Pamětní deska uctí významné slovenské národní buditele

CIESZYN / Slavnostní odhalení pamětní desky, věnované památce významných slovenských národních buditelů – Ľudovítu Štúrovi, Michalovi Miloslavovi Hodžovi, Jozefu Miloslavu Hurbanovi a Jánovi Kalinčiakovi se uskuteční v neděli 10. listopadu na budově evangelické farnosti na Kostelním náměstí (Plac Kościelny) v Cieszyně. Začátek je v 11.00 hodin. Odhalení bude předcházet slavnostní bohoslužba, která začíná v 9.00 hodin v Ježíšově kostele za účasti zahraničních hostů ze Slovenska a Čech a sboru Una Corda ze slovenského Dolního Kubína. 

Kontakty zmíněných reprezentantů slovenského národního hnutí s Těšínským Slezskem a polskými národními buditeli byly velmi intenzivní, zejména v období Jara národů v roce 1848.

Polští národní činovníci z poloviny 19. století považovali za svůj největší vzor Ľudovíta Štúra. Jako učitel evangelického lycea v nynější Bratislavě přednášel filozofii, historii a slovanskou literaturu. Mezi jeho žáky patřili například Paweł Stalmach a Andrzej Kotula – první představitelé národního hnutí na Těšínsku. Stalmach začal pod Štúrovým vlivem m. j. vydávat první polské periodikum „Tygodnik Cieszyński” (později „Gwiazdka Cieszyńska”) – v Cieszyně. 

V bouřlivém roce 1848 se Těšínsko stalo místem azylu a soustředění pro slovenské  povstalce bojující s Maďary. Na přelomu listopadu a prosince 1848 oddíl čítající dvě stě mužů pod vedením Štúra a evangelického duchovního, novináře a spisovatele Jozefa Hurbana pobýval v Cieszyně a jeho okolí. Podruhé se Štúr objevil ve městě nad Olzou 15. března 1849, když směřoval se slovenskou delegací na císařský dvůr do Vídně. Pokaždé se setkal s těšínskými představiteli polského národního hnutí Ludwikem Kluckim a Pawłem Stalmachem.

Evangelický duchovní, básník a jazykovědec Michal Hodža byl kvůli svým aktivitám  pronásledován maďarskými úřady, což ho v roce 1867 donutilo k emigraci. Azyl našel v Těšíně, kde o tři roky později zemřel a byl pohřben na evangelickém hřbitově u Ježíšova kostela. Jeho ostatky byly v březnu 1922 exhumovány a převezeny na Slovensko, kde spočinuly na hřbitově v Liptovském Mikuláši. 

Ján Kalinčiak je považován za jednoho z nejvýznamnějších slovenských spisovatelů období romantismu a literárního kritika 19. století. V letech 1858-1869 zastával funkci ředitele evangelického gymnázia v Cieszyně, kde se snažil podporovat slovanskou mládež. Díky jeho snahám znatelně vzrostl počet polských knih ve školní knihovně. Byl členem presbyterstva těšínské evangelické farnosti, angažoval se ve prospěch stavby evangelického internátu pro studenty a později nové budovy evangelického gymnázia – později státního. Setkával se s nepřátelstvím ze strany těšínských Němců, což vedlo k jeho předčasnému odchodu do důchodu.

(gam)