Kniha „Sękaci ludzie” by měla promluvit k mladým čtenářům

KARVINÁ / Toto je třetí vydání knihy „Sękaci ludzie”  Karola Piegzy. Kniha vyšla poprvé v roce 1960. Druhé rozšířené vydání z roku 1979, na jehož základě byla vytvořena nejnovější verze, je doplněno prací prof. Daniela Kadłubca.

Letošní vydání, ke 120. výročí autora, bylo představeno v pondělí 11. listopadu ve Středisku polské literatury Regionální knihovny Karviná Danutou Brannou, Michalem Przywarou a Karolem Suszkou.

Karol Piegza, učitel, spisovatel, malíř, etnograf, sběratel, animátor kultury, se narodil 9. října 1899 v Lazích, kde začal pracovat jako učitel. V roce 1945 se stal prvním poválečným ředitelem Polské obecní školy v Jablunkově.

Byl zakladatelem Gorolskigo Święta v Jablunkově. Působil v literární a umělecké sekci, folklórní sekci a sekci regionální historie Hlavního výboru PZKO. Vedle Pawla Kubisze byl jednou z předních osobností literárního života v meziválečném období a také po roce 1945. Zemřel 3. února 1988, je pohřben na hřbitově v Jablunkově.

– Karol Piegza sbíral anekdoty, příběhy, různě zaslyšené povídky, rozvinul je do literární podoby a shrnul k opublikování – uvedla během propagace knihy Danuta Branna, redaktorka a zástupce vydavatele, kterým je Kongres Poláků v České republice.

– Rozhodli jsme se, že knihu vydáme v novém tisíciletí, aby se dostala k mladé generaci Poláků žijících na Zaolší, pro které je nářečí rodným jazykem, ale také k mladé generaci Čechů, která si také toto nářečí převzala z domova, i když jej teď nepoužívá. 

– Chceme ukázat nářečí v jeho krásné podobě, která si zachovala většinu původního polského jazyka, jehož je součástí. Chceme, aby si mladá generace uvědomila, odkud pochází, jaké jsou její kořeny, rodinné tradice, že se nemusí stydět za svůj rodný jazyk – vysvětlila.

Většina příběhů má výstižný charakter, převládá komický prvek a toto je forma komunikace, která dle přesvědčení Branne vyhovuje současné mládeži. Proto volba padla na knihu „Sękaci ludzie”.

– Tvorba Karola Piegzy patří k lidovému trendu, který již dnes mizí. Důvody jsou různé, včetně skutečnosti, že nářečí, který funguje jako hovorový jazyk, získalo více pouliční variantu. Psaní v nářečí není snadné, je třeba mít proto cit, o kterém psal již Paweł Kubisz v meziválečných letech. Je to  jazyk bez pravidel, o kterých se můžeme jen domnívat, je to často záležitost rodinné tradice, “ vysvětlil Michał Przywara, polský filolog na Ostravské univerzitě.

Podle jeho názoru bude obtížné zaplnit generační mezeru, která byla vytvořena v 90. letech minulého století, kdy lidoví spisovatelé ze Zaolší přestali v nářečí tvořit a starší spisovatelé zemřeli.

„Bohužel se na literární scéně zatím neobjevil nikdo, kdo by vědomě psal v dialektu,“ uvedl literární vědec. Zdůraznil také, že dokonce v době, kdy Piegza psal své příběhy, nářečí bylo již archaickým jazykem. Druhé vydání knihy tedy obsahuje slovníček slov v nářečí. – Publikace je svědectvím minulosti, ale stojí za to se k ní vrátit – uzavřel.

Karol Suszka profesionálně a emotivně přečetl tři vtipné příběhy z knihy, které evokovaly upřímný smích publika. Setkání se zúčastnila také Paulina Bubík Szotkowska, ilustrátorka nového vydání publikace. Knihu vybavila deseti akvarely se sarkastickým nádechem.

Plánují se další propagační setkání z knihou  „Sękaci ludzie”. Již 22. listopadu se propagace uskuteční v Domě PZKO v Orlové-Lutyni, datum literárního večera v Jablunkově dosud není uvedeno.