňovala vzdělání žákům všech vyznání.

Zmenšující se počet žáků

Poslední ředitel školy před vypuknutím druhé světové války Jerzy Samiec zahynul během  německé okupace. Po osvobození škola obnovila činnost. Došlo k modernizaci toalet a k výstavbě školních dílen. V šedesátých letech se počet žáků začal zmenšovat. Na tomto stavu se podepsala také skutečnost, že Okresní národní výbor ve Frýdku-Místku přestal vydávat povolení k výstavbě nových rodinných domků v Řece.

Mladá manželství byla nucena se odstěhovat z Řeky na městská sídliště. Řada starých domů skončila jako rekreační chaty a chalupy, další zpustly. Na přelomu 60. a 70. let školu navštěvovalo pouze deset dětí. V roce 1974 došlo k jejímu uzavření. Ředitelem byl tehdy Andrzej Brzeżek. Nyní se v budově bývalé polské školy nachází obecní úřad a knihovna.

Charakteristické věžičky

Mnoho školních budov, které vyrostly v 19. a na počátku 20. století  v našich podhorských obcích, mělo na střechách charakteristické věžičky s křížem a zvonem. Zvuk zvonu oznamoval nejen začátek a konec vyučování, ale také například poledne, což usnadňovalo lidem pod horami orientaci v čase, signalizovaly skon a pohřeb některého z obyvatel. Navíc zvonění nahrazovalo varovný signál v případě požárů, povodní a dalších pohrom.

Některé věžičky se s časem odstranily. Tak tomu bylo například v Karpentné (nyní součást Třince). Když během prázdnin v roce 1964 školní budova (k jejímu uzavření došlo v roce 1978) procházela komplexní rekonstrukcí, dělníci demontovali věžičku, jelikož kolem ní zatékalo a nikdo se neměl k tomu, aby opravu zaplatil. V Komorní Lhotce došlo k odstranění věžičky se zvonem již v roce 1910 během nástavby jednoho patra na školní budovu.  Tato budova přestala sloužit jako polská škola již před několika desetiletími.

Některé se zachovaly dodnes

Některé se zachovaly do současnosti. Většina z nich i dnes má zvon, který se rozezní při různých příležitostech. Jejich význam je už spíše symbolický, tvoří určitou atrakci beskydských vesnic.

Jednou z nich je škola v Milíkově. Velkolepá patrová školní budova s věžičkou, o jaké si v té době v jiných podhorských obcích mohli jejich obyvatelé nechat jen zdát. Pod jednou střechou se tam nacházely školy katolická a evangelická. K povinnostem ředitele té evangelické patřilo také zvonění, ráno, v poledne a večer a také v případě úmrtí některého z Milíkovanů. V roce 1990 věžička byla obložena plechem.

Než došlo v roce 1900 k rozdělení obce Lomná na Dolní a Horní, v obou částech vyrostly školní budovy. V letech 1874 – 1875 si nechali postavit v nynější Dolní Lomné dodnes sloužící svému účelu školu s věžičkou, ve které byl zavěšen osmdesátikilový zvon. Zvonilo se na něm ráno, v poledne a večer. Zvon si velmi pochvalovali zejména lesní dělníci v okolních lesích. Věžička se zvonem zdobí střechu budovy dodnes.

Ředitel Józef Joniec, nadšený turista

Jedním z ředitelů polské školy v Řece byl  také Józef Joniec. Z počátku bydlel a pracoval jako učitel v Komorní Lhotce. Svůj volný čas trávil na túrách ve zdejších horách. Údajně se vypravoval i do Tater a dokonce do Alp. K věnování se turistice povzbuzoval nejen školní mládež, ale i představitelé polské inteligence. Svou velkou zálibou nakazil také svého bývalého žáka, notáře Jana Kotase, člena tajné společnosti „Jedność” (Jednota) a později společnosti Stowarzyszenie Akademików Polskich na Śląsku „Znicz”. Kotas pocházel z Řeky.

Právě u ředitele Joniece v Řece se setkávali po absolvování horských túr polští turisté. Kromě těch z Těšínského Slezska byli mezi nimi také milovníci turistiky z Horního Slezska (pruský zábor), jako například advokát Cyryl Ratajski (budoucí primátor Poznaně a ministr vnitra ve vládě Władysława Grabského) a lékař Józef Rostek z Ratiboři, advokát Zygmund Seyda z Katovic, lékař Feliks Biały z Rybnika, advokát Włodzimierz Krzyżankiewicz z města Królewska Huta (nyní Chořov) a dr. Marian Różnański z Katovic.

Jak uvádí Jan Galicz, pedagog a všestranný činovník, v publikaci „Początki turystyki polskiej w Beskidzie Śląskim,” (Počátky polské turistiky ve Slezských Beskydech) Cyryl Ratajski, okouzlen krásou Slezských Beskyd, trávil od roku 1909 letní dovolenou v Řece, kde si koupil chalupu se zahradou, kterou předtím využíval kněz Václav Babuszka, profesor náboženství na německém gymnáziu v Těšíně.

Členové „Beskidu” staví turistickou chatu na Ropičce

Když v roce 1910 v Těšíně vznikla Polská turistická společnost „Beskid”, prvním předsedou se stal Cyryl Ratajski. Volil se také výbor, jehož členy byli mimo jiné také Józef Joniec a Jan Galicz. Navíc Ratajski zakoupil pozemek v horních částech Řeky na hoře Ropičce, kde si v roce 1913 členové „Beskidu” postavili svou turistickou chatu v zakopanském stylu.

Turisté si malebný horský objekt brzy oblíbili a hojně ho navštěvovali. Ropička byla také oblíbeným místem školních výletů. V zimě se tam dokonce pořádal první větší lyžařský kurz.

Bohužel po vypuknutí první světové války přístav pro turisty na Ropičce téměř osiřel. K opětovnému oživení turistického ruchu začalo pozvolna docházet teprve v roce 1916. „Beskid” se ocitl ve složité finanční situaci. Klesl počet členů, někteří museli narukovat do armády, přestávaly se platit členské příspěvky. Navíc pronajímatel chaty dlužil nájemné za tři roky. To nejhorší však mělo teprve přijít. V noci z čtvrtka 4. na pátek 5. dubna 1918 turistickou chatu na Ropičce zničil požár.

(gam)