Profesně nejprve kapitán v armádě, později policejní důstojník s hodností majora (útvar cizinecké policie), dnes šéf městské policie v Českém Těšíně se služebním číslem 001. Soukromě manžel (manželka, stejná od roku 1985), otec (dvě děti), děda (dvě vnučky), s nemalým hospodářstvím. Také, od roku 2007, předseda Místní skupiny PZKO v Havířově Bludovicích, a rovněž, již druhé volební období, místopředseda Polského kulturně-osvětového svazu v ČR.

Máš rád výzvy?
Zaleží jaké, ale vesměs ano. Posledně jsem pro vnučku oprášil své lyžařské schopnosti skoro po 40 letech. Být dědečkem zavazuje.

Než jsi se stal dědečkem, sám jsi byl dítě. Žákem základní školy jsi byl v…
…Střední Suché, odkud pocházím. Pak jsem studoval na Střední zemědělské škole s polským jazykem vyučovacím v Českém Těšíně. Příroda mě vždy „brala“ a dodnes jsem spokojený s tím, že jsem se takto rozhodl.

Tak proč sis jako vysokou zvolil vojenskou školu?
V osmnácti jsem dospěl k rozhodnutí, že je čas se postarat sám o sebe a šel jsem právě tímto směrem. Studoval jsem ekonomii a zásobování na Vysoké vojenské škole týlového zabezpečení Jana Švermy v Žilině, po roce školu přestěhovali do Vyškova.

Ale zemědělská a vojenská škola, to jsou dva rozdílné světy…
Ne úplně, organická chemie, biologie, anatomie, fyziologie byly tady i tam. Takže zemědělská škola mi v tomto směru hodně pomohla.

Takže jako student ses brodil bahnem a prodíral křovím a houštím s puškou na zádech…
Jasně že ano, ale neměl jsem s tím žádný problém. Byl jsem sportovní typ, hrál jsem fotbal, trénoval jsem atletiku a samozřejmě jsem tančil ve folklorním souboru PZKO ve Střední Suché. A také jsem kouřil jako fabrika.

Proč jsi nezůstal v armádě?
Zaprvé nás to táhlo sem a zadruhé naše tehdejší rodinná situace si žádala v daném období konkrétní rozhodnutí. Rozhodli jsme se společně s manželkou vrátit, a to pro mě znamenalo hledat si jinou práci. Po pěti měsících bez práce jsem v roce 1992 začal pracovat u policie, konkrétně na oddělení cizinecké policie. Společný česko-polský útvar, oddělení v Chotěbuzi, to je vlastně takové moje dítě. Když byl vypsán konkurz na šéfa městské policie přihlásil jsem se. Ze zvědavosti, neboť jsem nepočítal s tím, že můžu vyhrát. Stalo se, a v roce 2008 jsem vyměnil jednu policii za druhou.

Ženy v uniformě – je to dobrý, nebo špatný nápad?
Se ženami v uniformě problém nemám. V práci trochu mírní mravy a v některých situacích si dokážou poradit lépe nežli muži. Sám jsem tím byl až někdy překvapen. Například než jsme vstoupili do Schengenu, byl jsem na několikatýdenním školení v Německu. Ukázalo se, že tam v prvních řadách jednotek určených pro pacifikaci demonstrací je mnoho žen. Důvod je prostý – každý normální chlap má velký problém použít násilí vůči ženě. U žen se toto nevyskytuje.

Který uniformní celek – armáda, policie nebo městská policie je nejvíce zkostnatělý.
Nezáleží to na jednotce, ale vždy na lidech, se kterými se pracuje, a také na veliteli.

Když už jsme nakousli téma šéf – byl jsi místopředsedou hlavního výboru PZKO, kdy předsedou byl Jan Ryłko. Místopředsedou jsi i nyní, kdy v čele spolku stojí nově Helena Legowicz. Takže nejdůležitější je, co mohu udělat, a je to jedno s kým?
V podstatě ano. Dospěl jsem k závěru, že mám nějaké zkušenosti, a rád se o ně podělím. Na posledním sjezdu PZKO jsem nečekal, jak skončí volba předsedy, prostě jsem podepsal svou kandidaturu na člena výboru, která se objevila ještě před hlasováním, ve kterém bylo rozhodnuto o novém předsedovi. Avšak popravdě řečeno, odstoupení Jana Ryłka mě překvapilo.

Myslíš si, že vztahy mezi PZKO a Kongresem Poláků už nebudou tak napjaté?
Dle mého názoru teď to může být o něco klidnější.

Jak se pracuje v novém výboru?
Velmi dobře. Je v něm hodně mladých lidí a to má své výhody. Například že často se ptají „proč“. Vesměs něco bereme jako hotovou věc a dál o tom nepřemýšlíme. Mladí ne, kladou otázky. A to otevírá oči na hodně věcí. Pravda je taková, že mladí umí řešit stejné věci jako my, ale často jiným způsobem.

Jaký nápad má předseda MS PZKO Havířov-Bludovice na aktivizaci mladých lidí pro veřejné věci a vstup do PZKO?
Konzervativní, čili taneční soubor Błędowice. To je magnet. Průkazka členství PZKO je důležitá, ale ne nejdůležitější. Hlavní je, aby ten mladý člověk chtěl přijít a být mezi svými. A kromě toho, my starší bychom měli pracovat na komunikaci. Někdy totiž mluvíme úplně jiným jazykem než mladí. Oni rádi přijdou, pomůžou. Ale musíme jim to říct, a ne se urážet, že nepřišli, protože se měli sami dovtípit, že se měli objevit.

Je zapotřebí být i flexibilní. V minulém roce se u nás konaly dva plesy, v tom jeden mládežnický. Jenže účast na obou byla průměrná. Proto v tomto roce plánujeme jeden společný, se dvěma hudebními skupinami. A vypadá to, že vstupenky budou vyprodané.

Nevyčerpává tě někdy to věnování svého volného času aktivitám pro druhé?
Když už mám všeho dost, tak si naordinuji pár dnů lenosti. A to pak opravdu nedělám nic. Každý ten odpočinek někdy potřebuje. Pokud jde o můj čas dobrovolně věnovaný PZKO mám to štěstí, že v tomto směru jsme s manželkou zajedno, máme stejné zájmy. I když jsme bydleli v Přerově, jezdili jsme sem na dožínky pořádané MS PZKO, kde jsme třeba pomáhali při grilování.

Takže umíš vařit?
Uzené prý dělám dobře, masa se nebojím. Vlastně to je můj obor, který jsem vystudoval.

Něčemu tady nerozumím, studoval jsi přeci vojenskou školu.
Ano, chemicko-technický institut, diplomovou práci jsem psal o senzorických a mikrobiologických změnách hotových výrobků v různých podmínkách skladování. Jinak řečeno, zkoumal jsem, co se stane s konzervou v bojových podmínkách při různých teplotách a čase. Popravdě nevím, co by tato studie ukázala dnes, neboť dříve ty konzervy skutečně byly s masem. Když bylo napsáno vepřové nebo skopové maso, bylo tomu tak. Dnes nevíme, co je doopravdy uvnitř.

No a co jsi vyzkoumal?
Na základě mé studie armáda změnila pravidla týkající se skladování potravinových produktů v bojových podmínkách.

Nelákala tě vědecká kariéra?
Ne, i když jsem měl nabídku pracovat ve vojenském výzkumném středisku, tenkrát prvním ve střední Evropě, které se zaměřovalo na senzorické výzkumy. Prostě jsem rád mezi lidmi a ne mezi mikroskopy.

A teď, nakonec, několik krátkých otázek .Jakou zbraň máš raději – krátkou nebo dlouhou?
Verbální.

Druhé po Záolší místo, kde bys mohl bydlet?
Novy Zéland, i když v životě jsem tam nebyl.

Kdybys nedělal to, co děláš, čím by ses živil?
Dělal bych hospodského. S tím bych neměl vůbec žádný problém.

Izabela Kraus-Żurová

 

Štítky: ,

Komentáře

Čtěte také

REKLAMA
REKLAMA
Senat Rzeczypospolitej Polskiej Ministerstvo Kultury Fundacja MSZ Fortissimo haloCieszyn

www.pzko.cz www.kc-cieszyn.pl www.prekladypygmalion.cz

Projekt współfinansowany w ramach sprawowania opieki Senatu Rzeczypospolitej Polskiej nad Polonią i Polakami za granicą.
Projekt byl realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Rady vlády pro národnostní menšiny.

Website Security Test