BOHUMÍN / V další části našich cest po stopách regionálních síní tradic vás pozveme do severní okrajové části Záolší, konkrétně do Síně tradic v Domě PZKO v Skřečoni. Přestože tato síň nese stejný název jako ta v Neborech, kterou jsme vám představili minule, má zcela odlišný ráz. To, co ale obě síně spojuje, je soustředění pozornosti na místní dějiny v úzkém smyslu slova.

Počátky Síně tradic v Skřečoni se datují do roku 1973, kdy se členům Místní skupiny PZKO podařilo odkoupit budovu od dědiců Huga Szewczyka s nadějí, že v ní vznikne Dům PZKO. Než se však stavbu podařilo k těmto účelům přizpůsobit, fungovala mezitím jako multifunkční prostory – v přízemí se nacházela restaurace a v prvním poschodí soukromé byty.

Tehdy se objevil nápad, aby právě v jednom z bytů vznikla Síň tradic. Plánovaná expozice měla představit dějiny Místní skupiny PZKO v dlouholeté perspektivě, která měla navazovat na předválečné tradice skřečoňských Poláků. Cílem bylo prezentovat veškeré památky a dokumenty z historie skupiny: fotografie, diplomy, certifikáty, medaile a různá uznání a ocenění udělená místní, městskou, okresní i svazovou samosprávou.

Kurátorem zodpovědným za realizaci této myšlenky byl Stanisław Górniok. V jeho činnosti mu pomáhala manželka Mariola a synové Zbigniew a Marian – v té době nejmladší členové místní skupiny.

Práce na přípravách jim zabraly celkem čtyři roky: od nashromáždění a sestavení dokumentů až k vedení a doplňování kronik souborů, klubů i celé skupiny. V té době rovněž vznikl výstavní sál, do nějž byly pořízeny nové vitríny a stojany. Síň tradic byla slavnostně otevřena dne 7. prosince 1980.

Předválečná historie

Prohlídku síně začínáme předsíní, kde máme příležitost seznámit se s informacemi z historie přestavby budovy. Zvláštní pozornost je věnována obětavosti členů skřečoňské místní skupiny jak v otázce finančních darů, tak i počtu zadarmo odpracovaných hodin během renovace budovy.

Dále již přecházíme do samotného výstavního sálu. Většina zde vystavených exponátů se nachází ve vitrínách umístěných uprostřed místnosti a podél stěn. Vaší pozornosti by neměla uniknout fotodokumentace aktivit z předválečného období, mimo jiné členů skřečoňského Oddílu dělnického kulturně-osvětového sdružení Siła.

Zvláštní pozornost je věnována vitríně na téma Poláků, kteří zemřeli v německém pracovním táboře Polenlager č. 32 v Novém Bohumíně.

V bohumínském táboře, který vznikl v období mezi 15. a 20. červnem 1942, byly vězněny celé rodiny z okolí Żywce, Wadowic, Wisły i samotného Bohumína. Po transportu vězňů do tábora probíhala jejich selekce na základě toho, jaké jsou schopni vykonávat práce. Mladší z nich odváželi každý den na nákladních autech na těžké práce, jako kupříkladu stavba železniční trakce, silnic nebo na práce ve vysoké huti. Ženy a starší děti byly zase přidělovány na práci v zemědělských usedlostech, zatímco starší lidé a malé děti zůstávali v táboře, kde se věnovali pracím na jeho údržbě.

Sylwia Grudzień

Celý článek si můžete přečíst v srpnovém čísle „Zwrotu”.

Štítky: , ,

Komentáře



CZYTAJ RÓWNIEŻ



REKLAMA Walizki

REKLAMA
Ministerstvo Kultury Fundacja Fortissimo

www.pzko.cz www.kc-cieszyn.pl

Projekt byl realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Rady vlády pro národnostní menšiny.
Projekt finansowany ze środków Kancelarii Prezesa Rady Ministrów w ramach konkursu Polonia i Polacy za Granicą 2023-2024.
Publikacja wyraża jedynie poglądy autora/ów i nie może być utożsamiana z oficjalnym stanowiskiem Kancelarii Prezesa Rady Ministrów oraz Fundacji Pomoc Polakom na Wschodzie im. Jana Olszewskiego.